ROZHOVOR / Paní Katie Koch je Češka, ale dlouhá léta žije v Anglii. Pracuje, má děti a víc o ní z bezpečnostních důvodů nebudu psát. Patří k lidem, kteří hodně působí na sociálních sítích a vyvracela tam dezinformace o pandemii. Tím si vysloužila obrovskou a nesmírně nechutnou nenávistnou kampaň ze strany dezolátů. Výhrůžky přes internet se pro ni staly každodenní realitou. Doufala, že – protože začala válka a ona se soustředila na pomoc Ukrajině, z Británie organizuje podporu a také dává na sítě ověřené ukrajinské informace – nenávist utichne. Nenávist, která se na ni sype, tím však ještě o řád vzrostla. My novináři jsme na nenávist a výhrůžky zvyklí, patří to k profesi. Ale co to dělá s „civilistou“? Udělal jsem s paní Koch rozhovor, jak výhrůžky dopadají na člověka, který k nim přišel bez vlastní volby. Člověka, který si výhrůžky „vysloužil“ tím, že pomáhá lidem v nouzi. 

Tak praví anonym: „Ty smradlavá m**ko, brzy dostaneš kulku do hlavy.“ „Myslíš si, že budeš rozpoutávat válku, ty odporná zrůdo… Už jsi v hledáčku.“ „Jadernou válku bys chtěla a máš už bunkr, ty špíno?“ A to jsou jen drobné ukázky toho, co paní Koch dostává.

Jak to vyhrožování začalo?

Vyhrožování začalo už v době covidu, když jsem bojovala proti dezinformacím. Byly to výlevy typu „ať chcípnu s celou svojí rodinou“ a podobně. Pak jsem na sítě psala, jak to vypadalo, když do Anglie doráželi uprchlíci z Afghánistánu, když sem přicházeli uprchlíci s dětmi. To mi chodily zprávy, že doufají, že mi někdo znásilní dceru a uřízne jí hlavu. Pak začala válka – a mě začali stavět ke zdi a posílat do plynu.

Takže začalo to, když jste se věnovala dezinformacím?

Ano, věnovala jsem se i dezinformátorům samým, takže mne ty výhrůžky až zas tak nepřekvapily. Ale pak jsem se – opravdu aktivně – začala věnovat cílené pomoci Ukrajině. A dezolátům jsem se přestala věnovat, jen to ubíralo energii. Většina lidí je snad dosud normálních. Ale některým, kterým jsem se dřív věnovala a pak o nich na FB psát přestala, trochu poklesla popularita. Neměli mne jako cíl, neměli do koho se navážet. Takže mi zničehonic začal psát člověk z okolí jednoho z vůdců dezolátů. Začal na mě dělat parodická videa. Tak jsem jej a řadu dalších zablokovala, už se ke mně na stránku nedostanou. A i jejich okolí vidí jen to, co dám jako veřejný post. A takto zveřejňuji zprávy i o dění na Ukrajině. Třeba to, že Rusko přiznalo, že z Ukrajiny uneslo, ukradlo 700 000 dětí. Pak jsem před pár dny sdílela ověřený výrok ukrajinského vedení, že Rusko chystá útok na Záporožskou jadernou elektrárnu. To jsem dala jako veřejný post. To zase spustilo vodopád výhrůžek.

Co to s vámi, na podobné sprostoty nepřipraveným člověkem, psychicky dělá?

Co to se mnou dělá? Jsem si téměř jistá, že vím, kdo ten člověk je, a předala jsem ty informace o něm policii. Ale i přesto člověk přitom prožívá obrovské úzkosti. Strach o rodinu, strach o děti. Ty zprávy jsou konkrétní, útočí na moje děti. Už mi jednou – to jsem byla v ČR a chystala se na protidemonstraci proti dezolátům v Praze – napsal myslím stále ten stejný člověk, že už na nás jdou s partou třiceti Čečenců. Boxerů. Také jsem to dala policii.

To je docela hustý…

Podle všeho také on založil falešný účet, kopii mého FB účtu s mým jménem a fotografií. A napsal za profilovou fotografii „jsem p**a“. Snažil se žádat mým jménem o přátelství mé příbuzné. A začal mi psát z toho falešného profilu výhrůžky už rovnou na facebook, na zeď, ne do messengeru. Dostala jsem strach. Strach o život. Vím, že to jsou lidi, kteří jsou schopní naprosto všeho. 

Jsou to normální grázlové.

O některých vím, že by nezaváhali s násilím. Těch výhrůžek mám stovky. S Ukrajinou na chvíli polevily, a nyní znovu začaly. Poté, co jsem upozornila na jedno faux pas pana Rajchla. Všechny ty výhrůžky hlásím na policii, zde v Británii se tyto věci berou vážně.

Jak dlouho už to trvá?

Dva a půl roku. To, co mne nejvíc dostává, co v sobě nejsem schopná zpracovat, je, že se snažím dělat něco dobrýho – pomoci Ukrajině. A dostává se mi za to nenávisti. Nedokážu pochopit, proč někomu vadí pomoc. Já od těch lidí, co mi vyhrožují, nic nechci. Já jen pomáhám, přesto sklízím tolik nenávisti. Děsí mne, co se se společností stalo.