Pohled na vybombardovaná ukrajinská města a trpící obyvatelstvo vzbuzuje otázku „proč?“. Jak je možné, že Rusové, tedy lidé, kteří se na pohled celkem podobají běžným lidem na Západě, provozují takovou brutální a vražednou agresi?
Když ale pronikneme do myšlení tvrdých zastánců války, podoba s civilizovanými lidmi končí. Byla pouhým zdáním. Nechme je mluvit a poslouchejme je. K našemu zděšení nevidíme žádné dědice velké kultury. Máme před sebou jen a pouze úchylné ubožáky. Důkazy proti sobě vyrábějí ochotně a každý den ve svých televizních diskuzních pořadech. Slyšeli jsme z nich už výzvy k jadernému bombardování Varšavy, Londýna či New Yorku. Jde přitom o výroky ruských akademiků, zejména politologů. Minulý týden jeden politolog zase vyzýval k zavalení Evropy uprchlickou vlnou. Za ruský cíl označil chudou, zmrzlou a špinavou Evropu, od níž se Rusko konečně definitivně odstřihne.
Pravidelnou porci úchylností čerstvě doplnila debata v pořadu populárního moderátora Romana Babajana pod hlavičkou „Pravda“. Jako obvykle na další výstřelek jurodivosti ruské propagandy upozornila americká novinářka Julia Davisová, která vede projekt Russian Media Monitor. Nechme mluvit Rusy. Vysvětluje to všechno. Nyní je debata o dosud nejhorším raketovém bombardování napadené země.
Moderátor Roman Babajan stojí u precizní mapy Ukrajiny, která ukazuje desítky bombardovaných měst. Babajan hlásí:
„Provádíme raketové údery proti Ukrajině. Podívejte se, je to působivé. Vidíte, co se teď děje. Celé ukrajinské území je pod údery. Novinkou je, že zasahujeme nejen elektrické rozvodny, tepelné elektrárny atd. Začali jsme zasahovat také plynovou infrastrukturu. To je samozřejmě koncepce. A je jasné, kam to může Ukrajinu dovést.“
Slovo si bere Boris Černyšov, 31 let, poslanec Státní Dumy z Voroněže za Liberálně demokratickou stranu Ruska:
„Tyto odvetné údery – a ty jsou opravdu odvetné – jsou výrazem naší nenávisti, naší svaté nenávisti. Budou sedět bez plynu, bez světla a bez všeho ostatního. Pokud si kyjevský režim zvolil cestu válečných zločinců, musí tam zmrznout a shnít.“
Kdosi se zeptá: „Obyčejní lidé musí mrznout a hnít?“
Černyšov na to křičí: „Obyčejní lidé musí vyjít do ulic a skoncovat se Zelenského nacistickým režimem.“
Slovo si vezme postarší, seriózně vypadající pán, Vladimir Olejnik, který dříve býval ukrajinským politikem:
„Podobného stavu jsme byli svědky v koncentračních táborech, když šli lidé do plynových pecí. V takové situaci se žádné povstání nekoná, i když se zdá, že by mělo. Jsou v podstatě potlačeni. Mají syndrom obětí.“
Moderátor Babajan tomu uštěpačně notuje: „Kde jsou ta povstání? Nevidíme žádné vzpoury. Ba co víc, říká se, že popularita toho malého kluka v tričku je tam vysoká. Pokud ovšem věříte kyjevským průzkumům.“
Olejnik má jasno: „Nevěřte sociálním vědám v době války. Prosím vás. Měli bychom si říct, kdo za to všechno může, a ne jen obviňovat Rusko. Dnes je Rusko nuceno přijmout opatření. Jeden týden tak, jeden týden onak ukazuje jednu věc. Existují určité pokusy o vyjednávání. Západ už začal mluvit mnohem mírněji.“
Babajan: „Takže se kloníte k názoru, že naše údery slouží jako pobídka k míru?“
Olejnik: „Ano, k vyjednávání.“
Babajan: „A proč jsme neudeřili na Cherson, když byl na místě Zelenskyj?“
Olejnik moudře vysvětluje, proč to není tak jednoduché zabít Zelenského: „Jde o obecná pravidla. Prezident je prezident. Seržant nemůže dělat rozhodnutí. Když chcete rozhodnutí formalizovat, nemůžete deklarovat, že stát a vláda, s nimiž se potřebujete domluvit, jsou terorističtí. Ale jinak nesmíme zapomenout, že srovnání s teroristy zde platí. Na Zelenského se přesně hodí pojem terorista. On si zaslouží srovnání s Al-Káidou, s Usámou bin Ládinem. A také ho čeká stejný osud,“ uzavřel Olejnik.
Po krátké debatě účastníků, proč nejsou na Ukrajině vidět žádní proruští politici a žádné příznaky protivládní vzpoury (všichni se bojí a mnozí jsou ve vězení), moderátor Babajan uzavírá debatu didaktickým vysvětlením situace:
„Pokud jde o naše raketové údery, tak ty budou pokračovat. Nevím, jestli by měly probíhat každý den. Ale měli bychom nadále zasahovat infrastrukturu. Seznam infrastrukturních objektů by se měl dále rozšiřovat. Tak či onak to přispěje k našemu vítězství. Pro nás je vítězství naprosto nezbytné. Jakákoli jednání, pokud začnou s ukrajinskou stranou nyní, nemohou dopadnout dobře. Není tam ani jedna jediná osoba, které by mohla ruská vláda důvěřovat a které by mohl důvěřovat ruský lid. Musíme si uvědomit, že destrukce našeho národa je jediným důvodem jejich existence. Tak o tom oni otevřeně mluví. A proto tuto situaci můžeme překonat jedině silou.“