NÁZOR / Evropská komise chce zavést plošné skenování zpráv přenášených přes internet kvůli zjišťování toho, zda se v komunikaci občanů neobjevuje dětská pornografie. Přes odpornost dětské pornografie není její potírání tak zásadním důvodem, aby byla takovým způsobem plošně omezena základní práva občanů. Právo na soukromí a listovní tajemství je nedílnou součástí demokracie. A na občany nelze apriorně pohlížet jako na sprosté podezřelé, jejichž e-dopisy má vrchnost právo číst.
Boj proti dětské pornografii se stal – jistě v souladu s nejlepšími úmysly tvůrců – důvodem nového „bruselského“ bezpečnostního opatření, které je ale zcela nepřijatelné a narušuje jednu ze základních lidských svobod. Jde o soukromí korespondence. Český rozhlas upozornil, že Evropská komise chce zavést plošné monitorování veškeré internetové komunikace. Pod kontrolou by byly zprávy, fotky nebo videa. Vše, co si lidé posílají přes Messenger, WhatsApp či jiné podobné komunikační platformy.
Co přesně říká Brusel?
V tiskové zprávě Evropské komise pod názvem „Boj proti pohlavnímu zneužívání dětí: Komise navrhuje nová pravidla na ochranu dětí“ čteme: „Navrhovaná pravidla uloží poskytovatelům služeb povinnost v rámci svých platforem odhalovat, oznamovat a odstraňovat dětskou pornografii. Poskytovatelé budou muset posuzovat a snižovat riziko zneužití svých služeb a přijatá opatření musí být úměrná tomuto riziku a podléhat přísným podmínkám a zárukám.“ Místopředseda pro podporu evropského způsobu života Margaritis Schinas k tomu uvedl: „Co přesně budou služby smět dělat, bude velmi úzce vymezeno silnými bezpečnostními opatřeními – řeč je pouze o programově řízeném skenování na přítomnost nelegálního obsahu, ne nepodobnému programům kybernetické bezpečnosti, které již provádějí průběžné kontroly za účelem odhalení narušení bezpečnosti.“
V dokumentu EU „Otázky a odpovědi – Nová pravidla pro boj proti sexuálnímu zneužívání dětí“ se pak dočteme: „Navrhovaná pravidla se budou vztahovat na poskytovatele online služeb nabízející služby v EU, konkrétně na hostingové služby a služby mezilidské komunikace (např. služby zasílání zpráv), obchody s aplikacemi a poskytovatele přístupu k internetu. Zneužívání je často odhalitelné pouze díky úsilí poskytovatelů online služeb, kteří se snaží odhalovat materiály týkající se sexuálního zneužívání dětí na svých službách a chránit děti před tím, aby je pachatelé oslovovali online. To se týká zejména elektronické (soukromé individuální nebo skupinové) komunikace, kterou pachatelé často využívají k výměně materiálů a oslovování dětí.“
Totalitní manýry
Celá řada stesků na Brusel od našich protievropských stran jsou úplné nesmysly. Dobrým příkladem je strach z povinného přimíchávání brouků či cvrčků do chleba. Žádné takové opatření ale EU nechystala a nechystá, jde o čirý hoax. Nově navrhované opatření proti šíření dětské pornografie však musí zarazit i velmi silně prounijně, proevropsky orientovaného člověka – jako je autor tohoto textu.
Plošné „skenování“, případně šmírování veškeré internetové komunikace je totiž totalitní manýra, na kterou se nezmohli ani komunisté za socialistického Československa. V době husákovské normalizace byly (tajně) kontrolovány dopisy z a do imperialistického zahraničí. Tuzemské poštovní zásilky ale Státní bezpečnost plošně neprověřovala, obálky s dopisy otvírala jen „nepřátelským protisocialistickým živlům“. Navrhované evropské opatření proti dětské pornografii tedy jde dál než komunističtí cenzoři a staví všechny občany do role sprostých podezřelých, na které je třeba dohlížet a číst jim poštu. Jde o totalitní praktiku jak z učebnice, která podle mého názoru nemá v demokratickém světě co dělat.
Překročení červené čáry
Toto opatření by – kdyby se jej Evropské komisi podařilo prosadit – bylo překročením červené čáry, porušením principu, který by měl být v demokracii nepřekročitelný. Tím principem je listovní tajemství, které je vedle svobody projevu, shromažďování nebo nedotknutelnosti soukromého majetku jedním z pilířů demokracie. Nový návrh je materializací principu, že občané jsou chasa, kterou je nutno přísně kontrolovat, a úřady – bezpečnostní složky – jsou panstvo, vrchnost, které může zcela legálně strkat občanům prsty do soukromí – do jejich soukromé korespondence.
Jakýkoliv úřad má tendenci rozšiřovat a košatět své pravomoci, má tendenci nechat rozrůstat svou moc nad občany. Viz Zákony profesora Parkinsona. Úřad ale není vrchnost, úřad je delegovanou pravomocí občanů. A tak občané nesmějí dopustit, aby se úřad stal panstvem. A pokus o plošné porušování listovního tajemství je přesně tím momentem, který by občané dopustit neměli. Jakékoliv plošné, neselektivní represní opatření je v demokracii jen těžko přípustné.
Opatření, kdy by se zcela plošně, doslova každému kontrolovala jeho veškerá elektronická komunikace, infantilizuje společnost, staví občany do role nesvéprávných dětí a z úřadu dělá pánaboha. Proto je potřeba takové návrhy jednoznačně odmítnout, narušují samu podstatu demokracie. Negují koncept individuální svobody a staví občana do role nevolníka, na kterého má vrchnost právo apriorně pohlížet jako na podezřelého a číst mu poštu jako paní učitelka při vyučování z lavice do lavice školáky posílaná a učitelkou zabavená psaníčka. Občané ale nejsou děti.
Kluzký svah
Navržené šmírování je o to nebezpečnější, že se zaštiťuje „univerzálním zlem“, kterým dětská pornografie nesporně je. To ale neznamená, že při boji s ní mohou úřady takto masivně a plošně narušovat základní práva občanů. Vedle nepřijatelnosti toho samotného opatření totiž při podobném omezení svobod kvůli nějakému opravdu ošklivému problému – v tomto případě dětské pornografii – hrozí, že se brzy po jeho přijetí najednou objeví další univerzální zlo, které je třeba potírat. Třeba terorismus. Pak obchod s drogami. Pak obchod s lidmi a kuplířství. Pak daňové úniky. Pak… A najednou bude těch „univerzálních zel“ tolik, že se budou přes internet přenášené zprávy „skenovat“ na veškerý přenášený obsah, nejen na fotografie nahých dětí.
Pokud společnost dovolí, aby se z důvodu potírání nějakého negativního jevu (v případě dětské pornografie zcela nesporně negativního) porušily základní principy demokracie, bude prolomena dříve nedotknutelná hráz, zbourána bariéra soukromí. Zrušeno listovní tajemství. A společnost si zvykne. Takže dříve nebo později přijde nějaký úředník nejen s tím, že by se listovní tajemství mohlo plošně porušovat i kvůli jiným sociálně patologickým jevům. Úředníka po přijetí podobného opatření napadne i to, že se mohou z nějakého dobrého důvodu omezit i další demokratické svobody – když už společnost „rozdýchala“ pád listovního tajemství, „rozdýchá“ i další okleštění svobod. Takže přijetím navrhovaného zrušení listovního tajemství při elektronické komunikaci by se otevřela cesta k postupné demontáži soukromí občanů a jejich svobod.
Ozvat by se měla i pravice
Pirátská europoslankyně Markéta Gregorová k tomu napsala na síť X: „Cokoliv jiného než radikální odmítnutí prolamování soukromí je proti mému základnímu lidskému přesvědčení.“ A za jejím postojem stojí i šéf Pirátů Ivan Bartoš. Podle serveru iROZHLAS.cz se o novince diskutovalo na středečním výjezdním zasedání vlády. Piráti se novinku snažili odmítnout, ale neúspěšně. Při jednání Rady EU proto Česko zaujme k plošnému šmírování neutrální stanovisko. Je to velká škoda, protože nejsilnější součástí vlády je koalice pravicových stran SPOLU. A právě pravice by měla hájit individuální práva občanů nejhlasitěji. Proto bych byl velmi rád, kdyby se proti tomu plošnému šmírování komunikace postavily i naše pravicové strany. Takovou míru okleštění lidských svobod nesmíme dopustit, jinak občanům nezbydou svobody žádné.