Spor mezi ČSSD a ANO (či KSČM) se vyostřuje. Důvodem jsou bohatá hlubinná ložiska strategické suroviny lithia, zejména pak v Krušných horách.
Diskuse se komplikuje tím, že stávající vláda částečně propásla příležitost radikálně zvýšit poplatky spojené s těžbou vybraných nerostných surovin, jak přitom sliboval např. Andrej Babiš (ANO). Proto chce nyní ANO, možná v rámci předvolebního souboje, přenechat těžbu lithia státu.
Takový postup je nelogický. Stát si přece může od těžařských společností brát tolik zisku, kolik jen chce. Má pouze dvě omezení. Za prvé, poplatky spojené s těžbou musejí být (alespoň rámcově) stanoveny již v okamžiku, kdy se investoři hlásí do soutěže o těžbu. Jejich pozdější výrazné zvýšení by totiž vedlo k ohrožení investice, což by náš stát mohlo přivést až k mezinárodnímu soudu, zvlášť když už bylo v tomto případě podepsáno memorandum o porozumění, jehož součástí je právě i závazek českého státu, že investici ochrání, jak upozornil Babiš. Za druhé, poplatky nesmějí být tak vysoké, aby odradily všechny potenciální zájemce o účast v soutěži.
Pokud však chce vláda „vytěžit“ z těžby co nejvíce peněz do státního rozpočtu a pokud přitom selhala při stanovování výrazně vyšších poplatků, nezbývá než se smířit s nižšími přítoky peněz. Kdo se s důsledky svých chyb smířit nechce, navrhuje buď znárodnění vítězné těžařské společnosti (což však v současnosti snad nepřipadá v úvahu, zvlášť u zahraničních společností), nebo vyřazení vítěze ze soutěže a udělení práva na těžbu společnosti státní, jako to nyní v případě lithia navrhuje ANO.
Na stát se tím však přenášejí kromě výnosů také veškeré náklady těžby a především všechna podnikatelská (a vlastně i další) rizika. Soukromá firma by naopak všechny takové zátěže z beder státu odňala.
Celý spor se však zdá být spíše marketingovým předvolebním tahem KSČM a ANO. Nejenže ANO nezablokovalo aktuální podobu státní surovinové koncepce a neprosadilo ohledně lithia alespoň nějaký kompromis, ale navíc se ukazuje, že ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) s memorandem, které vede k povolení těžby lithia australskou společností, souhlasil. Ukazuje to jeho dopis ministru průmyslu a obchodu Jiřímu Havlíčkovi (ČSSD) z 26. září 2017 zveřejněný na internetových stránkách ministerstva průmyslu a obchodu.
Brabec sice odmítl připojit k tomuto memorandu podpis, protože prý k jeho tvorbě nebyl přizván a ani se ho z hlediska jeho kompetencí netýká, nicméně Havlíčka ujistil, že s dokumentem souhlasí. Nyní však obrací a na tiskové konferenci uspořádané společně s Babišem se dokonce přiklonil k názoru svého stranického šéfa Babiše, který tvrdí, že se jedná o „loupež“ a Havlíček by měl odstoupit.
Babiš se dokonce rozčiluje, že netušil, že už se chystá podpis memoranda. Je jistě pravdou, že bývá od končící vlády slušností, že se už do takových dlouhodobých smluv či memorand o porozumění nepouští. V tom ČSSD jistě zklamala. Je však otázkou, co by se změnilo zrovna na Babišově postoji, kdyby bylo memorandum podepsáno o pár měsíců později. Výsledek by byl přece stejný, pouze se zpožděním. Vypadá to tedy, jako kdyby měl Babiš zájem po letošních parlamentních volbách obsadit svým člověkem funkci ministra průmyslu a obchodu a následně těžbu lithia povolit podle svých vlastních představ.
Babišův boj o české zásoby lithia je o to podivnější, že by podle svých slov chtěl těžbu svěřit státnímu podniku Diamo spadajícímu pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Tomuto podniku přitom nechtěl svěřit problémovou firmu OKD. Naopak ještě jako ministr financí za přispění zrovna Havlíčka nasměroval její převedení do státního podniku ovládaného ministerstvem financí. Že by chtěl po volbách rovněž ministerstvo financí?
