Ruská centrální banka je v Rusku stále relativně nezávislou institucí, a proto jejím zprávám a opatřením experti věnují pozornost. Banka průběžně vysílá „signály“ ohledně struktury ruské produkce a zvyšuje sazby. Proto, jak komentátoři průběžně připomínají, bývá tato instituce a její šéfka Elvira Nabiullinová terčem kritiky lidí, kteří dnes v Rusku těží z masové vojenské výroby nebo z ideologických důvodů podporují válku na Ukrajině a obrovské výdaje na armádu. Připomněl to i politolog Andrej Kolesnikov v článku v Novoj Gazetě.
„Centrální banka jde proti proudu a využívá své relativní nezávislosti. ‚Vzpoura Elviry Nabiullinové‘ je ovšem signální raketou takového rozsahu, že je naprosto nemožné si jí nevšimnout. Proto se do boje proti národní bance vydali jen staří muži, a to z oligarchických kruhů: od Olega Děripasky až po krále vojenskoprůmyslového komplexu Sergeje Čemezova. Při takovém kurzu centrální banky prý mohou zkrachovat podniky, zastaví se vývoz high-tech (tedy při nazývání věcí pravými jmény vojenských) výrobků a v ekonomice nastane stagflace, tedy kombinace stagnace a inflace. Vina bude svalena na Nabiullinovou,“ píše Kolesnikov.
Podle autora názory těchto lidí neodpovídají základům ekonomické teorie. Oligarchické kruhy třeba podporují zavedení vícenásobných směnných kurzů, což v praxi znamená, že kdo má více lobbistických příležitostí, tak má výhodnější kurz rublu. Vysoká inflace v Rusku existuje kvůli politickým rozhodnutím Kremlu.
„Zaprvé, rozsáhlé nebo jako v případě dnešního Ruska gargantuovské vládní výdaje přirozeně vedou k inflaci. Zadruhé, pokud jsou tyto výdaje neproduktivní (například nikoli na vzdělávání a zdravotnictví, ale na vojenské účely), nemají vůbec žádný ekonomický smysl. Stimulují totiž výrobu statků, které lidé nespotřebovávají k uspokojování svých mírových přirozených potřeb. A cílem tohoto kvazi zboží není (doslova) lidský život, ale lidská smrt. Tato pracovní místa, která vznikají kvůli nadprodukci zbrojení a dalšího kvazi zboží, nemohou vznikat v normální ekonomice, protože ta podporuje odvětví, která vyrábějí mírové produkty,“ konstatuje autor.
Mzdy vyplácené v „neproduktivních“ odvětvích jsou tak vysoké, že přehřívají trh. Někteří lidé mají najednou více peněz, takže poptávka převyšuje nabídku. Deformovaná ekonomika lidem nenabízí dost zboží, které by si lidé chtěli a mohli za své platy koupit.
Centrální banka podle Kolesnikova „signalizuje“, že je třeba změnit ekonomický model zpět k normálu. V praxi to znamená zastavit vojenský konflikt, čímž by se ekonomika normalizovala a růst HDP by nespočíval výhradně ve výrobě zboží, které spotřebitelé vůbec nepotřebují. Dnešní ruský ekonomický růst je stejně umělý jako v dobách SSSR. „My jsme vyráběli rakety a vydávali peníze na přemístění sibiřských řek, ale neuměli jsme produkovat toaletní papír, maso a máslo se dováželo z Nového Zélandu,“ připomíná politolog.
Vykopat díru a pak ji zahrabat se promítne do statistiky jako růst HDP, ale taková struktura „růstu“ není zdravá.
Stagflace, tedy stagnace a inflace současně, není důsledkem pohybu sazeb centrální banky, ale důsledkem politického rozhodnutí. Ekonomika je teď v Rusku zcela závislá na politice, a to včetně situace na trhu práce. Je tu politicky motivované omezování pracovní migrace, dochází k protiústavnímu pronásledování disidentů, kteří jsou vyhošťováni ze země, pracovní rezervy stažené z ekonomiky se využívají neproduktivně. Důsledkem je nedostatek pracovní síly.
Pro Rusko bude v příštích dvou letech obtížné kvůli omezeným zdrojům, které jsou zatíženy inflací, nedostatku pracovních sil, snižujícím se zásobám a sankcím udržet válečné úsilí, píše i dánský vojenský analytik Anders Puck Nielsen.
Demografické ukazatele jsou špatné, ale řešením není nějaké plánování „reprodukčního chování“. Nepomůže boj proti potratům a zkonstruované „ideologii childfree“. Pokud byla část obyvatelstva schopná mít děti přemístěna do zahraničí nebo do zákopů, ideologie porodnost nevyřeší. Stagflace se tedy může protáhnout a až „bublina polovojenské ekonomiky“ praskne, dojde podle autora k utahování opasků.
Kolesnikov předpovídá, že se vina pak přičte šéfce centrální banky Nabiullinové, jako byli předtím za viníky označeni Čubajs, Soros a Gorbačov. „A tak budeme žít šťastně a nebudeme mít žádné hranice, jak bylo možné číst na billboardech během prezidentské kampaně,“ uzavírá nakonec politolog.