Když populista zneužívá nějaký vcelku legitimní strach lidí, zveličuje jej a svou politiku staví na okázalém boji proti tomu strach vzbuzujícímu podnětu, trochu riskuje. Když se totiž vymezí blbě, tak za pár let jej může sama realita dostat do neřešitelné situace. Ti, kteří svou politickou dráhu postavili na přehánění a přifukování strachu z imigrační vlny v roce 2015, teď buď musí vítat Ukrajince, nebo udělat argumentační a postojové salto.

Migrační vlna 2015 přinesla řadu naprosto legitimních otázek a vcelku přirozený strach. Byl to strach ani ne tak z množství uprchlíků, jako spíš z toho, že jsou z cizí kultury, cizích návyků a nemají mnoho šancí na evropském trhu práce. Ty obavy naštěstí musely mít země, do kterých směřovali – především Německo. Když na odmítání těch islámských uprchlíků stavěla SPD svou politickou kariéru, použila – či přesněji zneužila – konkrétní argumentační aparát. Pokud jej uplatníme na dnešní situaci, bude muset Tomio Okamura v parlamentu hřímat, že všichni Ukrajinci, co přes Českou republiku utíkají před válkou dál na Západ, mají v ČR zůstat.

Dále čtěte

Týdeník FORUM o Ukrajině. Jak zastavit Putina?

Aktuální číslo Týdeníku FORUM se samozřejmě věnuje ruské agresi na Ukrajině. Přinášíme analýzy, fotografie, komentáře i…

Stejná kultura

Zásadním problém v roce 2015 bylo, že uprchlíci přicházeli z jiných kultur a tím pádem byly snadno představitelné transkulturní střety. V zemích, kam uprchlíci směřovali, k tomu skutečně občas došlo. U nás, vzhledem k nedostatku uprchlíků, nikoliv – přesto na boji proti nim udělala SPD slušnou kariéru. Věřím, že (a možná i bez Tomia) by se nějaká stařenka z Horní Dolní vyděsila, že si jí tam vedle chalupy postaví beduíni stan a zaparkují vemblouda (nejde o překlep).

Ukrajinci mají stejnou kulturu jako my – a to především ti městští. Na vesnici je starší generace ještě pořád tu více, tu méně spojena s křesťanstvím, ale zdrcující většina městských Ukrajinců má naprosto stejné hodnoty a cíle jako my, jako naši lidé – ti mladší a středního věku. Chtějí se mít dobře, žít ve svobodě, vydělat si prací, vychovat děti a posílat je do škol – prostě žít standardem západní Evropy roku 2022. Putin jim nedovolil budovat si přijatelné poměry u nich doma, útočnou a neomluvitelnou válkou je vyhnal z domovů a oni mohou v naší zemi rozvíjet svou kulturu, své životní návyky, okamžitě navázat na svůj život v Kyjevě či Mariupolu, kde žili do 24. února.

Stejný systém hodnot

Roli náboženství v myslích muslimů průměrný Čech (není-li religionista) nechápe, nerozumí jí a při vzpomínce, nakolik je islamistický terorismus tím náboženstvím inspirován, má vcelku pochopitelný strach. Role víry – navíc poměrně odlišné – je v naší zemi od druhé světové války zcela minoritní záležitostí a znám jen pár lidí, kteří někdy v neděli místo do kavárny jdou dopoledne na mši. A vedle toho – protože bydlím v Bubenči, kde bydleli za první republiky lidé, co uprchli před bolševiky z Ukrajiny i z Ruska – vídám podobné lidi chodit do pravoslavné modlitebny (či chrámu, sám nevím) a také jich není mnoho. Když jsem rekonstruoval byt, dělala mi to ukrajinská firma, a že jsem se tři týdny nemohl dohodnout s českou firmou, tak Ukrajinci zvládli celou rekonstrukci za týden – a už patnáct let drží. A omlouvám se spoustě pracovitých krajanů, které znám, průměrný Ukrajinec je zvyklý víc makat než průměrný Čech. Takže Ukrajince – vzhledem k nedostatku pracovní síly – potřebujeme k obnově covidobabišem zdevastované ekonomiky jako sůl.

Dále čtěte

Tomáš Pojar: Studená válka s Ruskem je už nevyhnutelná

Analytik Tomáš Pojar je poradcem premiéra Fialy pro zahraniční a bezpečnostní otázky. Zároveň je prorektorem soukromé vysoké školy CEVRO…

Jsou „naši“

Silným argumentem proti imigrantům byla skutečnost, že v rámci jejich kultury muslimského světa existují velmi, velmi bohaté islámské státy, které jsou mnohem blíž Sýrii či Afghánistánu než Česká republika, a že by se tyto bohaté země – Saúdskou Arábií počínaje – měly o „své“ postarat sami. A v podstatě to byla pravda. Pokud bychom se jakkoliv zdráhali dnes Ukrajincům poskytnout útočiště, ukázali bychom, že jsme stejní jako Saúdi. Ukrajinci jsou „naši“ – a tak se o ně musíme postarat my. Jsou, stejně jako my, v té oblasti Evropy, kde se vlní dle momentálního vývoje historie hranice mezi Západem a Východem. My jsme západněji – ale Ukrajinci mají blíž k Polákům než k Rusům a patří sociokulturně mnohem víc k Evropě než Rusko. Takže ze stejných důvodů, proč byla takto zdůvodňovaná rezervovanost k přijímání uprchlíků ze Sýrie v podstatě racionální, je dnes samozřejmě nutné přijmout Ukrajince.

Ihned zaměstnatelní

Dalším zásadním – v podání populistů mnohem zásadnějším – problémem byla ekonomická neuplatnitelnost uprchlíků v naší ekonomice. Platilo to jen částečně, protože vedle afghánských pastevců přicházeli i syrští lékaři. Ale většina skutečně byla hůře uplatnitelná na pracovním trhu. Ukrajinci jsou na našem pracovním trhu vítáni, už léta zde pracují, berou i práce, které Čechům nevoní, jsou pracovití a skromní. A naší ekonomice chybí mnoho a mnoho pracovních sil.

Jsme blízké okolí!

Tak jako se měly o uprchlíky ze Sýrie postarat okolní islámské státy, musí se Polsko, Slovensko, Česko a Rumunsko o ukrajinské běžence postarat a přijmout je – protože většina z nich se bude chtít na Ukrajinu vrátit. Tak by nebylo praktické, aby se vraceli přes půl světa. Nechceme být jako Saúdi – takže jsme všemi představitelnými způsoby nejen zavázáni, ale i motivováni je přijmout. Tím závazkem myslím to, že by Češi Ukrajincům opláceli péči, kterou jim samotným dávali Němci a Rakušané, když utíkali před komunisty. A tou motivací je jednak pomoc blízkým, která je závaznou a stmelující hodnotou, a za druhé naše ekonomika potřebuje k restartu lidi.

Proto prosím pana Okamuru, aby vyrazil do ulic se svými blízkými s transparenty s heslem: NE PŘEROZDĚLOVÁNÍ MIGRANTŮ! UKRAJINCI, NEOPOUŠTĚJTE NÁS!