Podle Babišovy Mladé fronty Dnes prý lidé z okolí premiéra Sobotky a ministra zahraničí Zaorálka horečně vyjednávají o tom, aby ČR v dohledné době, pokud možno ještě před krajskými a senátními volbami, navštívila Angela Merkelová. ČTK mezitím oznámila, že spolková kancléřka by měla do Česka přijet 25. srpna.

Jedním z témat jednání má být uprchlická krize, protože Sobotka prý potřebuje podporu ve svém přístupu k uprchlíkům, který je údajně vstřícnější než Zemanův a Babišův, a nemá přitom podporu ani mezi některými sociálními demokraty. Zároveň bude návštěva Merkelové už sama o sobě znamenat pro premiéra a ČSSD jakousi nepřímou podporu na prahu volebního klání.

Zpráva má, jak se na babišoviny sluší a patří, lehce kompromitující a pomlouvačnou podobu. Pominu tento aspekt, protože zároveň je – skoro se mi chce napsat bohužel – pravdě podobná.

Je zjevné, že Sobotka je ve věci imigrace a uprchlíků zdrženlivější než Babiš a Zeman, a je to dobře (opatrný souhlas s kvótami by ovšem měl být nějak lépe vymezen). Přitom tu žádní uprchlíci nejsou a slouží vlastně jen jako strašáky v poli, které mají vyděsit české zajíce, aby ztratili hlavu a v panice naběhli před hlavně brokovnic Zemanových a Babišových myslivců. Česká politika by měla být umírněná a měla by být i vstřícná ke spojencům, to není žádná nectnost.

Nemůže však být zároveň sebevražedná. Sebevražedná je už nějakou dobu uprchlická politika kancléřky Merkelové. Ani ona, ani její spolupracovníci si to nedokázali vůbec nijak zreflektovat. Nakonec tato politika vehnala celou Evropu do turecké pasti a jsem moc zvědavý, jak se z ní všichni vyprostíme. Podpora paní Merkelové je snad pro ČSSD a Sobotku chvilkově efektní a atraktivní záležitost, ale z mnoha ohledů je paní Merkelová něco jako olověné závaží, které je může každou chvíli stáhnout beznadějně a neodvratně pod hladinu.

Evropská unie je pro nás výhodná věc a je to v současné době taky jediná rozumná a reálná možnost mezinárodního zakotvení ČR. Česká republika se však musí snažit o takovou pozitivní unijní politiku, která v sobě bude zároveň zahrnovat alternativu k nynější defétistické unijní politice a nějak zreflektuje současnou situaci. Tu určuje skutečnost, že v čele unie stojí nastrčení panáci, kteří vlastně nikoho nereprezentují a odpovídají nikoli nějakým svým voličům, ale momentálnímu politickému vedení několika silných unijních států, jejichž vliv v unii sice není definován žádnými politickými mechanismy, ale právě proto je bezmezný.

Evropa a Evropská unie je v krizi srovnatelné se situací evropských demokracií na prahu druhé světová války. Jen ohrožení dnes nelze personifikovat do nějakých konkrétních politických sil typu Adolfa Hitlera. Je to zcela živelná a přitom pochopitelná věc: Desetimiliony lidí ze zbídačených a rozložených států se vydaly na cestu za lepší budoucností, protože k tomu v současné době mají technické prostředky a zároveň jim v cestě nestojí žádné stabilizované vraždící státy, které by si s nimi poradily obvyklým způsobem. Evropa nemůže jejich nápor zastavit (musela by použít brutálních a nepřijatelných prostředků), ale nemůže ho ani vydržet. S islámem to má společného daleko méně, než se pořád opakuje.

S touto „výzvou“ (Pavel Šafr před časem pěkně napsal, že „výzva“ je jen úhybný opis, který se v Evropě používá pro slovo průser) by se měli vyrovnat politici formátu Winstona Churchilla. Evropa má však k dispozici jen takové, ve srovnání s nimiž Neville Chamberlain vynikal razancí přímo napoleonskou, a pak různé polepšené, zčásti polepšené nebo vůbec nepolepšené socialistické extremisty.

A to je prosím světový kontext, v němž se odehrává současný rozklad a úpadek polistopadové české demokracie. Musíme si nějak poradit se dvěma krizemi, přičemž to, jak dopadne ta světová, můžeme z povahy věci ovlivnit jen trochu. Tak to ostatně na světě chodí, život, ani ten politický, není procházka Čimickým hájem.

Nejsem si jistý, zda je pozvání paní Merkelové do ČR správným krokem na této cestě. Žádná paní Merkelová nepomůže českým demokratickým politikům proti zhysterizované, dezorientované a popletené veřejnosti, vydané na pospas nezodpovědným populistickým štváčům. Měli by se spolehnout sami na sebe a snažit se českou veřejnost oslovit.

Komentář vyšel v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.