Brexit nestraší pouze občany jiných zemí Evropské unie žijící v Británii, ale i skupinu obyvatel, která není zrovna ve středu společenského zájmu – staré a postižené lidi. List Guardian uvádí, že sféra sociálních služeb je v Británii z velké části zastoupena pracovníky z jiných zemí EU. Osud obou těchto skupin je v pobrexitové Británii nejistý.

Je na místě se ptát, proč je zrovna sociální sféra brexitem takto ohrožena. Ačkoli nabízí mnoho volných míst, která by alespoň částečně pokryla poptávku a snížila nezaměstnanost, Britové se o ně nehlásí. Důvodů je hned několik. Nejedná se o přitažlivou práci a navíc je velmi špatně placená. Podle listu Independent si dvě třetiny sociálních  pracovníků (okolo 930 000 lidí) vydělají méně, než je minimální mzda 6,7 libry za hodinu (zhruba 210 Kč).

Za tuto mzdu je třeba vykonávat fyzicky často velmi náročnou práci na dlouhé směny včetně nočních, víkendů a svátků. Pro Británii bylo v tomto ohledu požehnáním, že má mnoho přistěhovalců z ekonomicky slabších států, kteří byli ochotni vykonávat práci, která není pro občany Spojeného království lákavá.

Už v roce 2012, kdy britská vláda zpřísnila imigrační zákon pro přistěhovalce ze zemí mimo EU, přišla o značné množství sociálních pracovníků a stala se do velké míry závislá právě na přistěhovalcích z ostatních zemí unie. Podle Guardianu pracuje nyní v sociální sféře přibližně 84 000 zaměstnanců z jiných zemí EU. Devadesát procent z nich nemá britské občanství. Pokud se nepodaří zajistit, aby tito pracovníci směli zůstat a pracovat v Británii, mnoho lidí odkázaných na profesionální péči se ocitne zcela bez pomoci.

Scénáře, které předpovídají charitativní organizace, jsou dost katastrofické. Nejvíce postižená bude podle listu Guardian oblast Londýna a jihovýchodu Anglie, kde jeden z devíti pracovníků patrně přijde o práci kvůli ztrátě pracovního povolení.

Charitativní organizace Independent Age a International Longevity Centre UK trvají na tom, že zaměstnancům v oblasti sociální sféry má být garantována možnost ve Spojeném království zůstat a pracovat. Bohužel ale neexistují žádné záruky. Nikdo zatím neví, jak se bude pobrexitová imigrační politika vyvíjet. Vlivem přirozeného jevu stárnutí populace provázejícího všechny vyspělé státy světa se situace v Británii ještě výrazně zhorší, protože se úměrně zvýší i nároky na počet sociálních pracovníků.

Ke krizi patrně nedojde bezprostředně poté, co Británie odejde z EU. Bude nějakou dobu trvat, než se přijmou nové zákony, které budou upravovat imigrační politiku Spojeného království. Do té doby mohou být sociální pracovníci z řad přistěhovalců i jejich svěřenci relativně v klidu. Jejich budoucnost však zůstává i tak nejistá. Tiskový mluvčí britské vlády pro Guardian uvedl, že „předsedkyně vlády chce garantovat možnost žít a pracovat v Británii těm občanům jiných států unie, kteří už v Británii žijí. Tohoto závazku by se cítila zproštěna pouze v případě, kdyby nebyla na oplátku v jiných unijních státech poskytnuta podobná garance britským občanům“.

Je otázkou, zda se Nigel Farage nebo jiní populisté a zastánci brexitu, kteří s oblibou hráli na imigrační strunu, zamysleli nad otázkou, kdo bude ve Spojeném království vykonávat povolání, která Britové vykonávat nechtějí. Zapomněli také lidem říct, kde vezmou peníze na to, aby britským pracovníkům za jejich práci zaplatili tak, aby ji přijali a nemuseli tak zaměstnávat přistěhovalce.

Tyto otázky nejsou příjemné a hlasy zastáncům brexitu by asi nepřinesly. Těm, kteří si je kladli už tenkrát, nebylo dostatečně nasloucháno. Ti, kteří by měli přijmout zodpovědnost a klást si je nyní, raději odstoupili. Snad nebudou brexitem nejvíce postiženi ti, jejichž role ve společnosti je marginalizována a kteří se nemohou bránit.