KOMENTÁŘ / Dezinformace jsou klíčovým problémem dneška. Právě přes ně se v Evropě prosazují zájmy nepřátelské velmoci – Ruské federace. Právě přes dezinformace tuzemští kolaboranti rozviklávají naší společnost. A jak ukazuje realita, je to rozdělování společnosti jak v Evropě, tak v USA velmi úspěšné. Jak ale dezinformace potírat, když jejich konzumenty pravda nezajímá?

Deník.cz publikoval článek o dezinformacích. Markéta Gregorová (Piráti), která se tématem zabývá na evropské úrovni, Deníku řekla: „Navrhli jsme opatření v oblastech sociálních sítí, politické reklamy, ale i transparentního financování zpravodajských portálů či podpory nezávislých médií. Až devadesát procent médií totiž dnes vlastní oligarchové a zbytek pak často živoří z dobrovolných příspěvků.“ To je pro demokracii obrovský problém, protože oligarchizovaná média ztrácejí schopnost zpětné vazby.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Těžko předpokládat, že by nějaký superboháč byl tak uvědomělý, že by v redakci jím vlastněného média neprosazoval své obchodní zájmy. Kromě této zásadní vady na kráse řady médií je však i další problém. Přes veškerá evropská opatření proti dezinformacím narážíme na obrovský problém. Nevíme, jak proti dezinformacím bojovat, jak je potírat a jak eliminovat vliv dezinformací na veřejnost. Je to klíčové – dezinformace totiž jsou nástrojem propagandy nepřátelských zemí. „Takzvaní vnější původci šíří dezinformace z jiné země. Chtějí narušit společenskou soudržnost zemí EU a naši demokracii. Tito dezinformátoři posílají peníze protievropským politickým subjektům a extremistům, trollím farmám, provozují konspirační weby,“ řekla Gregorová.

Kolaps vyvracení dezinformací

Dobře míněné snahy přesvědčit masy pravdou všude na světě selhaly. Lidé neumějí rozlišit pravdivou informaci od dezinformace. A náprava bude extrémně těžká. Příští generace se nám snad podaří připravit na život ve světě plném lží. „S pirátským ministrem zahraničí Janem Lipavským jsme představili první ucelený plán na boj s dezinformacemi, kde se věnujeme mimo jiné právě i otázce vzdělávání. Klíčovým krokem je modernizovat a inovovat vzdělávací obsah i vlastní výuku v již zavedených předmětech a nastavit podporu školám,“ řekla k tomu Gregorová. To však ani v nejmenším neřeší problém, že dnes dezinformacím podléhají dospělí i penzisté – a ti již moc úspěšně dovzdělat nejdou.

Praxe řady evropských zemí i České republiky jednoznačně ukázala, že vyvracení dezinformací pravdou vůbec nefunguje. Manipulatori.cz jsou jeden z vynikajících informačních projektů českého webu, k většině hoaxů, které putují po sítích, je možné na tomto serveru najít pravdivou verzi celé události. Co je však platná pravda, kterou nikdo nečte? Server výborně plní funkci pro novináře a pro lidi, kteří se dezinformacemi zabývají profesně. Nemusí pracně ke každému hoaxu dohledávat, jak to bylo ve skutečnosti, redakce Manipulatori.cz to už udělala.

Dále čtěte

Kontroverzní kniha je tady: Objednávejte Nevratné poškození, publikaci, která neměla vyjít

„Dospívající dívky stále častěji užívají testosteron, ničí si těla a vydávají se na nevratnou cestu ke změně pohlaví. Co stojí…

Ti, kteří dezinformace konzumují, ale na ten server nezavítají, a když se na něj v diskusích na sítích někdo odvolá, dezinformační scéna začne vřískat, že jsou Manipulatori.cz podplacení, pracují v žoldu Sorose, Fialy a mimozemšťanů, a tak není důvod tomu serveru věřit. Oni totiž tu pravdu slyšet nechtějí. A nejde o specificky český fenomén, na pravdivé informace nejsou konzumenti dezinformací zvědaví nikde na světě.

