Hlavní událostí těchto dní je poslední vývoj v aféře „brutálního úniku informací“ z okolí policejního prezidenta Tuhého. Aféra bují už několik měsíců, živena Andrejem Babišem a jeho spojenci.

Jde o údajný únik informací o policejních úkonech souvisejících s případem Tesco SW. Bývalý důstojník ÚOOZ Jiří Komárek obvinil přitom policejního prezidenta i ministra vnitra Chovance ze sabotáže.

Co se v posledních dnech stalo? Psaly o tom zejména server Echo24 a deník Právo:

Parlamentní vyšetřovací komise k reorganizaci policie po výpovědi pana Komárka konstatovala, že pan Komárek své výroky nijak průkazně nedoložil.

Ředitel GIBS Murín následně před novináři uvedl, že ve světle nových informací se GIBS bude muset vrátit k některým situacím a událostem, o nichž komise právě jedná. Má se to týkat také prověřování příslušníků bezpečnostních sborů, bývalých příslušníků bezpečnostních sborů a s velkou pravděpodobností i některých státních zástupců.

A především: Podle informací zveřejněných v Echu24 je údajný hlavní (a ostatně nepřímý) důkaz proti Tuhému nicotný. V usnesení GIBS z letošního března, které obdržel od neznámého dárce a vzápětí zveřejnil Nadační fond proti korupci, se mimo jiné cituje SMS zpráva, kterou měl napsat někdo neznámý (předpokládá se, že z okolí policejního prezidenta) podnikateli Davidu Tesaříkovi, obviněnému ve věci Tesco SW, bezprostředně před zásahem protikorupční policie v sídle firmy.

Celé znění SMS konverzace je (podotýkám, že text usnesení je nezaručený): „Ahoj. David. – Ahoj. – Podařilo se zjistit podrobnosti? – Napiš tady pls. – Můj zdroj jen věděl, že si mají přijít pro tatu. Důvod nevěděl. – Kurva. – Teď už jen tady prosím.“ „Tata“ má být otec obviněného, Josef Tesařík. Ten však ve věci vůbec nebyl obviněn a Babišovy Lidovky.cz se mu musely omluvit. Akce ÚOKFK podle usnesení neměla vyústit v zatýkání, takže informace byla nesmyslná.

A hlavně: GIBS prý nakonec podle Echa24 a Práva došla k závěru, že zpráva o možném zatčení pana Josefa Tesaříka nešla od neznámého člověka k panu Davidu Tesaříkovi, ale obráceným směrem. (Zdá se mi, že i z výše uvedeného přepisu to tak vypadá, navíc proč by neznámý informátor jmenoval otce pana Tesaříka po ostravsku tata.) Tím by začalo jít o „brutální únik informací“ nikoli od generála Tuhého, ale od pana Tesaříka, čímž by celá věc ztratila úplně všechno kouzlo. A zveřejnění zprávy by nemohlo sloužit ani k veřejnému ostouzení policejního prezidenta (těžko se zbavuji dojmu, že to byl hlavní smysl), natož k jeho trestnímu stíhání, nebo snad podle vzoru Nečas přímo ke svržení policejního prezidenta nebo ministra Chovance.

Podle toho, co napsali v Právu (nemám důvod o tom pochybovat), se teď GIBS zabývá tím, jak se materiál do rukou revolučního Nadačního fondu proti korupci dostal a zda nejde o falsum. Vypadá to, že na „obrácenou SMS“ upozornili sněmovní komisi (a GIBS, s níž nyní spolupracují) pracovníci BIS. Jistě, podezření z pokusu o kompromitaci vysokých policejních a státních představitelů podvrženými důkazy je v jejich kompetenci. Aféra není zdaleka uzavřena, je např. možné, že se teď o usnesení GIBS povede podobný spor jako kdysi o Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Ale černokněžníkovi praskla zase jedna obruč.

