V pondělí 7. listopadu tomu bylo sto pět let, co se bolševikům v Rusku podařilo svrhnout liberální vládu a urvat moc. Začala tím nestvůrná komunistická éra plná zločinů. Trvala 74 let a vymazala z paměti obyvatelstva ponětí o právu a spravedlnosti. Bohužel ani před touto dobou nešlo právě o tyto hodnoty, jež by na širé Rusi vítězily.
Zatímco v Československu a v dalších zemích bývalého sovětského bloku vedl pád komunismu k důraznému odstraňování reliktů fanatického totalitního režimu a jeho protagonistů z veřejné scény, v Rusku měla dekomunizace jen mělkou a zcela nedůslednou formu. Proto mohl usednout do prezidentské funkce důstojník represivní politické policie KGB. A není pak náhoda, že v letech jeho vlády došlo ke vzývání sovětských časů jako velkolepé historické epochy. Rusové se nenaučili stydět za své dějiny. Naopak se ke své zfalšované a vylepšované minulosti hrdě hlásí. Proto mohou po ruských parcích stále strašit sochy masového vraha V. I. Lenina, další masový vrah Stalin je považovaný za geniálního vojevůdce, za něhož Rusové porazili Němce a vytvořili nové impérium. O sovětské moci nepřemýšlí jako o protiprávní zločinecké struktuře, nýbrž jako o zajímavém experimentu, který měl nastolit rovnost.
Agresivní válka Ruska proti Ukrajině na sovětské a bolševické mentální vzorce přímo navazuje. Jde o otřesné dědictví systému, který byl postavený na státním zločinu a na převrácení pólů dobra a zla. Demokratická Ukrajina se pak putinovským Rusům jeví jako nacistický režim, zatímco Putinův fašismus jim připadá jako normální stav. Západ je pro ně vrcholem zkaženosti a dekadence, zatímco vraždy, mučení a znásilňování na Ukrajině jsou výrazem ruského práva.
V letech, kdy se na Ukrajině upevnil prozápadní kurz, rozhodla se tamní společnost důsledně vyrovnat s komunistickou minulostí. Tento proces dostal přiléhavý název leninopád, neboť při něm padaly pomníky Lenina, byly přejmenovávány ulice a náměstí s bolševickými názvy. V Rusku se přitom celá města jmenují podle bolševických krutovládců. Nedaleko Moskvy kupříkladu najdeme město Dzeržinskij, pojmenované po Felixi Dzeržinském, zakladateli vražedných oddílů Čeky, budoucí KGB. Je to stejné, jako by v Německu bylo nějaké město pojmenované po Heinrichu Himmlerovi.
Dokud si Rusové neudělají pořádek ve svých dějinách, bude jejich stát nebezpečnou nestvůrou, která má tendenci požírat cizí území a poškozovat mírumilovné demokracie. Nejlepší lidé tohoto národa, kteří by mohli potřebný demokratizační proces nastartovat, jsou buď ve vězení, nebo v emigraci. A navíc jich je zoufale málo. Ohromné zlo, krutost a drzost přitom není na Rusi spojená jen s Vladimirem Putinem. Kdyby Putin padl, může po něm nastoupit ještě horší zločinec. Postava Jevgenije Prigožina, který pro svoji soukromou armádu wagnerovců najímá ve věznicích vrahy, slouží jako názorný příklad. Ruští vlastenci jej obdivují za jeho chlapácký styl.
Bolševická revoluce svým způsobem straší svět dál a dál vykonává dílo zkázy. Její vůdce Lenin leží nabalzamovaný za sklem svého mauzolea na hlavním moskevském náměstí. Jeho mrtvolu zapomněli v Rusku odklidit. Od Brežněvových časů se toho až tak moc nezměnilo. Je to spíš ještě horší. Proto je třeba si dát velký pozor. I Česká republika je na seznamu zemí, kde by Moskva ráda určovala noty, podle kterých se bude zpívat. I do naší prezidentské volby se soudruzi z Moskvy nepochybně zapojí. Odkaz VŘSR je stále živý. Bohužel.
Autor vydává v listopadu druhé rozšířené vydání knihy Češi mezi pravdou a lží. Nové kapitoly pojednávají o proputinovské páté koloně a o odpovědnosti za Babišovu moc v české společnosti.