„Jsem zděšen,“ ujišťoval před rokem ukrajinského kolegu předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval v reakci na ruskou agresi. Aby hned dodal, že je proti použití principu kolektivní viny na ruské sportovce pod hlavičkou Ruského olympijského výboru. Proti „principu kolektivní viny“ byl i před šesti lety. Když navzdory dopingovým skandálům ruských sportovců podpořil jejich účast na OH v Rio de Janeiru. Teď, překvapivě s ministrem zahraničí Janem Lipavským a sportovními bafuňáři, odmítá bojkot OH v Paříži 2024 i přes případnou ruskou a běloruskou účast. Sám Lipavský přitom potvrdil, že 70 procent ruských sportovců jsou… vojáci.
Ruská agrese zabila 231 ukrajinských sportovců a trenérů. Bojkot her, na nichž chce ruské a běloruské lampasáky nechat startovat Mezinárodní olympijský výbor, by byl hlasitou deklarací soudržnosti proti Putinově agresi. Za rohem je válka, která se nás týká. Všech. A argument, že by bojkotem ostrouhala kariéra a olympijská příprava českých sportovců, je urážkou jejich mrtvých ukrajinských kolegů. Jsem pro kolektivní vinu: sportovci Putina a Lukašenka nosí uniformy agresora. Dobrovolně. Jsou vojáky nepřítele. A kdo s čím zachází, tím schází.
Amorální předseda Mezinárodního olympijského výboru apeloval na Ukrajinu, aby nehrozila bojkotem, budou-li v Paříži Rusové. Odvolával se přitom (sic!) na olympijskou chartu. Cynismus na entou. Kdoví, z jakých pohnutek. A byť se čerstvě shodli ministři 35 zemí včetně nás, USA, Kanady a Japonska, že Rusko na OH do Paříže nesmí, není vyhráno. MOV totiž prohlásil, že „prozkoumá cestu“, jak ruské a běloruské sportovce do Paříže dostat.
Pan Kejval byl z ruské agrese zděšen. Bodejť, sám se narodil rok před vpádem Rusů do naší země. Do éry temna, zničených osudů a loutek Brežněva. Do časů sovětských dopingů a koulařek s knírem jak brigadýr. Štěstí přeje připraveným. Bojkot je cesta, když selžou dohody a moloch MOV si Rusy prosadí. Jeden by čekal, že to šéf ČOV a další pochopí. Marně. Čo bolo, bolo. Hanba mě fackuje. Jestli to umíte, styďte se, pánové.