Pokus o kompromitaci policejního prezidenta a ministra vnitra je jen vyvrcholením vášnivého zápasu o reorganizaci Policie ČR. Na jedné straně je uskupení Andreje Babiše (pro jednoduchost je dále nazývám „Firma“), usilující o dejme tomu hegemonii na české politické a mocenské scéně. Tato oslnivá kometa za sebou táhne mohutný revoluční ohon. Patří k němu „někteří státní zástupci“ (další zjevně vyčkávají, jak to dopadne). Je to přirozené, „orgány činné v trestním řízení“ se v demokratickém právním systému dostávají často do svízelných situací a aspoň jisté zjednodušení by přivítaly. Dále sem patří revoluční uskupení, jako je již zmíněný Nadační fond proti korupci miliardáře Karla Janečka a dalších (specifikem našeho revolučního procesu je hojná účast miliardářů, to za Karla Marxe nebývalo), jmenujme navíc ještě namátkou Veřejnost proti korupci (nevím, zda ještě existuje), Vraťte nám stát, Rekonstrukce státu, Transparency International atp. Těžko se zbavit dojmu, že by všechna přivítala větší účast na veřejném výsluní a asi doufají, že jim k ní „Firma“ může napomoci. A last but not least „posthavlovská“ mediální lobby: Tady nemluvím o služebných žurnalistech z Babišových médií, ale o novinářích z Hospodářských novin, Respektu, Aktuálně.cz (např. Petr Honzejk, Jaroslav Spurný, Martin Fendrych) a o dalších, kteří je podporují z veřejnoprávních médií. I tyto lidi posledních dvacet pět, dvacet šest let České republiky zklamalo.

Proti nim stojí česká polistopadová demokracie, otřesená a poškozená v revolučním běsnění let 2012–2014. Je s podivem, že se zatím jakž takž drží pohromadě. Zrekapitulujme hlavní události letošního „zápasu o Policii ČR“.

„Firma“ a její spojenci se pokoušeli prosadit svůj vliv v Policii ČR přes Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a „některé státní zástupce“ (tímto opisem se rozumí ponejvíce Vrchní státní zastupitelství v Olomouci). Je třeba připomenout, že kompromitace politických oponentů kriminálními kauzami a v souvislosti s tím četné úniky z policejních spisů mají u nás velkou tradici už od počátku devadesátých let a patří ke stinným stránkám polistopadové demokracie; v Respektu a Aktuálně.cz by o tom mohli vyprávět.

Na základě dohody v koalici ovšem v roce 2013 ministerstvo vnitra připadlo sociální demokracii, je tam řádně jmenovaný ministr, řádně jmenovaný nepolitický policejní prezident a oba mají pravomoc rozhodovat i o organizačních věcech (a zároveň jsou kompetentní bránit se pokusu o podloudné nabourávání jejich pravomocí zvnějšku). Místo toho jim pod rukama vznikal jakýsi klín, složený z „některých státních zástupců“ (VSZ Olomouc) a ÚOOZ (GIBS se často dostávala na vedlejší kolej).

O policejní reorganizaci rozhodlo vedení ministerstva a policie rychle („Firmu“ a její spojence to velmi zaskočilo), ale měli k tomu plné právo jak v rámci svých kompetencí, tak v zájmu skomírající české demokracie. Poté, co vedení policie oznámilo chystané provedení reorganizace a „Firma“ se spojenci spustila mediální ryk, ministr Chovanec 15. června rozhodnutí o reorganizaci podepsal. Už těsně předtím, 13. června, vyslechli státní zástupci z Olomouce v té věci policejního prezidenta Tuhého a jeho náměstka Laubeho. To je velmi těžké vykládat jinak než jako pokus o nátlak a vzbudilo to jakýsi lehký nepokoj dokonce i u nejvyššího státního zástupce Zemana. 20. června pak tehdy ještě detektiv ÚOOZ Jiří Komárek a olomoucký státní zástupce Šereda v Radiožurnálu a v ČT naznačili možnost závažných úniků z vyšetřování, přičemž stopy prý směřují k policejnímu prezidentovi.

„Firma“ se zároveň pokusila dosáhnout odložení reorganizace nejprve rychlým svoláním bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny za nepřítomnosti a bez vědomí předsedy výboru Váni (ČSSD). Výbor se ovšem 23. června nakonec nedokázal dohodnout ani na programu schůze (pro bylo jen 7 z 15 přítomných členů). Těsné většiny pro demokratické strany byly a jsou při rozhodování v této fázi příznačné. 28. června pak vznikla sedmičlenná „Vyšetřovací komise k prověření činnosti příslušníků Policejního prezidia České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v souvislosti s reorganizací ÚOOZ a ÚOKFK Policie České republiky k 1. srpnu 2016“, v níž mají demokratické strany těsnou většinu a předsedu.

