Organizátor demonstrací a předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikulář Minář byl britským deníkem The Times zařazen mezi vycházející hvězdy, které stojí za to sledovat v roce 2020. Je to nejen zajímavá, ale hlavně dobrá zpráva. A to hned z několika důvodů.

Tím prvním je, že se o České republice píše v zahraničí konečně také pozitivně. Novináři z ostatních zemí totiž v posledních měsících rozebírali hlavně problémy premiéra Andreje Babiše, a to ať šlo o trestní stíhání nebo střet zájmů. Do prestižního The New York Times se Babiš dostal hned několikrát jako typický příklad oligarchy, který zneužívá svého postavení při získávání evropských peněz.

Druhým důvodem, proč bychom z článku měli mít radost, je fakt, že se nyní opět veřejnost v zahraničí dozví, že ne každý Čech je zároveň voličem Andreje Babiše a Miloše Zemana. Jistě, téměř všechna média se věnovala samotným demonstracím s těmi statisícovými na pražské Letné v čele, ale ukázat konkrétní osobnosti a činy je další krok pro to, aby i pro nezainteresované čtenáře získalo dění v České republice další rozměr.

Třetí bod, který je nutné zmínit, je samotný Mikuláš Minář. On i jeho kolegové si zaslouží ocenění, to je samozřejmé, v tomto textu bychom ale rádi zdůraznili dvě věci, které stojí za pozornost. Ve vývoji demonstrací je zjevné, že organizátoři jsou schopni naslouchat svému okolí a posouvat se dál, tedy zjevně i přijmout kritiku. To je velmi důležité. A zadruhé: spolek Milion chvilek ukázal, že bez odvahy nelze dokázat vůbec nic. Když bylo poprvé oznámeno, že se bude demonstrovat na Letné, autorka tohoto textu byla velmi skeptická k tomu, jak by se taková akce mohla podařit. A podařila se.

A co je vůbec nejdůležitější? Spolu s Mikulášem Minářem byli deníkem The Times oceněni všichni aktivní občané, kterým záleží na doopravdy lepší budoucnosti České republiky. Všichni, kdo jsou ochotni ve svém volném čase trávit čas v ulicích a ukázat, že se nesmíří se lží, manipulací a ohýbáním práva. Svět to vidí. A proto mají protesty smysl, ať někteří skeptici pořád dokola opakují, že jsou zbytečné. Článek v The Times je jen další důkaz.