Vyšetřovatelé z polského Institutu národní paměti zvažují podání žádosti o vydání mezinárodního zatykače na někdejšího československého komunistického premiéra Lubomíra Štrougala. Na článek listu Rzeczpospolita u nás upozornil web Aktuálně.cz.

Proč je takový zájem právě o Štrougala? Protože ten byl v 60. letech ministrem vnitra. Za jeho ministrování se děly skutečně ošklivé věci.

Server iRozhlas.cz píše: „Institut národní paměti má podle deníku Rzeczpospolita informace, že někteří někdejší českoslovenští pohraničníci s polskými uprchlíky zacházeli brutálně. Jeden z nich vypověděl, že po zásahu jistého Poláka se elektrický proud vypnul, ale pohraničníci místo toho, aby tohoto člověka ze zátarasu sundali, do ní proud znovu pustili, aby ho zabili.“ Zatím se povedlo zjistit 31 Poláků, kteří na československo-rakouské hranici zahynuli. „Po kremaci byly jejich ostatky uloženy v bezejmenných hrobech v Brně, Českých Budějovicích a Bratislavě.“

„Vyšetřování se dostalo do fáze, kdy se zkoumá, zda je možné pohnat před spravedlnost osoby, které způsobily smrt polských občanů.“

Štrougalovi je 95 let. Stejně jako v dalších případech se objeví otázka, jestli má nějaké stíhání smysl. Kdyby k tomu došlo před třiceti lety, byla by situace jiná. Na druhou stranu není nic výjimečného, že za nacistické zločiny jsou také souzeni různí starci, ačkoliv je jasné, že u nich trest už nejspíš neznamená ani podnět k nápravě, ani to nepřinese velkou katarzi pro společnost. Nacisté ovšem byli souzeni hned po konci své vlády, zatímco komunistickým pohlavárům se toho mnoho nestalo. Podle zákona u nás vládl zločinný režim a tři desetiletí máme nějak problém dohledat ty zločince. Zločinný režim bez zločinců je unikát.

Protože režim trval 40 let, mnoho pachatelů už nežije. Jenže mnoho dalších, třeba různí příslušníci Státní bezpečnosti, řádili jako poměrně mladí a klidně by se před soud a za mříže mohli dostat i dnes. Ve společnosti, kde byl členem KSČ každý desátý občan, se ovšem snaha o vyrovnání s minulosti vždycky dost vlekla. Dnes jsme ve stadiu, kdy jsou komunisté zváni i do veřejnoprávních médií, aby tam diskutovali s ostatními jako rovnocenní partneři. Štrougal by před soud jít měl, s ním ale ještě mnoho dalších.