Těsně před spuštěním policejní reorganizace (stalo se tak 1. srpna) se v Radiožurnálu objevila informace, že bývalý šéf ÚOOZ Šlachta uvedl před poslaneckou vyšetřovací komisi 28. července konkréta k „brutálnímu úniku informací“ z případu Tesco SW. Místopředseda komise Lank (Úsvit) měl pak podle svých vlastních slov navrhnout, aby byla policejní reorganizace odložena, návrh prý ale neprošel. Předseda komise Blažek popřel, že by pan Šlachta o „brutálním úniku informací“ před komisí mluvil. Reorganizace byla k 1. srpnu zahájena a 9. srpna se otevřela stavidla: Babišovy Lidové noviny věnovaly případu „brutálního úniku“ tři první stránky a Nadační fond proti korupci poté zveřejnil plné znění Usnesení GIBS z 24. března t. r. (je třeba připomenout, že tímto Usnesením se šetření zastavuje). Hlavní důkaz, o němž se tam mluví, je dnes ovšem problematizován.

Závěry z posledních třech měsíců jsou poměrně optimistické. Za prvé, reorganizace policie probíhá a klín „někteří státní zástupci – ÚOOZ“ přestal být funkční. Za druhé, GIBS se nepodařilo dostat ze hry. Za třetí, v poslanecké vyšetřovací komisi mají demokratické strany zatím převahu, i když těsnou a možná i vratkou. Dále, což s případem souvisí jen volně: „Firma“ a její spojenci utrpěli výraznou porážku v hlasování o novele zákona o střetu zájmů, která oligarchovi a všem dalším, kteří by rádi šli jeho cestou, napříště zakazuje vlastnit tištěná média a provozovat rozhlas a televize. Vadou na kráse je, že se tak stalo v rámci schválení obludného revolučního projektu na vytvoření celostátního registru majetkových přiznání. Zároveň se zdá, že „Firmě“ poněkud klesají preference: I kdyby to bylo třeba jen signálem toho, že některé agentury se začaly víc než „Firmě“ věnovat tomu, co si myslí voliči, bylo by to povzbudivé.

Problém útoku „Firmy“ a jejích spojenců je v tom, že se vlastně jede podle stejného scénáře jako při svržení vlády „zrádné pravice“ v roce 2013. (Pro spravedlnost je třeba říci, že v té se „Firma“ ještě nemohla plně projevit, protože byla teprve ve stavu zrodu. Jen se už chystala zalehnout místo, které pro ni ČSSD a její souputníci vytvořili tím, že a jak se předtím zbavili svých demokratických politických oponentů.) Jenomže tenkrát byla situace jiná: doznívající hospodářská krize, oprávněná nespokojenost veřejnosti se slabými a nestabilními „pravicovými“ vládami, rozpoutaná „protikorupční“ hysterie, to vše je dnes passé, lidé jsou spíš v jakési kocovině po velkém protikorupčním flámu. Nehledě na to, že u nás je pro veřejnost odjakživa podstatně atraktivnější vlády svrhávat než vlády podporovat.

A tak celá revoluční akce – útok na pozice v Policii České republiky – aspoň prozatím uvízla v písku. Proto je tu přece jen jistá šance, že by se demokratičtí oponenti „Firmy“ a jejího revolučního chvostu mohli v příštích měsících – a to hlavně ve volbách do Poslanecké sněmovny – svému protivníkovi úspěšně opřít. O to by teď mělo jít.

Je tu jen jedna nesnáz: Kdo to vlastně jsou ti demokratičtí oponenti? Demokratická opozice se zatím nedokázala vzpamatovat ze své porážky před třemi lety – a je třeba zdůraznit, že si, jak je tomu ostatně vždycky, za svou porážku může taky sama. A v současné době nejsilnější demokratická strana je ve schizofrenní situaci: Zoufale se brání svému všežravému partnerovi, který ji zároveň svírá v drtivém koaličním objetí. Pro KDU-ČSL platí totéž ještě ve větší míře.

Politický konflikt, který musí ČSSD vybojovat v tomto a příštím roce, je „souboj gigantů“: Babiš versus Sobotka. Sociální demokraté si sami svou indolencí v minulých letech vytýčili hřiště. Pomoci jim bude dosti obtížné.

Přesto je třeba mít na paměti: Skutečné střetnutí, které nás čeká a v němž už vlastně jsme, je: „Firma“ a její revoluční ohon (viz výše) versus polistopadová parlamentní demokracie. Je třeba získat českou veřejnost pro účast na té správné straně. A zdá se, že je tu správnou stranu nejprve třeba konsolidovat a zviditelnit. Což by chtělo od všech českých demokratických stran bez rozdílu mimo jiné také hodně sebezapření a dobré vůle.

Další články Bohumila Doležala si můžete přečíst v jeho internetovém politickém zápisníku Události.