Když ministr zdravotnictví Roman Prymula ve čtvrtek oznamoval výrazně tvrdší opatření proti šíření nákazy koronavirem, vměstnal mezi zákazy i poznámku o údajné mezigenerační válce. Mladší lidé podle Prymuly nepovažují virus za rizikový a ti starší z něj naopak mají strach, což údajně snižuje efektivitu vládních opatření. Není to ale generační střet, co Česko dostalo do současné prekérní situace.
Denní přírůstek nakažených tento týden prolomil hranici pěti tisíc, stále více z nich je v nemocnicích a rostou i počty těch, kteří nemoci covid-19 podlehli. Ať už zemřeli „na virus“, nebo „s virem“.
Ministr zdravotnictví v reakci na vývoj situace opět zasáhl do životů občanů – restaurace smějí mít otevřeno jen do osmi večer, kina a divadla se zavřou úplně, stejně jako vnitřní sportoviště.
„Nikdo asi nepředpokládal, že se dostaneme do takového exponenciálního nárůstu, a pokud opravdu nebudeme dodržovat ani tato opatření, budou muset být opatření ještě tvrdší,“ prohlásil Prymula na tiskovce s tím, že si nedovede představit zavedení nějakého modelu, kdy opatření zaváděna nebudou vůbec, nebo budou volnější, a „přeteče“ tak kapacita nemocnic.
Prý by to nefungovalo, protože v Česku je „téměř válka mezi generací mladší a generací starší, kdy ta mladší nepovažuje onemocnění za příliš rizikové ve vztahu ke svým osobám, a na druhé straně generace starší má reálné obavy, že se může něco stát,“ rozvedl svou teorii Prymula.
Generace nejsou problém…
Ministr tak proti sobě staví blíže nespecifikované dvě generace Čechů. Z té první, mladší, dělá nezodpovědnou skupinu, která nepatří k těm rizikovým. Proti ní staví starší generaci, kterou popisuje jako opatrnější, protože prý reálněji vnímá rizika současného stavu.
Jenže toto rozdělení do dvou skupin je plné zbytečného zobecňování, které vede k prohlubování mezigenerační propasti. Mezi mladými samozřejmě jsou i zodpovědní lidé, kteří nosí roušky, když je to potřeba, umývají si ruce a dodržují rozestupy.
Stejně tak jsou v Česku naopak i starší lidé, kteří vůbec nevěří v existenci koronaviru, případně bojkotují roušky nebo zavádění jakýchkoli opatření. Takže problémem není generační rozdíl, ale nezodpovědnost některých jednotlivců.
Dokazují to ostatně třeba i demonstrace proti rouškám, které proběhly v uplynulých týdnech v několika českých městech a kterých se zúčastnili zástupci různých věkových skupin – samozřejmě bez roušek a rozestupů.
…popírači viru ano
Takových „popíračů“ smyslu roušek a ochranných opatření navíc není jen pár stovek, ale desítky tisíc. Vyplývá to například z počtu podpisů pod peticí lékařů, kteří brojí proti zavádění dalších restrikcí a proti povinnosti nosit roušky v takové míře, jak je to nyní nařízeno. Pod její elektronickou verzi se podepsalo už více než 63 tisíc lidí.
Jiná petice kritizující očkování proti nemoci covid-19 je pak postavena na řadě dezinformačních zpráv a konspiračních teorií. Petici už na internetu podepsalo přes 15 tisíc lidí.
Zmíněná petice lékařů přitom poukazuje i na problém lékařských autorit, které současnou situaci bagatelizují. Věří jim jak zástupci mladší, tak starší generace. Svou často nekompetentní kritikou však lékaři z oborů nesouvisejících s epidemiologií komplikuji případný jednotný postup v boji s epidemií.
Příkladem může být, když si média pozvou zubaře, aby mluvil o vlastnostech viru a o tom, proč podle něj není nutné nosit roušky. Je pochopitelné, že se najdou lidé, kteří jsou z roušek zhnusení a s názorem zubaře se ztotožní. Tím se lidé utvrzují ve svých názorech a pro vládu je pak složitější nějaká plošná, efektivní opatření vůbec zavádět.
Neměli bychom ale zapomenout, jak jsme se do současných problémů dostali. Nemůže za ně ani zubař, ani odpůrci očkování, a už vůbec ne generační propast mezi mladými a starými. Může za ně vláda, která příliš pozdě vyslyšela varování skutečných odborníků (epidemiologů či virologů), když v létě předpovídali další nárůst nakažených.
Článek zveřejňujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
