Lenka Bradáčová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Lovkyně mafiánů a Cattani v sukních. Takhle nám pražskou vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou prezentovala média již před deseti lety. A teď po jejím povýšení do funkce nejvyšší státní zástupkyně se tahle sluníčková pohádka pro méně bystré děti rozjela znovu a naplno. Řekněme to tedy předem a otevřeně. Mediální obraz Lenky Bradáčové je výsledkem infantilní žurnalistiky, která Andreji Babišovi skočila na špek jeho antikorupční revoluce.
Lenka Bradáčová sehrála v této manipulativní propagandě klíčovou roli a bylo by divné, kdyby jí to nedošlo. Je pravděpodobnější, že to provozovala vědomě, než že by byla zneužitá. Protože ji rozhodně nelze podezírat z takové naivity a prostoty.
Připomeňme, že tehdejším cílem propagandy hnutí ANO byla destrukce demokratických stran a potažmo i stabilní parlamentní demokracie, jak jsme ji znali do roku 2013. Výsledkem této antikorupční kampaně byla vláda Agrofertu, výrazné omezení kontrolní funkce médií (za přispění celé řady samotných novinářů), manipulace se státními zakázkami, bezbřehé čerpání dotací držitelem státní moci. Tolik tu naši novináři a aktivisté bojovali proti korupci, až byl stvořen superkorupční režim, v němž Babišův soukromý holding Agrofert požíral stát a státní správa sloužila Agrofertu.
Tomu všemu dělala paní Bradáčová stafáž svými pravidelnými rozhovory pro Babišův tisk a stala se stálicí babišovského marketingu. Toto nehorázné a demokracii ohrožující chování pak Bradáčová korunovala tím, jak šla Babišovi na ruku v době, kdy jako premiér chtěl mít pod svojí kontrolou policii. Uměla zahrát dokonalé divadlo na odbornost, která posvěcuje zájmy oligarchy a státníka v jedné osobě.
Image jako hlavní hodnota
Hlavním rysem Lenky Bradáčové jsou ambice a mocichtivost. Proto se jí hodila do krámu infantiliní žurnalistika, jež toužila po silné moci státního zastupitelství, které koná „nezávisle“ a tvrdě postihuje korupčníky a mafiány. Česká média vytvořila neuvěřitelné ódium kolem státní žaloby a z toho vyplynulo, že krásná státní žalobkyně je miláčkem médií. Lenka Bradáčová tento rys podporovala a dbala na svůj image. Pěstovala dovedně obraz šaramantní bojovnice a povedlo se jí to. Jako by vypadla z akčního filmu či z nějakého amerického seriálu. Tento image měl být veřejným potvrzením jejího neochvějného boje s korupcí.
Je naprostou záhadou, proč Bradáčovou zplodil už ve vládě Petra Nečase současný ministr Pavel Blažek, který ji nyní opět ve stejné pozici po letech povýšil na nejvyšší stupeň. Ten samý Blažek, z něhož ta samá infantilní žurnalitika udělala arcidémona. A tento arcidémon nám vytvořil v Lence Bradáčové trestajícího archanděla spravedlnosti. Třeba chce arcidémon vykoupit své temné hříchy.
Už se v té pohádce začínáme ztrácet. Ale infantilní žurnalistika si s tímto zajímavým paradoxem neláme hlavu. Jedná se přitom o studijní ukázku toho, jak ve světě médií funguje povrchnost a zdání. Pravda o letité vazbě Blažka k Bradáčové bude asi mnohem prostší.
Slabost a slepota
A je naprostou záhadou, proč na tento kýč skočil konzervativní premiér Petr Fiala. Jako by chyběl, když se na politologii přednášel Machiavelli. Jistým vysvětlením je letitá loajalita Fialy k Blažkovi. Když ale pro Bradáčovou hlasovala celá vláda, tak jde o kombinaci slabosti, slepoty a hlavně nedůstojné podřízenosti našich demokratických politiků vůči mediálnímu válci.
Žádná civilizovaná společnost nepovažuje prokurátora či prokurátorku za populární celebritu, která se má oslavovat. A v žádné civilizované společnosti není žaloba a zatýkání pachatelů výronem Dobra.
Státní žaloba je orgánem státní moci, a proto podléhá vládě. Když Bradáčová zatoužila tvořit nově soustavu státního zastupitelství, jež má být tak nezávislé a neodvolatelné, odporuje to duchu právního státu, neboť tím z tohoto úřadu vytváří mocenskou strukturu.
Je tragickou skutečností, že k takovému lapsu došlo z rozhodnutí vlády Petra Fialy, která v jiných zásadních otázkách tak dobře obstála.
