Na CNN vyšel na počátku března článek, ve kterém jeho autor Brian Stelter popisoval, jak společnost jménem Sinclair Broadcast Group rozeslala do svých televizí stanovisko, které měli hlasatelé zpráv na obrazovkách přečíst a ve kterém útočí na média šířící tzv. fake news. V tomto prohlášení stojí: „Sdílení zaujatých či falešných zpráv je na sociálních médiích běžnou věcí. Více znepokojivé ale je, že některá média tyto falešné zprávy publikují, aniž by si ověřila fakta.“
To zní poměrně neutrálně, ale několik faktů nabádá k ostražitosti. Text dále kritizuje některá média za to, že ve vysílání propagují své vlastní názory a snaží se ovládat, co si lidé myslí. To celkem přesně zapadá do způsobu, jakým sousloví fake news používá prezident Donald Trump, a Sinclair se tak postavil na jeho stranu v boji proti médiím. Navíc k tomu nedošlo poprvé, protože už v minulosti televize ovládané společností o vyšetřování možného směšování Ruska do prezidentských voleb mluvily jako o osobní vendetě FBI vůči prezidentovi.
V neposlední řadě pak, stejně jako to o osobní vendetě, prohlášení zaznělo slovo od slova stejně na všech stanicích a z úst všech hlasatelů. Stalo se z toho dokonce i virální video. Pokud mají být média nezávislá, pak není možné, aby majitel takovým způsobem ovlivňoval, co přesně na obrazovce zazní.
Jestli jste o společnosti Sinclair nikdy neslyšeli, pak vězte že, jde o jednu z nejvýznamnějších televizních skupin v USA, byť nevlastní jedinou celonárodní stanici. Soustředí se totiž na ovládnutí trhu regionálních televizí. V současnosti vlastní 173 regionálních televizních stanic a čeká na schválení nákupu dalších asi šedesáti. Pokud to vyjde, odhaduje se, že některou z jí vlastněných stanic si budou moci naladit až tři čtvrtiny Američanů. Její dosah je tak obrovský.
Navíc v době krize důvěry v média jsou místní televizní stanice a deníky pro mnoho lidí v USA důvěryhodnějším zdrojem informací než ty celostátní. V čím dál tím složitějším světě většinou referují o věcech, které si můžete sami na vlastní oči ověřit. Je tedy jen logické, že díky osobní zkušenosti budou informace od nich pro mnohé diváky přijatelnější. Díky své roztříštěnosti se jim ale naopak nedostávalo většinou odpovídající pozornosti odborníků na média a komunikaci.
Přitom díky jednotnému vlastnictví je tato roztříštěnost a důraz na místní témata zřejmě věcí minulosti. Vzhledem k tomu, že vlastník může takto jednoduše ovlivňovat, co se objeví na obrazovce, stává se z lokálních televizních stanic velice důležitý nástroj politického boje. To se konec konců dá pozorovat i u nás. Ivo Valenta a Michal Voráček, kteří vlastní i dezinformační servery, nedávno koupili poloviční podíl v regionální televizi. Společnost Penta pak zase vlastní Vltava Labe Media, která vydává 70 regionálních mutací titulu Deník. Na jeho stránkách někteří komentátoři vzývají návrat od liberální demokracie k demokracii. Stojí za to si připomenout, že opakem liberální demokracie je nesvoboda. Stojí za to si připomenout, že v její obraně hrají svobodná média důležitou roli.