Rozum nehraje roli

Dnes už asi každý, kdo umí číst, ví, že lidská psychika není logický racionální systém. Že teorie Sigmunda Freuda, které experimentálně potvrdil až kolem přelomu tisíciletí Daniel Kahneman, jsou neoddiskutovatelně pravdivé. A že iracionalita je neoddělitelnou součástí našich myslí. U konzumentů dezinformací to platí dvojnásob. Psychika dezinformační scény, konzumentů dezinformací, je v regresu. Vrátila se k magickému myšlení, rané formě lidského myšlení, myšlení dítěte. Tam hrají roli symboly a emoce, ne logika či argumentace.

Důvody toho regresu, mentálního návratu do myšlení dítěte, jsou snadno dohledatelné na každé demonstraci na první pohled. První faktor, demence – hraje nespornou roli u řady demonstrujících seniorů. Druhý důvod – osobní frustrace. Život se nepovedl, a tak je třeba najít vnějšího viníka toho neúspěchu. Konečně důvod třetí – možná částečně hrající roli i u dvou jmenovaných skupin lidí v regresu – je smysl či Fukujamovými slovy důstojnost. Potřeba být užitečný, někam patřit, o něčem důležitém rozhodovat. Řada starších lidí – spolu s tím, jak se rozpadají vícegenerační rodiny a babička s dědečkem už jen těžko mohou nacházet svůj smysl bytí v péči o vnoučata – o tu důstojnost, pocit vlastní potřebnosti, přišla.

Dále čtěte

Za dezinformacemi o klimatu stojí fosilní průmysl i Rusko. Stěžejní postavou je Václav Klaus, říká analytik

Spektrum lží a dezinformací o změnách klimatu je gigantické, informační prostor je doslova zahlcen obrovskými množstvími mýtů, omylů a lží,…

A tak nepřekvapí, že na dezolátských demonstracích jsou důchodci nejsilněji zastoupenou věkovou skupinou demonstrantů. Dodat smysl bytí celé generaci seniorů však neumí žádná vláda, není možné jim pocit sounáležitosti a vlastní užitečnosti dát „shora“. A tak ti lidé protestují proti (asi jakémukoliv) režimu, konzumují dezinformace a věří jim a to celé, ta účast na nějaké poťapané „alternativě,“ získává pro řadu seniorů identitní ráz. Dávají jim náplň a smysl. Ovšem tento typ naplněného bytí je pro zbytek společnosti toxický a zničující. Jak ty dezinformace, kterém se staly smyslem, vyvracet, neví nikdo.

Kritériem pravdy je kognitivní konsonance

Kognitivní disonanci vyvolá informace, která je v nesouladu se zkušenostmi a postoji člověka, který tu informaci slyší. Kognitivní disonance vyvolává pocity nelibé. Naopak kognitivní konsonance, která vyvolává pocity libé, vzniká, když je nová informace v souladu s očekáváním a názory toho, kdo ji slyší. A konzumenti dezinformací těm dezinformacím věří ne proto, že by byl ten který konkrétní hoax nějak argumentačně podložený, vyfutrovaný. Konzumenti dezinformací prostě věří tomu, co se jim hodí do krámu.

Kriteriem pravdivosti nové informace pro dezinformační scénu není to, že by za tím konkrétním hoaxem stál obstojný důkazní aparát. To, že je nějaká dezinformace pravdivá, dezinformační scéna „pozná“ podle toho, jestli se jim líbí. Takže sebevětší nesmysl, který potvrdí očekávání konzumenta dezinformací, je brán jako pravdivý. A sebelépe důkazně podložená pravda, která se jim nehodí do krámu, bude zavržena jako lež, případně „propaganda Fyjalový pjeťykolky“.

Pokud laskavý čtenář čeká, že jako pointu tohoto textu napíšu nějaký recept na potírání dezinformací, nedočká se. Nevím, co s nimi, a obávám se, že to dnes neví nikdo. Důslednou mediální výchovou od dětství se nám snad může podařit, že u příštích generací dosáhneme větší odolnosti proti hoaxům a lžím. Jak však od dezinformací odvrátit jejich dnešní konzumenty, pro které se účast na dezinformační scéně stala náplní a smyslem existence, je největším úkolem dnešní sociální psychologie.