Konzervativní strana Borise Johnsona získala ve volbách ve Velké Británii pohodlnou většinu a celkově 326 křesel. Bude to znamenat odchod Británie z EU v lednu 2020 a zřejmě také konec krajně levicového experimentu u opozičních labouristů. 

Johnsonovi se už před volbami podařilo jím nově domluvenou dohodu o odchodu z EU protlačit sněmovnou. Lze tedy očekávat, že v předpokládaném novém složení  a díky času navíc nebude mít problém prosadit i prováděcí legislativu, kterou mu stará sněmovna odmítla odhlasovat ve zrychleném režimu. K brexitu tak dojde v lednu 2020 a v tuto chvíli tomu už zřejmě odpůrci nemají jak zabránit. Následovat bude nicméně ještě dvouleté přechodné období, během něhož bude potřeba dojednat budoucí obchodní vztahy, cla a další podstatné věci. Boj ještě úplně nekončí.

Do parlamentu se ale podle BBC nepodívá ani jeden zástupce Farrageovy Brexit Party a Johnson má navíc po podzimních čistkách k dispozici poměrně dobře sjednocenou stranu. Neměl by tedy mít problém prosadit v podstatě cokoliv, co si s EU dojedná. Jak přesně bude vztah mezi Londýnem a Bruselem vypadat, není momentálně jasné. Lze ale opatrně doufat, že k nějaké rozumné dohodě dojde a že její schvalování v Británii tentokrát nebude připomínat nekonečný seriál.

Jeremy Corbyn naopak bude muset odejít a ve straně vypukne boj mezi zdiskreditovaným levicovým křídlem a zastánci umírněnější tzv. New Labour. Momentálně je jedno, zda za prohru může nejasná politika ohledně brexitu, fakt, že i konzervativci slibovali velké utrácení, nebo prostě nechuť k radikální politice znárodňování. Spojenci stávajícího vedení budou své pozice jen těžko obhajovat, protože horší porážku nezažila strana od roku 1935.

Významně pak posílila Skotská národní strana (SNP). Brexit už sice zastavit nepůjde, ale i díky němu ve Skotsku posílí volání po odchodu z Británie a lze si jen přát, aby se k němu Londýn postavil civilizovaně a se stejnou úctou k „hlasu lidu“, jakou chová k referendu o odchodu z EU z roku 2016. SNP už před volbami prohlásila, že pokud ve Skotsku výrazně zvítězí, bude se jednat o silný mandát pro druhé referendum o odchodu Skotska ze Spojeného království.

Je pak otázkou, jak se zachová Demokratická unionistická strana ze Severního Irska, kterou Johnson při svém jednání s EU de facto hodil přes palubu. Vzhledem k tomu, že si odchod ze Spojeného království určitě nepřeje, bude nejspíš vyčkávat, zda se problém celní hranice mezi Severním Irskem a zbytkem Spojeného království nepodaří vyřešit při dojednávání finální podoby obchodních vztahů mezi Británií a EU. Naopak Sinn Fein jistě zesílí tlak na odchod. Na rozdíl od Skotska, jehož odchod by mohl proběhnout relativně spořádaně, může v Irsku celkem snadno dojít k obnovení násilných střetů.

Volby znamenají následující: Jednoznačné potvrzení rozhodnutí z referenda v roce 2016. Naprosté odmítnutí radikální levicové politiky Jeremyho Corbyna. Významné zvýšení pravděpodobnosti odchodu Skotska ze Spojeného království a mírné zvýšení pravděpodobnosti násilností v Severním Irsku. To sice s výjimkou druhého bodu nevypadá jako příliš lákavá představa, ale je třeba si uvědomit, že parlament bez jasné většiny – což byla druhá možnost – by měl zřejmě ještě horší následky.