Když někdo získá mimořádné pravomoci, nerad se jich zříká. Vládnutí bez problémů a kontroly je sladké. Získání mimořádných pravomocí bývá v kritických okamžicích, jako je například válka nebo pohromy, nástrojem k vyšší efektivitě. Mocní ale mohou získat dojem, že situace je mimořádná pořád.

Na serveru Foreignpolicy.com odpovídalo několik autorů, jestli se změní způsob vládnutí po koronakrizi. Kenneth Roth, ředitel Human Rights Watch soudí, že krize nemusí vést k trvalému rozšiřování vládních pravomocí – pokud bude veřejnost stále ostražitá.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Píše: „V době krize umožňuje mezinárodní právo v oblasti lidských práv všem vládám dočasně omezit určitá práva – například prostřednictvím cestovních omezení a pravidel pro sociální distancování –, pokud jsou tato omezení nezbytná, přiměřená a nediskriminační. Některé vlády se však snaží použít pandemii koronaviru k umlčení kritiků, rozšíření dohledu a upevnění své vlády. To, zda uspějí, bude záviset na tom, zda veřejnost chápe, že by to jen zvýšilo pravděpodobnost a závažnost budoucích katastrof v oblasti veřejného zdraví.

Cenzura omezuje volný tok informací, který je nezbytný pro rozpoznávání a účinnou reakci na zdravotní hrozby. Dohled, který nebrání ochranu soukromí, odrazuje od dobrovolné spolupráce, která je v oblasti veřejného zdraví předpokladem každé úspěšné iniciativy. Kontrola a vyvážení výkonné moci – nezávislého zákonodárného sboru, soudnictví, sdělovacích prostředků a občanské společnosti – zajišťují, aby vlády sloužily spíše blahobytu veřejnosti než jejich vlastním politickým zájmům.

Stručně řečeno, pandemie ukazuje, že lidská práva by měla být dodržována nejen z principu, ale také ze silných pragmatických důvodů. Pokud veřejnost tyto důvody uzná, může být na vlády vyvíjen dostatečný tlak, aby jim zabránil těžit z tragédie. Pokud ne, můžeme se ocitnout ve světě s větším rizikem nemocí a menším respektováním lidských práv.“

To je ta pragmatická stránka věci. U nás jsme mohli sledovat na Čechy poměrně značnou ukázněnost, ovšem jak veřejnost sledovala zmatená opatření a vyjadřování vedení země, velkou důvěru to nevzbuzovalo. Do toho vstupovali s protikladnými výklady různí větší či menší experti, a to ještě z různých oborů, takže celkový dojem veřejnosti byl, že většina těch lidí neví, o čem mluví, a že pravda je nezjistitelná. Výsledkem zřejmě bude, že pokud přijde další vlna onemocnění, dejme tomu na podzim, ochota k nějakým dalším drastickým omezením nebude velká. Lidé se jim možná navenek podřídí, ale pokud o nich nebudou přesvědčeni, budou je sabotovat, jakmile je nikdo neuvidí.

Na část občanů udělal silný dojem zákaz opustit zemi, což se tu za třicet let nestalo. Okolní země měly samozřejmě různé vlastní restrikce pro vstup na jejich území, ale ti přemýšlivější si říkali, že to je jiný problém a že bránit lidem odjet je omezení jejich svobody. To je něco jiného, než je nechat jet a uvalit na ně potom různá karanténní opatření po návratu. Tady by lidé pořád ještě měli možnost volby. V případě zákazu ji neměli. Zarážející je, kolika lidem to nevadilo. Ukazuje to, že by byli zřejmě schopni bez reptání snášet i jiná omezení, a to nadlouho.

Podle průzkumu STEM to dopadlo takto:

Hranice by měly být uzavřené zhruba do léta – 19,7 procenta.

S otevřením hranic počkejme do konce roku – 31,3 procenta.

Omezení a kontroly na hranicích by měly mít trvalejší podobu – 33,5 procenta.

Nevím, těžko říct – 15,5 procenta.

Také je zjevné, že lidem nevadí podezřelé kejkle kolem kšeftů se zdravotními pomůckami. Mnozí se spokojí s frází, že „jsme to přece museli koupit od Číny, a to rychle“. Kolik domácích nabídek vláda odmítla, nebo že by to nemuselo být tak rychle, kdyby na konci ledna vládní síly neodmítly jednat o návrhu opozice probrat krizovou situaci a přijmout jasný plán, to jim nedojde. Není to tak vidět.

To už je nedávná minulost. Teď je na pořadu dne, jak se lidé smíří s tím, že vláda toho moc nedělá pro podporu ohrožených podnikatelů a místo toho se spekuluje o pomoci Smartwings výměnou za to, že se poločínská společnost přejmenuje. Zánik nebo oslabení celé vrstvy podnikatelů vydává lidi napospas státu. Ten si z nich udělá své závislé klienty. Útoky na svobodná média už jsou vůbec pod rozlišovací schopnosti některých spoluobčanů. Bez médií ale není možné politickou moc kontrolovat. Snaha vytěsnit novináře z tiskových konferencí pod záminkou ochrany před virem byla zjevná. Také jsme zažili „debaty“ v televizi, kde spolu rozmarně hovořili dva ministři vlády a to bylo všechno. Dost nenormální stav, který se nějakým „hygienickým opatřením“ nedá vysvětlit.

Už teď je to obtížné, když se sice řada věcí odhalí, ale nemá to žádný dopad. Jako by se nic nestalo. Andreji Babišovi a jeho personálu se povedlo část společnosti zhypnotizovat po způsobu kobry, která zmagnetizovala malé zvířátko.

Příští měsíce ovšem nejspíš ukážou, že univerzální zachránce neumí zachránit všechno, a bude zajímavé sledovat to procitnutí ze snu, že o nic vlastně nejde.