Francouzský politický establishment dostal v prvním kole prezidentských voleb nevídaný výprask. Do druhého kola nepostoupil ani představitel republikánů Fillon, ani socialista Hamon.

Místo toho čeká Francouze za dva týdny velká volba mezi dvěma víceméně protestními kandidáty. Kdo má větší šanci? Progresivní liberál Emmanuel Macron, nebo pravicová nacionalistka Marine Le Penová? Bude to nejspíš hodně těsné.

„Ať žije republika! Ať žije Francie!“ napsal na Twitter Emmanuel Macron v neděli večer poté, co bylo jasné, že dostal nejvíce hlasů ze všech kandidátů. Propukly bujaré oslavy. Své vítězství v prvním kole a postup do rozhodujícího druhého klání 7. května slavil mladý kandidát v hale na pařížském výstavišti, kde se brzy rozjela spontánní taneční party. Bujaré oslavy kritizovali mnozí francouzští politici. „Vypadá to, jako by už bylo rozhodnuto, ale není,“ komentovala to bývalá místopředsedkyně Republikánů Nathalie Kosciusková-Morizetová.

Macronovy veselé oslavy kritizovala i druhá v pořadí − šéfka Národní Fronty Marine Le Penová. Ta s poněkud opatrným optimismem přijala historický výsledek své strany. Hodně hlasů získala hlavně na severovýchodě a jihovýchodě země, zatímco Macron bral spíše západní část Francie a metropoli Paříž.

A jaký je výhled do druhého kola? Bude to nejspíš hodně vyrovnané. Pokud nám něco napoví výsledky prvního kola, v mírně lepší pozici je centrista Macron. Toho volilo 23,9 procent Francouzů. Le Penová získala o něco méně − 21,4 procenta hlasů. Po brexitu a amerických prezidentských volbách už víme, že předpovídat podobná politická klání je nesmírně složité. „V případě, že se boj změní na střet lidu s elitou, kdo může předpovědět, jak dopadne výsledek? V novém dekoru je všechno možné,“ píše Libération.

Do hry ještě vejde řada faktorů. Výsledek může ovlivnit třeba velký teroristický útok ve Francii či jiná nečekaná událost. Právě kvůli terorismu se Le Penová opřela do Macrona, je prý příliš měkký. „Macron ve skutečnosti není vůbec žádný patriot. V žádné politické oblasti tyto hodnoty nebrání. Je hysterický a radikálně proevropský. Je pro kompletní otevřenost hranic a říká, že neexistuje nic jako francouzská kultura,“ kritizovala Le Penová svého soka.

Adieu, republikáni

Šéfka Národní Fronty se do Macrona ještě obuje za to, že je reliktem éry extrémně neoblíbeného Francoise Hollanda. Macron sloužil jako ministr hospodářství v jeho kabinetu a předtím mu radil s ekonomickou reformou, což mu možná někteří Francouzi připomenou. Naopak třeba s muslimy je to jasné, většina z nich se postaví za Macrona, i když existují i muslimští voliči Národní Fronty (je jich dost málo).

Čistě matematicky řečeno by Macron měl mít přece jen mírnou výhodu. Je však zajímavé, že čtvrtina jeho voličů se přiznala k tomu, že Macrona volí v podstatě ze strategických důvodů, aby nevyhrála Le Penová. Ve druhém kole se tak nejspíš zachovají stejně.

Na třetím místě skončil republikán Francois Fillon s téměř dvaceti procenty hlasů. Fillon je „přízrak“ éry Nicolase Sarkozyho a v některých ohledech zastává podobné názory jako Le Penová, v poslední době přitvrdil například proti islámskému radikalismu. Le Penová se do nicméně obula do Fillona, jehož považuje za typického představitele „staré“ pravice, kterou už podle ní nikdo nechce. Fillon vlastně dostal poměrně dost hlasů − na to, že jeho kampaň vážně poškodila takzvaná penelopegate (Fillonova manželka údajně dostala až 500 tisíc eur za to, že dělala manželovi parlamentní asistentku, ačkoli nevykonávala žádnou reálnou práci).

Jeho voliči jsou zarytí republikáni, kteří mají často blízko ke katolické církvi a tradičním rodinným hodnotám. Francouzští politologové však poukazují, že Fillon přitvrdil kvůli vzrůstající popularitě Marine Le Penové. Jinými slovy jí chtěl vzít voliče, pro než byla Národní Fronta příliš xenofobní a nacionalistická. Ačkoli někteří fillonovci jistě přeběhnou k Le Penové (podpoří ji například i šéfka Fillonova volebního štábu na severu), zřejmě jich nebude tolik, aby se jazýčky vah přechýlily na její stranu.

Faktor Mélenchon

Marine Le Penová bude chtít získat i hlasy dalšího poraženého kandidáta, gaullisty Nicolase Duponta-Aignana, dlouholetého člena středopravé Unie pro lidové hnutí, který je nyní šéfem euroskeptické partaje Debout de la Répoublique. V prvním kole získal 4,73 procenta hlasů a Le Penová chce jeho voliče lapit do svého lasa především na protiunijní rétoriku.

Ve hře jsou ještě voliči socialisty Benoita Hamona, partaj současného prezidenta Francoise Hollanda utrpěla v prvním kole podle očekávání debakl a získala jen 6,4 procenta hlasů. To nahrává Macronovi, který sice stojí více méně uprostřed politického spektra, ale pořád je voličům levice podstatně blíže než Le Penová.

Žolíkem volební matematiky pro druhé kolo by tak mohli být voliči rebela Jeana-Luca Mélenchona. Je možná překvapivé, že tento radikální levičák a kritik Německa dostal skoro dvacet procent. Kdo si rozebere hlasy muže, kterého podporuje třeba Pamela Andersonová, je v tuto chvíli sporné. Ale uhranul milionům Francouzů. „Nabízí pozitivní vizi. Chce něco dělat. Pojďme něco udělat pro lepší budoucnost,“ naznačila volička Christine Duplaissyová pro server The Local svou motivaci volit 65letého Mélenchona.

Celkové vyznění letošních francouzských voleb je letos ve znamení změny, protestu, snahy o radikální zvrat. Možná by pomohlo, kdyby se sám Mélenchon postavil na stranu jednoho z kandidátů.

Jenže zatímco třeba Fillon či Hamon (a vlastně skoro všichni ostatní vysocí politici) se postavili za Macrona, Mélenchon se jasně vyjádřil, že nepodpoří v druhém kole ani jednoho z kandidátů − jeho optikou je prý jedno, jestli bude v Elysejském paláci sedět Macron či Le Penová. Sám chtěl usilovat o „nový kontrakt“ mezi politiky a voliči, o radikální sociální, ekologickou a ekonomickou změnu.

Je tedy možné, že zažijeme něco jako ve Spojených státech, kdy část fanoušků Bernieho Sanderse odmítla podpořit vítězku demokratických primárek Hillary Clintonovou v boji proti Donaldu Trumpovi. Podle prohlášení typických voličů Mélenchona, mezi něž patří mnoho cizinců, by jeho fanoušci mohli mít blíže spíše k Macronovi. To ale není vůbec jisté a teprve příští neděle ukáže, kterým směrem se Francie vydá.