Česká strana sociálně demokratická na tom není finančně dobře, ani být nemůže. Stačí se podívat na to, kolik jí za posledních let ubylo peněz, které dostává jako příspěvek na svou činnost od státu. Kromě toho stále pokračuje soudní pře mezi sociální demokracií a dědici zemřelého právníka Zdeňka Altnera, kterému už jednou měla ČSSD platit více než 300 milionů korun za právní služby ve sporu o Lidový dům. Rozsudek ale zrušil Nejvyšší soud a případ se znovu vrátil k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Nakonec nejde o nic menšího než právě o sídlo strany. Není vyloučeno, že o ně jednoho dne sociální demokraté kvůli své tíživé finanční situaci přijdou.

To, že je prodej Lidového domu téma, které hýbe sociálně demokratickou partají a které je velmi citlivé a prožívané, se ukázalo už na dubnovém on-line sjezdu ČSSD. Jan Hamáček ve svém kandidátském projevu na předsedu hovořil o různých stranických záležitostech a v jednu chvíli učinil významný závazek.

„Vnitrostranickou komunikaci včetně rychlých on-line anket mezi členy dostane na starost na plný úvazek jeden z místopředsedů. Stejně tak odborné zázemí a hospodaření strany. Pokud budu předsedou, budu chtít, aby místopředsedové do měsíce po sjezdu vypracovali jasný plán koncepce v jim svěřených oblastech, představí ho celé členské základně, aby je předseda a členové mohli kontrolovat. V tomto vnímám svůj dluh, poučil jsem se a vidím potřebu nápravy,“ vysvětloval Hamáček.

Když tu najednou jak hrom z čistého nebe od šéfa sociálních demokratů zaznělo: „A také vám jasně garantuji, že nikdy neprodáme Lidový dům, pokud budu předseda.“ Sídlo sociální demokracie v Hybernské ulici v Praze má samozřejmě velký symbolický význam. Kdyby ho ČSSD prodala, byl by to její konec po všech stránkách, ze kterého by se také už nikdy nemusela vzpamatovat, protože mnohem spíše než ztráta materiální by to byla ztráta morální a možná i částečně jakýsi rozvrat sociálně demokratické identity.

Boj o Lidový dům mezi umírněným křídlem, kam patřila většina vedení strany, a levicovou frakcí sociální demokracie, ze které posléze vznikla komunistická partaj, je důležitou kapitolou sociálně demokratické historie. Stejně tak je zásadní polistopadové období, kdy si nově obnovená strana Lidový dům nárokovala a nakonec ho díky rozhodnutí Ústavního soudu také získala. To všechno tvoří mozaiku toho, proč sociální demokraté na tomto domě v Hybernské ulici takovým způsobem lpí. Jeho ztráta by tak byla symbolem konce minimálně na velmi, velmi dlouhou dobu.

Každoroční příspěvek na činnost

Ve skutečnosti o něj ale sociální demokraté mohou přijít celkem snadno a rychle. Už dnes má totiž veškerý jejich majetek v zástavě banka, u které si strana půjčuje, a s příjmy do jejich stranické pokladny to celkově nevypadá vůbec dobře. Trend, který můžeme pozorovat u jejích příspěvků od státu, je strmě sestupný.

Dále čtěte

Ze sociální demokracie se stává sekta. Je to vidět i na tom, jaký typ lidí dnes přitahuje

Existuje jedno nebezpečí, se kterým musí počítat každé politické uskupení. Zvlášť, když na tom není zrovna dobře a má…

Za rok 2012 měla sociální demokracie na státních příspěvcích ještě více než 161 milionů korun, v roce 2014 to bylo už jen něco přes 143 milionů korun. O dva roky později příspěvky sociálních demokratů od státu klesly na 128 milionů korun. V roce 2017 to bylo už jen 105 milionů a za rok 2020 již pouze 67 milionů korun, a to tam stále ještě zůstávala velká částka za mandáty krajských zastupitelů, o jejichž značnou část ČSSD po loňských krajských volbách přišla (ze 125 jich zbylo jen 37).

Klíčová položka rozpočtu sociálně demokratické strany je právě každoroční příspěvek na činnost, který partaj dostává od státu. Každý subjekt, který ve volbách do poslanecké sněmovny získá minimálně tři procenta hlasů, obdrží ročně 6 milionů korun a za každých dalších započatých 0,1 % hlasů pak navíc 200 tisíc korun, a to až do 5 procent, tedy do celkové výše 10 milionů korun.

Kromě toho pak strany každoročně dostávají 900 tisíc korun za každý poslanecký či senátorský mandát, který mají, a 250 tisíc korun za každý mandát člena krajského zastupitelstva nebo člena zastupitelstva hlavního města Prahy. Například když v roce 2009 sociální demokracie měla 74 poslanců, 29 senátorů, 280 krajských zastupitelů a 12 zastupitelů v Praze, už se to docela pěkně nasčítalo.

Nejistá budoucnost Lidového domu

Pak je tady ještě příspěvek na úhradu volebních nákladů, který se vyplácí jednorázově po volbách do dolní komory parlamentu. Každé uskupení, které obdrží alespoň 1,5 procenta hlasů, získá 100 korun za jeden hlas. V evropských volbách je to pak u stran s jedním a více procentem 30 korun za každý hlas.

Dále čtěte

Čiré zoufalství sociálních demokratů: Vládní prioritu číslo jedna prosazují jako usmolený poslanecký návrh

Z údajné důchodové reformy, se kterou přišla ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, se už definitivně stala naprostá fraška.

To nejhorší, co by se tedy ČSSD mohlo stát, je, že by v říjnových sněmovních volbách spadla až pod tři procenta, protože v takovém případě by neměla nárok na žádný příspěvek od státu na činnost. Zůstaly by jí pouze příspěvky za zbývající krajské mandáty a za tři senátorské. Bolet ji ale samozřejmě bude každý poslanecký mandát, o který přijde.

Pokud sociální demokracie v roce 2017 získala 15 poslaneckých mandátů, dělalo to dohromady pouze za mandáty každý rok 13,5 milionu korun. O to by nyní mohla přijít, kdyby z poslanecké sněmovny vypadla. Kromě toho by se jí výrazně snížil i stálý příspěvek na činnost, na kterém nyní pobírá oněch 10 milionů korun ročně.

Ve výsledku tak nejde jen o to, jak nadcházející volby sociálně demokratickou stranu zasáhnou politicky, ale také finančně. A mohou na ni v tomto ohledu dopadnout opravdu fatálně. Zvlášť v situaci, kdy už teď má hodně velký dluh, který každý rok narůstá. Je pravda, že dokud nemusí platit stamiliony Altnerovým dědicům, tak ještě není nejhůř, ale i takový pád z loňských 67 milionů korun třeba na 30 milionů, nebo i méně, nebude vůbec příjemný. V následujících letech pak osud Lidového domu může být značně nejistý.