V těchto dnech začínají mít problémy kvůli EET i dodavatelé zboží a služeb pro restaurace. Někteří již hlásí po úbytku 30 % podnikových klientů nižší přidanou hodnotu, než jsou režie, tedy nutný krach. A to spadají až do 2. nebo 3. vlny, popř. mají bezhotovostní tržby. Tohle je to narovnávání konkurenčního prostředí?

Smutný příklad podnikatele v Chorvatsku po zavedení EET:

V Chorvatsku, kde EET funguje už více než dva roky je finanční situace mnohem horší než před EET. Mám tam… NE měl jsem tam (v Chorvatsku) firmu, zavírá se (lidi jsme už vyházeli a zatím z těch, co jsme vyházeli jenom jeden našel práci). Ač jsme vše řádně platili (několikrát jsme měli hloubkovou kontrolu v sídle a vždy bez šrámu) i tak nás EET zrušila a to jednoduchým způsobem. Spousta firem po zavedení EET zavřela a jejich pozici převzal Agrokor (podobná firma jako Babisconiho Agrofert).

Potom Agrokor nasadil svoje holdingové ceny a my jsme si už ani neškrtli. Když jsme otevírali, tak jsme měli v Rijece v místním čtyřpatrovém business centru provozovnu v posledním podlaží a platili jsme drahý nájem. Po dvou letech od zavedení EET jsme se přestěhovali do 2. patra a platili jsme jen služby a žádný nájem. Kolem nás totiž vše krachovalo a majitel byl rád, že tam někoho má a nemusí to platit sám. Nakonec jsme i my skončili… Chorvatské finance jsou pod kontrolou EU, rating mají tak nízko, že je to ostuda a mezi mladými je 50% nezaměstnanost.

Tvůrci zákona, kteří si někde vycucali z chladných vzorečků 18 mld. Kč, vůbec nepomysleli na jednu podstatnou věc: ekonomika je živý organismus. Živnostníci nejsou IČA, ale lidé, kteří mají své emoce. Jedna z těchto emocí vyvolaná dehonestující EET je: „Kašlu na to, nemám to zapotřebí“.