Otázka zahalování či obnažování žen není žádnou společenskou novinkou. Věk cudnosti, kdy i vykouknutí kotníčku bylo společenskou rozbuškou, střídá období, kdy opalování se nahoře bez už u nás nevzrušuje ani zarytého konzervativce. Dnes řešíme na plážích zahalené postavy žen. Jak může jeden oděv rozdělit společnost na nesmiřitelné tábory a jak se mají ženy oblékat?
Důvodem, proč je kolem dámského oděvu takového vzruchu, je jeho spojení s náboženskou příslušností. V době stoupajících teroristických útoků je společnost na projevy, které jsou spojovány s islámem bez ohledu na jeho formu, háklivá. Proti burkinám vystupují i některé feministky, které v něm vidí zotročování žen a poukazují na ženskou nesvobodu a podřízení muži.
Na druhou stranu lze na burkini nahlížet jako na symbol větší svobody pro muslimky. Jak uvedla pro BBC například Aysha Ziauddinová, burkini jí dávají svobodu plavat a chodit na pláž. Burkini přitom vznikly právě jako určitý liberalizační krok, jsou výtvorem australsko-libanonské designérky, která je vymyslela se záměrem přinést těmto ženám možnost provozovat „západní“ aktivity, jakými jsou koupání či ležení na pláži. V mnoha muslimských zemích jsou tyto činnosti ženám zapovězeny jako nemravné a provokativní. Dámský oděv – jakým jsou například i zmiňované burkini – je tak řešen na všech frontách, nejen v konzervativních muslimských zemích, ale i v našich končinách. Burkini evokují příslušnost k náboženství, které je u nás spojováno s terorismem a diskutovanou migrační politikou. Ale mají být proto osočovány ženy – muslimky?
Právě (ne)zahalování žen je jedním z viditelných rozdílů mezi pomyslným „islámským“ a „naším“ světem, jak jej vnímá velká část společnosti. Právě proto, že jsou burkini tak viditelné, fungují mnohdy jako červený šátek na býka. Jsou mnohými vnímány jako znak nepřizpůsobivosti týkající se zdejší kultury a zvyků.
Burkini se tak staly politickým tématem, žena a její (ne)zahalování bylo vždy spojeno se sociálně kulturními a náboženskými podmínkami v dané zemi, ženské oblečení symbolizovalo hodnoty, míru emancipace, a bylo tak jakýmsi viditelným zástupným prvkem, kterými jsou dnes i zmiňované burkini.
Jakým způsobem tedy na burkini nahlížet? Jsou odmítány na obou „pomyslných“ frontách, jak konzervativními muslimy, kteří je vnímají jako necudné, tak i „naší“ společností, která je mnohdy spojuje s radikálním islámem.
Samotné muslimky je přitom často označují jako projev uvolnění, burkini jim totiž umožnily alespoň určitou svobodu.