Světová energetika se v posledním desetiletí podstatně změnila. Může za to válka proti globálním změnám klimatu i těžba břidlicového plynu.
Evropská unie zavázala sama sebe k omezování skleníkových plynů v dopravě, průmyslu i domácnostech a ve 20. letech 21. století chce být ještě radikálnější, ačkoli bude omezování určitě stále nákladnější.
Německá vláda se pustila do podnikatelských rozhodnutí, když se rozhodla postupně zlikvidovat veškeré německé jaderné elektrárny. Větrníky na německém větrném severu zdaleka nedostačují a jedná se o krajně nestabilní zdroj s neustálými výkyvy způsobujícími problémy a riskantní situace nejen v české přenosové síti. Proto se rozšiřuje tamní těžba uhlí a uhelné elektrárny se najednou opět dostávají na vrchol. „Ekologičtí“ aktivisté musí mít radost, že odpadnou rizika spojená s jadernou energetikou a do ovzduší půjde kouř z uhelných elektráren. Je to reakce na havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima I. V samotném Japonsku se naproti tomu jádro vrací do kurzu.
V Čínské lidové republice jednoznačně převažuje uhlí, podle serveru „Bloomberg New Energy Finance“ je však Čína zdaleka největším investorem na poli čistých (a snadno obnovitelných) zdrojů, jako jsou elektrárny vodní, větrné či solární, ale na vzestupu jsou i elektrárny jaderné.
V České republice vláda Bohuslava Sobotky nesmyslně zrušila dávno rozběhnutou soutěž na dostavbu jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně, zejména pak kvůli neoddiskutovatelnému amatérismu ministrů Jana Mládka (ČSSD) a Andreje Babiše (ANO), tedy pokud nechtěli českou energetiku poškodit záměrně.
Nebylo by vhodné používat termín „energetická revoluce“, protože takových a dokonce revolučnějších revolucí už v minulosti bylo více a další nás bezesporu dříve, či později čekají, vzpomeňme jen na dlouho a nadále očekávané využití termojaderné fúze. Nemluvě o tom, že současná „energetická bouře“ v sobě mísí prvky pozitivní i negativní.
Jestli někoho energetické změny posledních let ovlivnily výrazně pozitivně, byly to Spojené státy (společně s Kanadou). Důvodem byl především boom těžby břidlicového plynu. Americký prezident posledních let Barack Obama (levicová Demokratická strana) válčil proti uhlí, čímž zdražil podle hrubých odhadů elektřinu ve Spojených státech o nějakých 20 % do roku 2030 (kdy už ale dávno nebude prezidentem). Obdobně blokoval výstavbu obřího ropovodu z Kanady do Texasu. Nelze mu však upřít, že nebránil právě těžbě břidlicového plynu.
V listopadu 2016 se zejména díky produkci břidlicového plynu staly Spojené státy po šedesáti letech dokonce opět čistým vývozcem zemního plynu. Za posledních šest let vzrostl americký vývoz plynu o více než 50 %. Finanční skupina Citigroup podle ČTK odhaduje, že se z USA bude do roku 2020 vyvážet dokonce až pětina tamní roční spotřeby. Nový terminál Sabine Pass v Louisianě s výrobní kapacitou 42 miliónů kubíků denně začal v únoru 2016 jako první a zatím jediný v celých Spojených státech vyvážet zkapalněný břidlicový plyn. Navíc se v USA zejména díky těžbě břidlicového plynu výrazně zvýšila také těžba ropy a v prosinci 2015 dokonce americký Kongres po několika desetiletích znovu povolil její vývoz. Energetika přitom už dávno není největším odvětvím americké ekonomiky. Překonává ji zdravotnictví i maloobchod.
Zkapalněný břidlicový plyn přinese velké změny také do Evropy. Díky němu se nezanedbatelně zvýší naše energetická nezávislost, byť spíše díky diverzifikaci dovozu než díky těžbě břidlicového plynu. Právě i kvůli dovozu břidlicového plynu z Kanady a USA se v Evropě chystá severojižní plynovod z Polska, kde bude ve zkapalněné formě v přístavu přebírán, do Chorvatska. Součástí projektu bude také česko‑polský plynovod Stork II. Ačkoli vznikly obavy, že nová polská vláda nebude jeho další výstavbu z politických důvodů podporovat (popřípadě ji pozastaví), jak informovaly Lidové noviny, v září 2016 spolu česká a polská vláda dohodly nezávazné memorandum o podpoře projektu. Podle českého premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) by měl být plynovod Stork II dokončen v roce 2020. Tak se těšme!
