Sir John Eliot Gardiner, slavný dirigent, který také farmaří, je z odchodu Velké Británie z Evropské unie zoufalý. Zasáhne to obě jeho vášně, hudbu a farmaření. „Jsem mimořádně znepokojen,“ říká k brexitu pro agenturu AFP dirigent, jehož životní láskou je Claudio Monteverdi. Obává se, že jeho hráči, kteří pocházejí z různých evropských zemí, budou potřebovat víza a pracovní povolení. Jako farmář má strach, že se otevřou dveře geneticky upraveným plodinám ze Spojených států.

„Žijeme ve velmi neklidných časech a já doufám, že to ve Francii nevyhraje Marine Le Penová, to by byla úplná katastrofa,“ říká tento frankofil, když vyjádřil politování nad zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem. „Musíme si zachovat své odlišnosti, ale i to, co máme společného,“ cituje agentura AFP Gardinera, jenž o sobě tvrdí, že je přesvědčený Evropan.

Gardiner zahájil 10. dubna v Aix-en-Provence na jihu Francie evropské turné se svým Monteverdi Choir and Orchestras, které ukončí v říjnu ve Spojených státech. Turné se koná u příležitosti 450. výročí narození Claudia Monteverdiho. Na programu jsou tři jeho opery: Orfeus, Korunovace Poppey a Návrat Odysea do vlasti, kterou Gardiner hraje poprvé.

„Chtěl jsem ji hrát už od svých osmnácti let, ale podařilo se mi to až v třiasedmdesáti!“ svěřuje se dirigent, který jako jeden z prvních znovuobjevil originální barvy a emoce barokní hudby a hrál ji s dobovými nástroji. V roce 1964 založil svůj Monteverdi Choir.

„Monteverdi je začátkem všeho, průkopníkem velké hudby, která pak v následujících čtyřech stoletích následovala. Bylo mi šest, když jsem jeho hudbu slyšel poprvé a byl jsem okouzlen, Monteverdi hrál v mém životě zvláštní roli,“ říká dirigent.

John Eliot Gardiner napsal rovněž knihu o Bachovi a svůj život dělí mezi hudbu a svou biofarmu v Dorsetu, venkovské oblasti jihozápadně od Londýna.

„Ráno jsem vstal v šest hodin a šel jsem do ovčína, kde se narodila čtyři jehňata, pak jsem se šel podívat na krávy − mám jich 148 − a potom jsem nastoupil do vlaku do Londýna a začal zkoušet,“ říká o přestávce v divadle Sadler’s Wells v Londýně.

Farmu zdědil po rodičích. „Potřebuji to. Život hudebníka je bláznivý a velmi stresující, pořád se cestuje. Opravdu potřebuji vracet se na farmu a ke zvířatům,“ vysvětluje.

Gardiner je pověstný svou zálibou v baroku, ale rád hraje různé autory. V roce 1990 založil Romantický a revoluční orchestr. Ten spočívá na stejném principu jako Monteverdi Choir and Orchestras: hraje se na dobové nástroje.

Jedinému skladateli se vyhýbá: Richardu Wagnerovi. „Nemám rád Wagnera ani jeho hudbu,“ říká a odmítá všechny jeho politické názory, jeho osobnost i jeho − jak říká − politováníhodný vliv.

Často hraje Hectora Berlioze a přispěl k tomu, že ho francouzské publikum znovu objevilo. „Je to pro mě záhada: Francouzi jsou tolik pyšní na svou kuchyni, na vysokou krejčovinu, na své spisovatele a malíře, ale když jde o hudbu, jejich hrdost se vytrácí,“ říká Gardiner.