NÁZOR / S velkou radostí uvítal svět rozhodnutí nového britského premiéra Keira Starmera, aby Ukrajinci nadále mohli používat rakety Storm Shadow na ruském území. Ukrajinci ho od Britů sice již měsíce mají, aniž by to znamenalo skutečnou změnu dynamiky na frontě, ale buďme rádi, že jim alespoň nebylo odebráno, jak tím hrozila Marine Le Penová ve Francii. Stranou poněkud zůstal fakt, že se naopak opět nekonalo to, co skutečnou změnu situace na bojišti přinést mohlo, a sice svolení USA k použití jejich raket ATACMS na vojenské cíle na ruském území.

Nový britský premiér Keir Starmer potvrdil již dříve vydané povolení Britů k využití raket Storm Shadow na území Ruska. Ukrajinský prezident za to poděkoval, jak se sluší a patří, aby jeho lid nebyl označen za nevděčný, tak jako již tolikrát dříve v minulosti, a veřejnost může být spokojena. V radosti nad tím ale poněkud zaniká fakt, že využití těchto raket má a patrně i nadále bude mít pro situaci vojáků na bojišti spíše okrajový význam.

Střely s plochou dráhou letu Storm Shadow doletí až 400 kilometrů a unesou čtvrt tuny výbušniny. Jsou to opravdoví „zabijáci bunkrů“. Nesou speciální hlavici, která udělá díru skrz čtyři metry železobetonu, a do ní pak pronikne druhá průbojná hlavice, která zničí vše uvnitř. Jedná se proto o zbraň určenou prioritně k likvidaci hodnotných a dobře chráněných velitelských stanovišť, v jejichž nitru právě generálové nad mapami probírají svůj další postup na bojišti.

Ukrajinská armáda ovšem nemá ani tak problémy s ruskými generály jako spíš s ruským letectvem. Situaci obránců na frontě z jejího pohledu nemilosrdně komplikuje nepřetržité bombardování klouzavými pumami s náložemi o hmotnostech od desítek kilogramů až po několik tun. Když už jsou vypuštěny, zastavit se takřka nedají, takže Ukrajinci na frontě i za ní se mohou pouze modlit, aby nespadly právě na ně. Rusko navíc má těchto pum ohromné množství, takže nelze spoléhat na to, že by mu snad v dohledné budoucnosti došly. Srovnalo díky nim se zemí již řadu ukrajinských měst a vesnic, ve kterých se jimi ukrajinské síly stavěly na odpor, ale útočí jimi například i na Charkov a na další civilní cíle.

Rusové tyto klouzavé pumy na ukrajinské civilní i vojenské cíle ve velkém shazují zejména pomocí svých letadel Suchoj Su-34. Tyto dvojmístné stíhací bombardéry se nacházejí na leteckých základnách umístěných na dostřel britských raket. Vzhledem k tomu, co zaznělo výše, je ale zřejmé, že Storm Shadow nejsou pro likvidaci strojů rozptýlených na velké ploše na letišti vhodné. Na to se hodí jiné střely, například americké ATACMS, které Ukrajina po dlouhém úsilí konečně od Američanů získala.

Rakety ATACMS poskytnuté Spojenými státy americkými Ukrajině, patrně v poměrně velkém množství, jsou jako stvořené pro ničení odstavených nepřátelských letounů. Mohou totiž nést kazetovou hlavici plnou malé submunice , která pokryje dostatečně velkou plochu, aby zasáhla rozptýlené cíle, zejména letadla na nepřátelských letištích. Raketa tuto nálož donese do vzdálenosti až 300 kilometrů.

Jejím cílem by tak mohlo být například ruské vojenské letiště Voroněž Malševo, které slouží jako jedna z hlavních leteckých základen pro ruskou válečnou agresi na Ukrajině, a odkud denně startují zmíněné bombardéry. Ukrajinci by je mohli zničit už dávno, mají k dispozici zmíněné mocné americké rakety s kazetovými hlavicemi. To, co nemají, je americký souhlas, aby tak učinili, takže se mohou jen dívat na to, jak z letiště každý den startují letouny, aby zabíjely jejich vojáky i civilisty.

Dále čtěte

Krvavé léto na Ukrajině. Zlomí Rusové odpor ukrajinských obránců?

Válečné statistiky ruských ztrát dosahují během posledních měsíců nejhorších čísel za celou dobu války na Ukrajině. Sledujeme již vrchol obávané ruské letní…

Ukrajina, a nejen ona, z pochopitelných důvodů apeluje na Bidenovu administrativu, aby jí podobný souhlas poskytla, vzhledem k tomu, že ruské bombardování jí působí nedozírné škody, a to na bojišti i mimo ně. Argumentuje mimo jiné i tím, že poskytnout někomu účinnou a nákladnou zbraň a pak podstatným způsobem dobrovolně omezit její účinnost na bojišti nedává vojensky ani logicky smysl.

Po šokujícím ruském raketovém útoku na Kyjev, který zasáhl i největší ukrajinskou dětskou nemocnici, příznivci Ukrajiny doufali, že by USA mohly toto omezení zrušit, anebo alespoň rozšířit ukrajinské pravomoci pro nakládání s jejich zbraněmi, to se ale podle Bílého domu nestane.

Lze kvitovat, že americký summmit NATO potvrdil dodávky stíhaček F-16 Ukrajině (byť jejich efekt na bojišti bude patrně omezený jejich relativně malým počtem a silnou ruskou protivzdušnou obranou), a především to, že se podařil schválit jasný finanční rámec pro podporu ukrajinské obrany v roce 2025. Je to „luxus“, jaký bránící se země od začátku plnohodnotného konfliktu nezažila. Konečně bude dopředu vědět, s jakou podporou může od svých spojenců počítat, a plánovat podle toho své kroky alespoň v roce 2025.

Škoda jen, že americké ATACMS zůstávají nadále na řetězu. Ukrajina během let plnohodnotné války jasně prokázala, že maximálně usiluje o dodržování válečného práva a že je ochotna respektovat případná specifická omezení pro použití západních zbraní, aby s jejich pomocí mohla zachránit tisíce životů svých vojáků i civilistů, aniž by narušovala zájmy Západu. Vinou jeho nerozhodnosti ale jejím vojákům heroicky čelícím obrovské přesile, která na válečné právo nehledí, ale nadále nebude zbývat než dál se krčit v zákopech či krytech a modlit se, aby ruská klouzavá puma zas jednou dopadla o kousek dál.