Po pár dnech veřejné diskuze o faktickém vyhození šéfredaktora stanice Vltava Petra Fischera je již možné tuto lokální bouři trochu zhodnotit.

Netroufám si komentovat úroveň Fischerova vedení této stanice, kterou nesleduje sice mnoho lidí, ale má určitě své místo v nabídce veřejnoprávních médií. Spektrum obsahové nabídky se ve Fischerově éře jevilo jako bohatší, ale zda se na této stanici odehrál nějaký zázrak, to ať posoudí jiní.

Musím ale říci, že něco bych si na Fischerovi zhodnotit troufal. Když se vyjadřoval k politice, tak vykazuje velmi často postoje, které označujeme za mírně řečeno relativizující. Jde o klasický symptom lidí, kteří velice chtějí působit intelektuálně. Rád bych uvedl příklad, který mluví za všechno. Když parlamentní koalice ANO, KSČM a SPD hodlala prosadit do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS (tedy pro kontrolu bezpečnostních složek) příslušníka pohotovostního pluku SNB a komunistu Zdeňka Ondráčka, tak Petr Fischer publikoval v Hospodářských novinách takový zcela typický intelektuálský blábol S esenbákem na Národní. Píše se zde, že nemáme být hysteričtí, když se komunista dostává do takové pozice a nemáme hodnotit svět podle ideologických vzorců z doby studené války. Masový protest, který zabránil nástupu komunistické mlátičky do pozice hlídače bezpečnostních složek demokratického státu, byl tedy pro Petra Fischera jenom projevem jakési hysterie a naší neschopnosti dívat se do budoucnosti. Ať se tedy Petr Fischer nezlobí, když jsme také nebyli hned hysteričtí, když ho vylili z Vltavy a když vzniklo hnutí, které má silnou příchuť kýče.

Jak si máme vysvělit, že ctěné příznivce umění na stanici Vltava nezvedly ze židle mnohem jednoznačnější lumpárny současného vedení Českého rozhlasu a jeho rady, zejména bezprecedentní cenzorský postup proti legitimní reportáži Janka Kroupy o tom, že podnik spojený s předsedou vlády hospodaří bez oprávnění na stovkách hektarů půdy a pobírá na ně navíc evropské dotace? Jedná se přesně o zjištění, které je velice relavantní v souvislosti s auditem, který připravuje Evropská komise při šetření konflitu zájmů Andreje Babiše. Rada a ředitel Českého rozhlasu René Zavoral této kritické novinářské práci utli tipec a ctěná kulturní veřejnost nehnula brvou.

Zároveň je ale nyní již zřejmé, že postup ředitele rozhlasu proti Petrovi Fischerovi má povahu nové lumpárny. Dokladem je velmi plastické vykreslení jednání Rady Českého rozhlasu v článku Respektu Jak Fischer děkoval Zavoralovi a rada se na nic neptala. Je to brilantní popis poměrů v Radě. S Respektem jen nelze souhlasit v tom, že vyhozením Fischera začal boj o svobodu médií. Ten měl začít dávno. Konkrétně v den, kdy si Andrej Babiš koupil Mafru. A ta naléhavost obrany svobody pak kulminovala v den, kdy si hnutí ANO obsadilo vedení rozhlasu právě René Zavoralem, jakýmsi protektorem na okupovaném mediálním území. Kam patří René Zavoral a jeho blízký radní Kňourek, je snadno vidět na zorném úhlu pohledu Parlamentních listů, které vedení rozhlasu mocně brání a agresivně útočí na Respekt.

Po střízlivém (nehysterickém) posouzení situace je věc celkem jasná. Antiliberální lobby kolem vedení Českého rozhlasu se zbavila šéfredaktora kulturní stanice Vltava proto, že je z jiného těsta a zastává jiný soubor hodnot. Kupříkladu byl kritický vůči prezidentovi Zemanovi a celkově této antiliberální lobby nevoní. Kdybychom se drželi Fischerových rad, abychom při zhoršování našich poměrů a omezování prostředí liberální demokracie nepropadali hysterii a nedrželi se studenoválečnické optiky, tak bychom museli po jeho vyhazovu, který zřetelně a silně podporuje bolševická, estébácká a proruská lobby, zůstat klidní. To by ale nebylo správné, protože na intelektuálské relativizace tu není už místo.

Vyhození Petra Fischera je totiž další krystalická lumpárna. Není první a bohužel s velkou pravděpodobností nebude ani poslední. Když si tohle necháme líbit, tak budou čistky pokračovat. Z bouře na Vltavě bude vichřice v celém rozhlase. Pak je na řadě Česká televize. A tyto normalizační manýry se postupně přelévají z kontaminovaného rozhlasu dál do celé společnosti. Jenom nedělejme, že je to až nyní nějaká novinka. Jde o kontinuální proces mocenské renesance sil, které stály v době Listopadu 89 na druhé straně.