Letošní absolventy Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze z oboru designu oděvu a textilu spojuje téma jejich kolekcí. I když každý vytvořil jiné produkty a inspiraci získával ze svých zkušeností, všichni se zabývali něčím, co přesahuje oděv a týká se běžného života. Anna Formánková se zaměřila na téma erotiky v domácím prostředí, Štěpán Mareš na nedosažitelnost gayského mužského ideálu, Valerie Jurčíková přinesla nový pohled na smuteční oděv a Natálie Szegény vytvořila oblečení pro lidi s jedním prsem.

Absolventka UMPRUM se zaměřením na textil a materiály Anna Formánková se ve své závěrečné práci také zabývala estetikou erotiky v domácím prostředí v oblasti textilu. „Cílem mé práce bylo prozkoumat, jak může textilní design ovlivnit erotiku, a zároveň vytvořit textilní kolekci, která by zlepšila sexuální zážitky v domácím prostředí, aniž by bylo nutné provádět radikální změny interiéru,“ vysvětluje Anna. Výsledkem jejího výzkumu se stalo povlečení s jemným rastrem a poloprůhledné víceúčelové plédy, které mohou být využity během sexuálního aktu. Tyto textilie navrhla tak, aby sloužily jako módní doplněk, pomůcka pro společné zahřívání i jako součást aftercare. „Chtěla jsem upozornit na to, že ložnice i další obytné prostory nejsou jen místem pro spánek, ale také pro intimní a erotické chvíle, a že textilní doplňky mohou hrát nemalou roli v navození správné atmosféry,“ vysvětluje.

Tématem erotiky v textilu se zabývala proto, že ji fascinují možnosti, jak textilie a design mohou ovlivnit psychiku, emoce a částečně i chování, zvláště pak v kontextu intimity a sexuality. Anna vyrobila alternativu k nejčastějším erotickým produktům, jako je spodní prádlo či intimní pomůcky. Konzultovala i se sexuology. „Na rozdíl od tradičních erotických materiálů, jako jsou latex, kůže nebo krajka, jsem se zaměřila na hřejivé a přirozené materiály. Technika, kterou jsem použila, zahrnovala digitální potisk na povlečení a strojové pletení na plédy. Výjimečnost mé práce spočívala v propojení s dalšími smyslovými vjemy, především dotykem, a v neobvyklé materiálové kombinaci, kde jsem spojila jemnou alpaka vlnu s lesklou viskózou,“ popisuje.

Téma práce, které je lehce kontroverzní a týká se intimity a erotiky, nebylo pro Annu v akademickém prostředí překážkou a nemusela jej zásadně přizpůsobovat akademické půdě. „Setkala jsem se zde s velkou podporou nejen ze strany vedoucích pedagogů i hodnoticí komise, ale i v rámci studentského grantu, kterým byl celý projekt včetně výzkumu podpořen,“ doplňuje Anna. Aktuální stav českého textilního průmyslu je dle Anny spíše ve stavu přežívání než v období rozvoje. Firmy často nedisponují kapacitami ani prostředky pro experimentování s novými návrhy nebo technologiemi. „Některé firmy, jako například Tkalcovna Kubák nebo pletárna v Krásné Lípě, se snaží udržet své historické zázemí a kvalitu, ale jejich kapacity jsou omezené a nedovolují jim implementovat nové inovace,“ tvrdí Anna.

Z Annina pohledu je zřejmé, že design by měl mít dopad, inspirovat, otevírat diskuze a reagovat na skutečné potřeby a problémy, které ve společnosti existují. Jako čerstvá absolventka UMPRUM má před sebou hned několik zajímavých cest. Jednou z možností je využít nabídky podpory, kterou škola poskytuje v rámci praktických zahraničních stáží nebo postgraduálních programů. Další možností je rozjet vlastní značku a uvést své produkty na trh. „V českém prostředí zatím není mnoho konkurence v této oblasti a jsem popravdě velice zvědavá, jak by česká společnost reagovala na tento typ produktů,“ uvažuje Anna.

Natálie Szegény

Návrhářka Natálie Szegény vytvořila devět modelů pro osoby s jedním prsem po rakovině či osoby s amastií. I když se ve své tvorbě většinou věnuje feminismu a tématům inkluzivity, byla tato kolekce pro autorku výzvou především kvůli asymetrickým tvarům. „Na kolekci jsem pracovala celý rok, což má své výhody i nevýhody. Člověku to dává sice více času na zpracování, zároveň však může mít tendenci propadat se hlouběji do tématu a nad některými věcmi možná až příliš dlouhou dobu přemýšlet než je raději zkoušet,“ popisuje Natálie. Diplomová kolekce vznikla ve spolupráci s AMA WEAR a neziskovou organizací Bellisky.

