Lenka Bradáčová vybízí k ostražitosti a varuje před tím, aby se vláda v čele s trestně stíhaným premiérem pouštěla do rozsáhlejších změn ve státních zastupitelstvích a soudech. S tím lze souhlasit, proč se ale ozývá až dnes, když šli žalobci Babišovi do této doby na ruku?

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová poskytla rozhovor Hospodářským novinám (13. 5. 2019), kde otevřeně vyslovila obavy z toho, aby personální i legislativní změny v soustavě státního zastupitelství a soudnictví prováděla vláda Andreje Babiše. Postavila se za nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a nepřímo vyslovila pochybnosti o jmenování Marie Benešové ministryní spravedlnosti. Tím se jen potvrzují spekulace o chladných vztazích Bradáčové a Benešové, jež jsou staršího data.

Přinejmenším problematické

Bradáčová upozorňuje na to, že ministr spravedlnosti je nejvýznamnějším právníkem v zemi, který může ovlivňovat personální politiku ve vztahu k nejvyššímu státnímu zástupci. Může mít ale „zcela klíčový“ vliv i na jmenování dalších vedoucích státních zástupců. Navrhuje zákony, které mohou zásadním způsobem měnit fungování justice, přičemž Bradáčová varuje před pokusy omezovat její nezávislost.

„Může to být přinejmenším problematické. Právě z pohledu možné důvěry. Bez ohledu na to, jestli reforma je dobrá, nebo špatná, jestli jsou změny dobré, nebo špatné a jestli jsou motivovány snahou o zefektivnění či zlepšení situace,“ reagovala Bradáčová na otázku, zda má tyto změny provádět vláda v čele s trestně stíhaným premiérem.

Tato nedůvěra podle ní nepanuje jen mezi představiteli justice, ať už státního zastupitelství, nebo Soudcovské unie, ale i napříč politickým spektrem, a odráží se v nespokojenosti části veřejnosti, která to dává na náměstích najevo.

Jmenování Benešové je chyba

V tom má Lenka Bradáčová pravdu. Jmenování Zemanovy poradkyně Marie Benešové ministryní spravedlnosti bylo jednoznačnou chybou Andreje Babiše, nejen politickou, ale i profesní, kterou obhajuje jenom Hrad a premiérův aparát, kam už lze zařadit i předsedu ČSSD Jana Hamáčka.

Tato neřízená střela, která má hodně daleko k obrazu „protikorupční“ ikony, jak se ji snaží vykreslit její stoupenci, nemá ve své funkci co pohledávat. Už jen proto, jak jednoznačně se v nedávné minulosti stavěla za premiérovy i prezidentovy zájmy, jak zpochybňovala kauzu Čapí hnízdo a jak vytváří v souladu s jejich názory dojem, že u nás lze objednat trestní stíhání.

Zeman s Babišem ji nepochybně instalovali do čela ministerstva s konkrétním zadáním, které nebyl schopen či ochoten v plné míře realizovat její předchůdce Jan Kněžínek a které se může, ale nutně nemusí naplnit.

Z tohoto pohledu jsou obavy či otevřené pochybnosti o fungování Marie Benešové v citlivém rezortu oprávněné, jelikož není žádnou zárukou objektivity. Pozornost oponentů by se však v první řadě měla soustřeďovat na ty, kdo ji do této funkce dosadili, jelikož je pouhou vykonavatelkou jejich představ. Nebýt Babiše, Zemana a živých kauz v jejich osobním zájmu, nebyla by dnes ani Benešová.

Státní zástupci s Babišem kooperovali

To však neznamená, že činnost špiček státního zastupitelství je bezchybná a zaslouží nekritickou adoraci, jak předvádí například spolek Rekonstrukce státu.

Tito aktivisté se dlouho vezli na probabišovské vlně a svým bojem proti „tradičním“ stranám mu umetali cestu k moci. Dodnes sedí v jím vedené vládní protikorupční radě, což je protimluv a naprostý výsměch už jen vzhledem k tomu, že trestně stíhaného premiéra zajímá boj proti korupci jen tam, kde to nepoškodí jeho integritu. Všechno ostatní je kampaň.

Není žádným tajemstvím, že špičky státního zastupitelství do této doby nejednou kooperovaly s hnutím ANO v jeho politických střetech, a snažily se jich využít ve svůj prospěch. Především Vrchní státní zastupitelství v Olomouci pod vedením Iva Ištvana nejednou prokázalo, že si vytvořilo vlastní pojetí nestandardních právních konstrukcí, a v některých případech se otevřeně a jednostranně postavilo za Babišovy zájmy.

Nezákonné mediální úniky

Ištvan nejaktivněji zafungoval ve válce o policejní reorganizaci, kterou kritizovali i Pavel Zeman a Lenka Bradáčová. Za pomoci masivních úniků do médií tehdy olomoučtí žalobci rozvíjeli fantaskní vývody, že za reformou stojí vliv mafie, což ANO použilo v krajské volební kampani. Tato tvrzení nebyli schopni podložit žádnými důkazy.

Nestandardnost postupu Ištvanových žalobců (kteří jsou mimochodem s Marií Benešovou velmi zadobře), kdy v přímém přenosu oznamovali vyšetřování špiček policejního prezidia, konstatovala i poslanecká vyšetřovací komise v lednu 2017. Jednomyslně se shodla na tom, že porušili zásady neveřejného řízení a presumpce neviny, a nezákonnými úniky ze živých spisů poškodili práva tehdejšího policejního prezidenta Tomáše Tuhého.

Stejně tak státní zástupci Babišovi významně napomohli při nedůstojné likvidaci bývalého ředitele GIBS Michala Murína. Premiér použil k dehonestujícímu útoku dokument olomouckých žalobců a na jeho základě zahájil kárné řízení. Pod mediálním tlakem nakonec Murín rezignoval a státní zástupci si ve shodě s premiérem dosadili „svého“ ředitele GIBS Radima Dragouna.

Nejvyšší státní zastupitelství dlouho přehlíželo nezákonnou praxi používání místně nepříslušných soudů, a nedělá nic s organizovanými úniky ze živých kauz dozorovaných oběma vrchními státními zastupitelstvími spřízněným novinářům, zejména do Babišových médií. Kauza Beretta, známá i ze Šumanovy nahrávky, je jen špičkou ledovce. Ani jejich výsledky u soudů nejsou vzhledem k masivně mediálně nainvestované energii a vyvolaným očekáváním nijak valné.

Kauza Faltýnek utichla

Jak naznačují mnohé indicie, skutečným zádrhelem se stala až kauza Čapí hnízdo, která proti Babišově očekávání dosud nespadla pod stůl a pokračuje dál. Teprve následující vývoj ale ukáže, nakolik se současná vypjatá situace v kauzách spojených s premiérem (Čapí hnízdo, Faltýnek) a Hradem (veřejné zakázky Lesní správy v Lánech) projeví, a to ani nemusí dojít k žádným personálním či legislativním změnám.

Důvody k nejvyšší ostražitosti a protesty proti premiérově postupující aroganci moci skutečně mají své opodstatnění. Ale důvěru by měli posilovat i státní zástupci. Proč byly odloženy kauzy korunových dluhopisů Agrofertu a podezřelého prodeje firmy Profrost? Ostatně i ostře mediálně nastartovaná Ištvanova kauza Faltýnek, Rafaj a Feix nějak podivně utichla.

 

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora