Měla to být jedna z hlavních výhod brexitu, dohoda o volném obchodu mezi Velkou Británií a Spojenými státy. Tehdejší americký prezident Donald Trump ji Britům sliboval doslova okamžitě poté, co skutečně opustí EU. Právě možnost obchodovat bez cel se stále ještě největší ekonomikou světa měla spolu se zvýšeným obchodem se zeměmi Commonwealthu vyvážit a dokonce převážit negativní dopady zpřetrhání ekonomických vazeb s EU. Jenže na rychlou dohodu to nyní nevypadá.
Zrychlené řízení
Do 1. července platí možnost, aby americký kongres dohodu o volném obchodu s Británií schválil v takzvaném zrychleném řízení (Fast Track). To je v podstatě legislativní nástroj, který administrativě dává pravomoc dojednávat mezinárodní obchodní smlouvy, o niž by se normálně musela dělit se senátem.
Navíc na schválení dohody v takovém režimu stačí prostá většina v obou komorách, ty musí hlasovat do 90 dní od předložení textu v dané komoře a nemohou k prováděcí legislativě přidávat dodatky. Jde o princip, jak se vyhnout často složité a zdlouhavé diskuzi v senátu, který by musel vše schválit dvoutřetinovou většinou. Ve zrychleném řízení prošla například dohoda s Mexikem a Kanadou USMCA.
Včera bylo pozdě
Nicméně vzhledem k tomu, že prezident musí kongres informovat 90 dní před tím, než dohodu podepíše, už je pomalu jasné, že se to nestihne. Do konce března by totiž musela být hotová, aby ji prezident mohl do 1. července podepsat. Jinak bude muset projít standardním procesem, který se může táhnout měsíce.
Žádná komplexní dohoda o volném obchodu ale zatím dojednána nebyla, takže v tomto období se zrychlená ratifikace již nestihne. Britští politici mohou doufat v to, že se podaří ji i tak rychle schválit klasickým způsobem. Případně by mohli počkat, zda jim prezident Biden dá možnost zrychleného řízení znovu.
Kde není vůle
To sice teoreticky možné je, ale nevypadá to příliš pravděpodobně. Nový americký prezident má zkrátka jiné priority a už ohlásil, že obchodní dohody v první části svého mandátu řešit nebude. Přednost dostanou domácí záležitosti, a to především řešení pandemie koronaviru a jí způsobených ekonomických škod a následně nejspíš renovace americké infrastruktury i s ohledem na klimatické cíle administrativy.
Vyjednávání samozřejmě mohou pokračovat i tak, ale bez toho, aby se prezident do celého procesu zapojil, se bude všechno táhnout. Biden ochotou k novým dohodám o volném obchodu nepřekypuje a i tak by nejspíš dal přednost buď vyjednávání s EU, nebo obnovení americké účasti v Transpacifickém partnerství.
Británie hraje druhé housle
Není to snaha o nějakou škodolibost, ale prosté konstatování faktu. Právě na příkladě Transpacifického partnerství je to dobře vidět. Zóna volného obchodu zahrnující mimo jiné i Austrálii, Japonsko, Malajsii a Vietnam, dojednaná bývalým prezidentem Obamou, měla sloužit jako protiváha čínskému ekonomickému vlivu v oblasti. Teď se napjatě čeká, zda ji Biden zkusí oživit.
Británie formálně požádala o připojení 31. ledna tohoto roku, kdy už začínalo být zřejmé, že naděje na rychlou dohodu s USA pohasínají. Jediné dva signatářské státy, do nichž proudí významnější objem britského vývozu, jsou Kanada a Japonsko. Dohromady do nich Spojené království vyváží mizivých 3,7 % celkového exportu.
Bez připojení USA, které odebírají 14,3 % britského zboží mířícího do zahraničí, je TPP pro Británii jen kapka v moři. Za současné situace ale Londýn zjevně pochopil, že má větší naději dočkat se alespoň nějaké formy volného obchodu s USA právě prostřednictvím této vícestranné smlouvy než v rámci nějaké bilaterální dohody přímo s Washingtonem.
