Když moderátorka Olga Skabejevová vstoupila tento týden do studia populární ruské talk show 60 minut, zahájila pořad tak, jak je jejím zvykem. Ostře se pustila do ukrajinské vlády a dštila síru na její podporovatele na Západě. Bez laskavého svolení Kremlu by tahle dáma nemohla své vyhrůžky předvádět.
Rétorické cvičení Skabejevové shrnuje stanice RFE/RL. „‚Rusko postavilo Spojené státy před vynucený tah. Buď ustoupí dobrovolně, nebo je k tomu donutíme silou,‘ řekla Skabejevová a upřeně hleděla do kamery, zatímco z reproduktorů ve studiu zněla dramatická hudba. ‚A nedáváme žádné záruky ohledně suverenity Ukrajiny.‘
Tento díl, který byl odvysílán 20. prosince, znamenal vystupňování již tak hyperbolického tónu moderátorů a komentátorů ruských talk show. V posledních dnech a týdnech, kdy Kreml varoval před ‚vojenskou odpovědí‘ na Ukrajině, pokud Západ nepřistoupí na jeho požadavky, dosáhlo vyprávění v televizi horečnatého tempa.“
Kromě ukončení rozšiřování NATO na východ patří mezi požadavky předkládané Moskvou mimo jiné sliby, že Spojené státy a další západní země upustí od vojenských aktivit ve východní Evropě, na Kavkaze a ve střední Asii a nebudou zřizovat žádné nové vojenské základny na území bývalého Sovětského svazu.
Američtí představitelé uvedli, že některé z návrhů jsou nepřijatelné a že Rusko o tom ví. Někteří analytici v Rusku i na Západě mají podezření, že je Moskva představila jako záminku, aby mohla obvinit Washington a NATO z nekonstruktivnosti a svalit vinu na ně, pokud bude pokračovat v nové ofenzivě proti Ukrajině.
Na setkání s veliteli ruské armády 21. prosince Vladimir Putin zopakoval, že Moskva je připravena použít sílu, pokud Západ neustoupí.
„Už nemáme kam ustupovat,“ řekl Putin. „Opravdu si myslí, že budeme nečinně přihlížet tomu, jak proti nám vytvářejí hrozby?“ Již předtím začátkem měsíce Putin označil probíhající ozbrojený konflikt na Ukrajině za podobný „genocidě“ a za viníka označil Kyjev. Velvyslanectví USA v Kyjevě pak na twitteru uvedlo, že „falešná obvinění z genocidy jsou nebezpečná a nezodpovědná“. Skabejevová se ale 13. prosince přidala na stranu Putina: „To, co se děje na Ukrajině, je genocida prováděná stejnými agenty CIA, kteří nejprve zničili SSSR a poté se za vlády Jelcina zapojili do nezákonné privatizace a snažili se rozložit Rusko.“
„Buďme upřímní. Dostali jsme se do bodu zlomu,“ prohlásil také moderátor Dmitrij Kiseljov, který je považován za jednoho z hlavních kremelských propagandistů, v populárním nedělním večerním pořadu Vesti nedeli neboli Zprávy týdne, čímž zřejmě narážel na podle Kyjeva a NATO nepodložená tvrzení o vojenských akcích ohrožujících Rusko.
„Pokud nám přiložíte zbraň k hlavě, uděláme vám to samé,“ řekl Kiseljov. „Jsme toho schopni.“
Někteří analytici tvrdí, že i když se Rusko zastaví před skutečnou invazí na Ukrajinu, toto neustálé válečné štvaní ve státní televizi, stejně jako úslužné zpravodajství o Putinových tvrdých slovech o NATO, samo o sobě poslouží k rychlejšímu poklesu ratingu ruského siláka doma.
„I když jsou kremelské televizní a online propagandistické stroje impozantní, nedokážou změnit způsob, jakým lidé přemýšlejí a cítí věci, na kterých jim nejvíce záleží,“ napsali odborníci na Rusko Sam Greene a Graeme Robertson v článku pro The Washington Post z 8. prosince. „Pokud Putin skutečně napadne Ukrajinu, udělá to bez široké podpory veřejnosti doma a způsobem, který tuto podporu téměř jistě ještě více oslabí.“
Objevují se však i náznaky, že veřejné mínění se ještě může za Putinovu rétoriku postavit, alespoň v krátkodobém horizontu.
Nedávný průzkum nezávislé agentury Levada Center ukázal, že polovina Rusů viní ze zhoršujícího se napětí kvůli Ukrajině Spojené státy a NATO, 16 procent viní samotnou Ukrajinu a pouze čtyři procenta vidí viníka v Rusku.
Jestli se takové názory mohou odrazit i v masové ochotě podpořit ruské vedení v případě zahájení tažení proti Ukrajině, ale není jisté. Nadšení z anexe Krymu se nemusí opakovat. Tam se loupež a porušení mezinárodního práva obešla bez nějakých patrných obětí na životech na ruské straně. Něco takového se ale nedá za případného „ukrajinského tažení“ čekat. Pokud Putin říká, že Rusko „nemá kam ustupovat“ (jako by ho někdo někam tlačil), Ukrajinci už vůbec ne. Ti mohou ze své země maximálně utéci. To je ostatně jeden z faktorů, které by měl Západ vzít v úvahu. Pokud by došlo k velkému násilnému konfliktu, dají se čekat velké vlny běženců, naprostý zmatek, narušení světového řádu na celé roky. Ze vzniklé pohromy by běžní Rusové neměli nic, jen ztráty všeho druhu. Jestli by jim ke spokojenosti stačila představa, že si Putin plní svůj sen a obnovuje nějakou svou verzi Sovětského svazu, je pochybné.
Ve válečném stavu se ale diktaturám dobře vládne. Dá se ještě víc zavírat, odhalovat údajné zrádce a agenty, všechno tajit. Pokud je smyslem celého kremelského počínání tohle, dává to jakýsi smysl.
