Možná už není hlavní problém to, že Andreji Babiš vyhraje české volby. Možná začíná být problém to, jak je vyhraje a jak si pojistil, aby je vyhrál.

Už to, jakým způsobem kandiduje Miloš Zeman, je skandální. Zeman oznámil, že nepovede kampaň, aby za několik týdnů jmenoval šéfem své kampaně svou manželku a představil logo. Zeman ve skutečnosti vede permanentní volební kampaň za peníze daňových poplatníků. Také odmítl v demokracii tradiční diskuse s protikandidáty. Toto chování je známé především od Vladimira Putina. Všechny tyto skutečnosti by Zemana v jakékoliv normální zemi učinily nevolitelným, vyvolaly by skandál a možná by vedly i k nějakým právním krokům. Ale v Česku jsme si na to zvykli a tolerujeme to. Brbláme, nadáváme, ale tolerujeme.

Podle čínského pravidla pomalu vařené žáby, která ani nepozná, že je vařena, však Andrej Babiš posunul svůj styl kampaně ještě mnohem dál. Navázal na Zemanovo nezápadní chování a rozvinul ho.

Pro tyto volby nově existuje zákonné pravidlo, které říká, že jedna strana nesmí na volební kampaň vynaložit více než 90 milionů korun.  Jenže Babišovou výhodou nad ostatními jsou peníze, protože žádná jiná strana si nemůže dovolit na volební kampaň vydat tolik jako on. Jak to tedy udělat, aby mohl vynaložit na kampaň více než ostatní?

Jeho nedostatek respektu pro onu zákonnou úpravu je evidentní. Vyplývá to z jeho rozhovoru pro Český rozhlas.  Tento rozhovor je svědectvím o rostoucí Babišově aroganci, o jeho rostoucím pohrdání demokratickým pravidly a o stále drzejším odmítání svobodné demokratické soutěže myšlenek, kterou politika a volby zvláště jsou nebo mají být.

Z rozhovoru vyplývá, že ANO, potažmo Babiš nevykazují své náklady na transparentním účtu. Babiš na otázku, jak je to možné, reaguje divadýlkem s voláním své účetní. Zřejmě té samé, která řešila jeho dluhopisy.

Podle Úřadu pro dohled nad politickými stranami má Babiš zahrnout do nákladů na volební kampaň i náklady na své mediální poradce a svou mluvčí. To Babiš v rozhovoru odmítl. Rovněž odmítl zahrnout do nákladů na kampaň své výjezdy do regionů. Zřejmě podle vzoru Miloše Zemana. Výjezdy do regionů přece nejsou kampaň, diví se Babiš, který odmítá zahrnout do nákladů náklady na svá propagační videa, náklady na komerčně vyráběné příspěvky na Facebooku a Twitteru, dokonce i placenou reklamu na sociálních sítích s tím, že to jsou korunové položky. Podotýkám jen, že podle Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran mají být všechny náklady na propagaci od data vyhlášení voleb, tedy od 2. 5. 2017, zahrnuty do volebních nákladů.

Vrcholem Babišovy nestoudnosti a arogance však jsou jeho slova o tom, že propagace jeho volebního programu Vize 2035 je volební kampaň na rok 2035. „A dokažte mi, že to tak není,“ dodává Babiš.

Tato jeho věta je naprosto šílená. To může rovnou říct: „Kradu, lžu a podvádím a dokažte mi, že to tak není.“ Tak se chová uličník, který rozbil okno a s míčem v ruce říká: „Dokažte mi, že jsem to byl já.“ V žádném případě se takto nemůže a nesmí chovat politik. Já vím, že to je úplný základ, ale je přece na politikovi, aby nezavdával příčinu podezřením. Ne, aby vykřikoval: „Dokažte mi to!“ On musí dokázat, že si zaslouží důvěru veřejnosti.

Navíc tento jeho výrok právě nejvíce vyvolává ono podezření, že Babiš nehodlá nastavená pravidla ctít, protože si myslí, že jejich porušení nelze dokázat.

Mimochodem pokud dobře počítám, pak parlamentní volby by teoreticky měly vycházet na rok 2033 a 2037, nikoliv na rok 2035.

Ale vraťme se k věcnému problému. Ten je evidentní. Ačkoliv se Babiš vymlouvá na své účetní a právníky, kteří „mu to ohlídají“, je jasné, že předseda nejsilnější strany absolutně nectí pravidla volební kampaně daná zákonem nebo přinejmenším o nich nic neví.

To vyvolává podezření, že Babiš bude hledat cesty, jak vynaložit na kampaň více než povolených 90 milionů, nebo že nebude dbát na dodržení tohoto limitu. A to samozřejmě ohrožuje svobodnou soutěž stran. Protože pravidla voleb musí platit stejně pro všechny. Nelze připustit, aby si je Babiš svévolně překračoval a řešilo se to až ex post. Porušení férové soutěže totiž samozřejmě narušuje férovost voleb, a tudíž i jejich demokratičnost. Jak mohou být volby demokratické, když jeden z jejich účastníků nemá zájem dodržovat pravidla?

To není demokracie, ale jen hra na demokracii, kterou nejlépe známe z Ruska, kde si jsou sice všichni kandidáti rovni, ale Putin je si rovnější.

Proto si občané musejí položit otázku: Bude schopen tento stát zajistit férovost a rovné podmínky pro volby? Bude Úřad pro dohled nad politickými stranami, případně další instituce nekompromisně, včas a spravedlivě dbát na dodržování těchto pravidel?

Nebo nastal čas na žádost o mezinárodní pozorovatele u voleb? Mezinárodní pozorovatelé navzdory všeobecnému přesvědčení nejsou nasazování jen v nedemokratických státech, ale i v zemích západních. Dokonce i při volbách v USA. Samozřejmě nečekám, že by Babiš byl schopen falšovat volby nebo narušovat jejich průběh, ale nedodržení pravidel volební kampaně může neférovým způsobem přispět k jeho vítězství. Proto by měly úřady, případně i pozorovatelé dbát zejména na férovost volební kampaně.
Je třeba, aby to instituce, případně představitelé kandidujících stran vážně zvážili. Nebo necháme regulérnost voleb na posouzení Babišovy legendární účetní?

Často se mluví o tom, že toto můžou být poslední demokratické volby v ČR. Je třeba mluvit i o tom, že to mohou být  první volby nedemokratické.