Britská vláda tento týden odmítla všech šest návrhů parlamentní komise pro rovnost žen, která mimo jiné požadovala pokutování stran s malým procentem žen na kandidátkách. V lednu vydala komise zprávu, kde označila 70% dominanci mužů v dolní sněmovně britského parlamentu za významný demokratický deficit.

Vláda Theresy Mayové potácející se v těžké noční můře brexitového vyjednávání návrh okomentovala slovy: „Sdílíme názor komise, že politické strany mají primární odpovědnost za zajišťování adekvátní reprezentace žen a jejich umisťování na volitelná místa kandidátek.“ Nesouhlasí však se zaváděním dalších regulačních opatření, s nimiž by měly být navíc spojeny sankce.

All in all, návrhy byly smeteny ze stolu bez většího povyku ze strany veřejnosti i médií. Vzlyky předsedkyně Strany ženské rovnosti Sophie Walkerové o „zklamání všech britských žen“ zůstaly osamoceny. Britské ženy jsou s reprezentací svého pohlaví v politice pravděpodobně spokojeny.

Aby také ne! Udělejme si malé shrnutí. Ministerskou předsedkyní je, jak je všem dobře známo, žena. Jakkoliv není vizitka Mayové po katastrofálních červnových volbách bez poskvrny, co se jí vyčítat rozhodně nedá, je nedostatečná podpora žen v politice. Svou cestu neprostupnou džunglí ambiciózních mužů Konzervativní strany si probojovala mimo jiné díky podpoře ostatních žen v partaji.

Mezi lety 2007–2010 zastávala pozici stínové ministryně pro ženy a rovné příležitosti. Ve funkci se zaměřila na program Women2Win, který poskytoval mentoring kandidátkám do místních i parlamentních voleb. Žádné tabulky, žádné pokuty, místo toho podpora kurážných žen odhodlaných prosazovat změny k lepšímu pro své spoluobčany.

Přídomku stínová se Mayová zbavila v roce 2010, kdy se konzervativci dostali po třinácti letech znovu do vlády. Funkci vykonávala souběžně s postem ministryně vnitra do roku 2012. Mezi její dlouholetou agendu patřil boj s domácím násilím a platovou diskriminací. A ačkoliv pomyslný skleněný strop pro ženy prorazila jako premiérka v roce 1979 už Margaret Thatcherová, Mayová Brity a Britky loni utvrdila, že se tehdy nejednalo o výjimku potvrzující pravidlo.

Mayová ovšem zdaleka není jedinou výraznou političkou současné britské politické scény. Rodící se hvězdou Labouristické strany je sedmatřicetiletá stínová ministryně školství Angela Raynerová. Komentátoři jí věští zářnou budoucnost nejen pro tklivý životní příběh. I ten však dokazuje, že britské ženy kvóty tak nějak nepotřebují. Raynerová, pocházející ze severozápadní Anglie, odešla kvůli těhotenství v šestnácti letech ze školy, její matka neuměla číst ani psát, Raynerová to ale i přes překážky dotáhla až do parlamentu.

Obzvláště zajímavé je s ohledem na zastoupení žen v politice Skotsko. Skotskou první ministryní je od roku 2014 předsedkyně Skotské národní strany Nicola Sturgeonová. Předsedkyně skotských konzervativců je už šest let Ruth Davidsonová a v ženu v čele měli do nedávna ve Skotsku i labouristé – Keziu Dugdaleovou.

Všechny zmíněné ostrovanky nepředstavují ve svých funkcích ani v nejmenším pouhou stafáž. Jsou respektovanými, v diskusích naprosto rovnocennými soupeři mužů. Rozhodnutí vlády Theresy Mayové odmítnout návrhy komise pro rovnost žen bylo intuitivní a naprosto správné.

Vyrovnané procentuální zastoupení žen v parlamentu nebo kterémkoliv jiném reprezentativním sboru nikterak nezaručuje přijímání kvalitnější legislativy. Protlačovat do politických pozic ženy, které naopak nejsou dostatečně silné, aby v tomto specifickém odvětví čelily přirozeně dominantnějším mužům, může vést k pravému opaku. Jinými slovy k nebezpečnému ovlivňování a ovládání slabého silnějším.