Zasáhne cíl na vzdálenost 300 kilometrů a do výšky desítek kilometrů. Prastarý sovětský protiletecký systém S-200 byl poprvé uveden do provozu v roce 1967, tedy během funkčního období generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva, a tvořil součást arzenálu mnoha sovětských i satelitních států. Ukrajina uložila tuhle zastaralou zbraň „k ledu“ již v roce 2013, ale nové výzvy ji patrně přiměly znovu ji oprášit.
Tak to alespoň tvrdí ukrajinský deník The Kyiv Independent s odvoláním na své zdroje v řadách ukrajinských tajných složek. Obětí systému S-200 se měl minulý týden stát ruský strategický bombardér Tu-22M3 za necelých pět miliard korun a v lednu také drahocenný letoun včasné výstrahy Berijev A-50 v hodnotě přes sedm miliard korun.
Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že Tupolev se zřítil z důvodu technické závady, a tutéž verzi mají podporovat také některé další zdroje, například ruskojazyčná verze BBC, vzhledem k tomu, že k pádu letadla došlo ve Stavropolském kraji, vzdáleném až 400 kilometrů od ukrajinského území. Analýza britské tajné služby ale má zato, že informace o sestřelení ruského bombardéru ukrajinskými zbraněmi jsou takřka určitě pravdivé.
„Byla to svého druhu pomsta za to, že ruské strategické letectvo dnes zaútočilo na naše mírumilovná města, kde zahynuli civilisté,“ řekl k tomu mluvčí ukrajinského letectva Ilja Jevlaš. Zničení jednoho ze zhruba 40 nadzvukových bombardérů schopných nést jaderné zbraně na vzdálenost okolo 2000 kilometrů má skutečně spíše symbolický než strategický význam, i když ho agresor běžně využívá k odpalování raket na ukrajinské území.
Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov popsal, že letoun byl zasažen na vzdálenost 308 kilometrů poté, co vzdušné síly a jeho služba číhaly celý týden na vhodnou příležitost. „Čekali jsme na něj, než dosáhne správné hranice,“ popsal pro ukrajinskou verzi BBC News. Potvrdil rovněž, že Ukrajinci bombardér sestřelili stejnou zbraní jako zmíněný letoun včasného varování A-50.
Jak připomíná Kyiv Independent, zmíněný protiletecký systém byl uveden do provozu na sklonku 60. let a od té doby opakovaně modernizován. Jeho původním účelem během studené války bylo přitom ničit americké bombardéry a další strategické letectvo. Jeho jedenáct metrů dlouhé, sedmitunové rakety přitom byly schopny zasáhnout cíle ve vzdálenosti do 300 kilometrů a ve výšce až 40 kilometrů. Zbraň, kterou bylo možné transportovat jen po železnici, měly k dispozici země Sovětského svazu a bývalého východního bloku, včetně Bulharska, Maďarska či Polska. Disponovala jí také Sýrie a Libye.
Přestože tedy Ukrajina oficiálně stáhla tyto zbraňové systémy ze svých služeb v roce 2013, některé spekulace naznačují, že dosud funkční jednotky mohly být dodány z některé ze zmíněných zemí. O tom, že Ukrajinci tyto zbraně znovu uvedou do provozu, se hovoří minimálně od roku 2018. Podle některých spekulací je země aktivně využívá již od roku 2023.