Americký prezident Donald Trump se k Číně vyjadřuje velice kriticky od chvíle, kdy počet nakažených novým koronavirem v USA začal povážlivě narůstat. Nicméně až do konce února svůj čínský protějšek chválil a tvrdil, jak skvěle si s ním rozumí a jak skvěle jeho země zvládá boj s nemocí. Trumpova tvrdá rétorika vůči Světové zdravotnické organizaci (WHO), byť věcně správná, může jen stěží zakrýt fakt, že on sám se dříve o krocích Pekingu vyjadřoval s podobným obdivem. Uniklé pasáže z nové knihy jeho bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona ukazují na jeden možný důvod. 

Jestřáb sestřelen

Předně je třeba uvést, že Bolton nemusí být úplně důvěryhodným zdrojem. S prezidentem se rozešel poměrně ve zlém, a to zřejmě kvůli tomu, že prosazoval až příliš agresivní politiku vůči Íránu. Trump ve svých tweetech typicky přeháněl, když tvrdil, že kdyby byl Boltona poslechl, už dávno by zuřila třetí světová válka. Faktem ale zůstává, že patřil mezi jestřáby, kteří často prosazovali silová řešení, díky čemuž nebyl oblíbený ani u opozice.

Jeho knihu je tedy třeba brát s rezervou, byť se teď některá média ve Spojených státech tváří, jako by šlo o bezpochyby důvěryhodný zdroj. Na jednu stranu je pravda, že Trump, jenž lže i o drobnostech, které lze snadno vyvrátit přehráním videozáznamu, je na tom v tomto ohledu ještě hůře. Přesto je ale nutné nahlížet mnoho uniklých informací z knihy kriticky.

Čína, Čína, Čína

Příkladem může být Boltonovo tvrzení, že americký prezident chválil čínské koncentráky pro Ujgury v provincii Sin-ťiang. To nelze bez potvrzení z dalšího zdroje brát jako skutečnost. Faktem ale je, že zrovna ve středu 16. května, kdy se na stránkách celostátních deníků objevily informace z Boltonovy knihy, Trump konečně po více než třech týdnech otálení podepsal zákon o politice ve věci lidských práv Ujgurů.

Pasáže o vztahu k Číně jsou v celé zatím zveřejněné části textu asi tím nejvýbušnějším materiálem. Skutečným vrcholem je pak tvrzení, že se Trump u prezidenta Si Ťin-pchinga přimlouval, aby mu Peking pomohl vyhrát volby tím, že bude kupovat větší objem americké zemědělské produkce. Ani tuto informaci přirozeně nelze ověřit. Mnohé zdánlivě nelogické Trumpovy kroky ve vztahu k říši středu by to ale vysvětlovalo.

Proti sobě, a přece spolu

Kdyby měly Spojené státy a Čína vlastní Facebook, tak by na něm mohly svůj vzájemný vztah nejlépe definovat frází „je to komplikované“. První obtíž je rozlišit slovní pyrotechniku od skutečných kroků. Prezident Trump sice hodně mluví o tom, že chce dovoz z Číny co nejvíc nahradit domácí produkcí, ale celkové saldo obchodní bilance se po navýšení v letech 2017 a 2018 v minulém roce vrátilo na úroveň z roku 2016. Nižší než před jeho nástupem do funkce tedy v podstatě není.

Byť klesá relativně ve vztahu k velikosti HDP, tak vývoz se od zmíněného roku propadl víc než dovoz. Částečně se tak potvrzuje teze ekonomického historika Nialla Fergusona o provázanosti ekonomik, která v podstatě znemožňuje rozpoutat byť i jen obchodní válku bez bolestivých škod na vlastním trhu.

Nejvíce snížením objemu vývozu do Číny trpí právě američtí farmáři, a ti jsou zase důležitou skupinou voličů Donalda Trumpa. Na jeho popud jim tak vláda kompenzuje ekonomické dopady obchodních sporů. Právě navýšení dovozu zemědělské produkce, ke kterému se Čína zavázala, bylo jednou z hlavních podmínek Američanů při podpisu tzv. prvního stupně obchodní dohody v lednu 2020.

Kritici záhy prezidentovi vyčítali, že právě snaha neohrozit tuto dohodu byla důvodem, proč byla jeho vyjádření vůči Pekingu tak dlouho poměrně vstřícná. Boltonovo tvrzení je pak navýsost politicky logické a zapadá do celkového rámce známých informací. Momentálně se sice zdá, že listopadové prezidentské volby budou rozhodovat docela jiná témata, ale vypadá to, že Čína nebude patři k Trumpovým trumfům.