V porovnání se zahraničím není podle Natálie česká veřejnost zvyklá nakupovat lokální designérské kousky. „Na druhou stranu je třeba dodat, že mladší generace je tomu více otevřená,“ tvrdí návrhářka. Jedním ze zlomových okamžiků v životě návrháře je přechod z teoretických školních prací do světa opravdových zakázek. „Mám pocit, že často vyrůstáme s romantizovanou představou, jaké navrhování vlastně je, ve filmech vidíme vykreslený svět luxusu a velkých módních značek, realita je však ale často jiná, obzvlášť u nás,“ upozorňuje designérka. Momentálně má v plánu pokračovat v tématu diplomové práce a zaměřit se na výrobu oděvů pro osoby s jedním prsem.

Štěpán Mareš

Tvorba Štěpána Mareše, který tvoří pod jménem Princ z Moravy, je vždy plná barev a skrytých významů. U závěrečné práce tomu nebylo jinak. Kolekce s názvem Sugar Boys se zabývá únikem před realitou do světa snové gayské fantazie. „Vycházím z konkrétního snu, kde jsem se ocitnul v růžovém městě v gay baru v 70. letech a prošel jsem vlastním příběhem, který lze následně vyložit jako sebereflexi a inspirační motivy v mé práci,“ vysvětluje Štěpán. Prostřednictvím oděvu si klade otázku, zda jde jeho pomocí zachytit momenty, o nichž se mu zdálo ve snu, a jakým způsobem je následně ovlivňuje realita. Autor se sám sebe ptá, zda chce být součástí dokonalého gay světa. Paleta použitých barev odráží sen. Patří k nim růžová, červená, černá, stříbrná a zlatá barva. „Výsledný oděv by měl reflektovat můj fantazijní svět, do kterého uniknu z reality, a tvoří obraz toho, jak vnímám svoji pozici v nedosažitelném světě gay ideálu muže,“ vysvětluje designér.

Podle autora se tato tvorba liší od jeho předchozích především v bohatém výběru materiálů a škále využitých technik. „Je zde cítit víc elegance a svůdnost než v předchozí tvorbě,“ doplňuje. Štěpán vidí současnou designérskou scénu jako rybník, kde návrhář čeká na zlatou rybku, aby mu splnila přání úspěchu. Aktuálně plánuje pracovní stáž v Itálii či ve Francii. Chce budovat vlastní značku, případně se uplatnit v módní kresbě. Ve své vrstevníky má velkou důvěru. „Jsou cílevědomí a chtějí zde něco změnit,“ říká návrhář.

Valerie Jurčíková

Závěrečná tvorba Valerie Jurčíkové se věnovala tématu smrti a posledního rozloučení. Diplomantka se zaměřila na historický vývoj smutečního oděvu na našem území. „Držela jsem se určitých kódů charakteristických pro tuto událost, nicméně jsem je porušovala,“ říká designérka. Ikonou se pro ni stala Monica Bellucci a obraz sicilské vdovy, jenž přenesla do prostředí rodné Moravy. Díky tomu vznikly například krojové čepce. Stěžejním materiálem se stala krajka, kterou mimo jiné přetvářela do pleteniny ve spolupráci s českou firmou KNIT-TEX.

Téma bylo pro návrhářku blízké. „V minulém roce po dlouhém boji s rakovinou zemřela moje maminka. Hrozně mi vadilo, jak byl pohřeb smutný. Myslím si, že lidé na pohřbech pláčou pro sebe, a ne pro mrtvého. Chtěla jsem to celé pojmout spíše jako oslavu jejího života,“ vysvětluje. Od její klasické tvorby se tato kolekce liší především monochromním charakterem. Aby kolekce nebyla jednotvárná, musela si autorka dát záležet na jiných aspektech, než je barevnost, jako je například struktura a vrstvení. „Pracovat bez barev, které jsou pro mě jinak stěžejní, bylo zajímavé. Musela jsem vyjít ze své komfortní zóny,“ dodává. Do tvorby zapojila také šperkařku Zuzanu Kalips.

V kreativní části své diplomové práce cítila Valerie volnou ruku. Pro studenty bylo velkou změnou vystřídání vedoucí ateliéru, když Liběnu Rochovou nahradila Simona Rybáková. „I když nás Simona už trochu znala z předchozích let, bylo zvláštní tvořit něco tak velkého pod někým novým. Nakonec to ale vyšlo pěkně,“ říká Valerie. Na zahálení nemá čas, a proto už nyní pracuje na nové kolekci. Společně s dalšími absolventy UMPRUM Tomášem Němcem, Hanou Valtovou a Alexandrou Gnidiak působí ve společném ateliéru, kde každý pracuje na vlastní tvorbě. „Jsme kamarádi lomeno kolegové, takže pokud někdo nestíhá, můžeme si mezi sebou pomoct, což vidím jako obrovskou výhodu sdíleného prostoru,“ komentuje Valerie. Ve své generaci designérů vidí velký potenciál. Na české scéně je podle ní nedostatek příležitostí k prezentaci. „Kromě fashion weeku toho moc není. Většinou jde o studentské akce. Ještě větším problémem je však nedostatek švadlen. Jsou špatně placené, tudíž to nikdo nechce dělat,“ tvrdí návrhářka. Aktuálně se připravuje na novou přehlídku, jejíž vzhled si prozatím nechává pro sebe.