Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš se rozhodl bojovat za památník zločinů komunismu v tzv. Grebeníčkově věznici v Uherském Hradišti. Ačkoliv byl sám obviňovaný z aktivní spolupráce s komunistickou StB (nebo možná právě proto), dnes tvrdí, že byl sice členem KSČ, ale komunismus nikdy nepropagoval. Trochu to připomíná alibismus Billa Clintona, když americkému národu (kvůli zvýšení popularity mezi mládeží) přiznal, že kouřil marihuanu, ale nešlukoval ji (asi aby nešokoval příliš).
„Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být členem komunistické strany. To ale neznamená, že lidé, kteří byli ve straně, podporovali komunismus,“ řekl Babiš v rozhovoru pro web Aktuálně.cz.
Nebyl každý Václav Havel
„Nikdy jsem ho nepodporoval, my jsme na ten režim byli naštvaní, nebyl každý Václav Havel. Bylo jen pár lidí, kteří měli odvahu bojovat proti režimu, takže já si to teď možná nahrazuji bojem proti establishmentu, který tady tradiční politické strany vytvořily. Ale památník prosazuji proto, že by si mladí lidé měli připomínat, jaká zvěrstva tady komunismus dělal, zejména do roku 1968,“ vysvětlil ministr financí své nejnovější ideové plány.
Babiš tvrdí, že reaguje na dopisy, kteří mu psali lidé ohledně nevyužívané budovy tzv. Grebeníčkova vězení v Uherském Hradišti. Věznice s krutou minulostí dlouhá léta chátrá, ve vlastnictví ji má vláda, která na její opravu zatím nikdy nenašla dostatek peněz. Současný ministr financí přiznává, že teprve teď zjistil, že šlo vůbec o jednu z nejkrutějších věznic komunistického režimu v zemi. Její správu by prý předal – kdyby mohl – pod ministerstvo kultury.
Na první pohled zcela jasně bohulibý záměr. Na pohled druhý ale stejně jasně populistický krok, kterým předseda ANO opět otevřeně svůj lidový postoj k politice a populismus přiznává. Ani tak přitom nejde o soudem vyvrácené nařčení, že se třeba byť nepřímo na zločinech komunismu coby člen StB v totalitním režimu (i po roce 1968) podílel. Jeho slova odhalují jednu snad ještě horší skutečnost – totiž že už zcela ztratil jakoukoliv sebereflexi. Dojem, že už si může dovolit prakticky cokoliv, se změnil ve skutečnost.
Těžko říct, jaká bude reakce politických vězňů, které komunisté skutečně týrali. Lze ale předpokládat, že od bývalého antikomunistického řadového člena KSČ by se jim pocta zásluh a statečnosti přijímala spíš s velkými potížemi než s radostí. Na ně ovšem Andrej Babiš v tu chvíli zcela jistě nepomyslel. Ani nemohl. Z jeho slov je patrné, že osudy například Ivana Jirouse jsou pro něho velkou neznámou – pokud je nepřehlíží tedy zcela záměrně. Možná by se dalo v tuhle chvíli Babišovi přičíst k dobru, že nemoralizuje a přiznává svou vypočítavost a neznalost.
Kdyby z toho pořád nečišel chladný kalkul a skvěle promyšlená strategie, která mu má přihrát pár stovek nových příznivců. Podle Konfederace politických vězňů ministerstvu spravedlnosti více než 20 let v tichosti čekalo, až většina politických vězňů zemře, aby se vláda mohla uherskohradišťské basy zbavit bez hlasitých protestů. „Bohužel, dnes už není politická vůle zřizovat muzea, která připomínají nejtvrdší časy totality,“ posteskl si v březnu v časopisu Týden místopředseda Konfederace politických vězňů Leo Žídek, který byl zatčen roku 1952 během příprav na přechod hranic a odsouzen na osm let jakožto velezrádce.
Ale já jsem to muzeum přece chtěl postavit
Opravy vězení a jeho proměnu v muzeum totality, jež mělo podrobně dokumentovat brutalitu vyšetřovatelů Státní bezpečnosti, ministerstvo spravedlnosti před pár týdny smetlo ze stolu. Stály by více než miliardu korun, a tu ministerstvo pro tyto účely nemá. „Pro ministerstvo spravedlnosti je ten projekt zcela neúčelný,“ prohlásil Robert Pelikán z hnutí ANO v únoru. Chvíli se uvažovalo, že v budově vznikne soud. Nestane se. Babiš se nyní sice památníku na oko zastal, zároveň ale vyzval k jeho financování i mecenáše z kraje a město. Odpověď na otázku ohledně financování sám nezná.
Proč tedy vlastně iniciativně vyzývá k budování připomínky komunistických zvěrstev? Že by se tím chtěl vykoupit z vlastních hříchů a špatného svědomí? Těžko, když nic takového neuznává. Navíc není náhoda, že muzeum podpořil pár měsíců před krajskými volbami. Vyrobil si tak další dokonalé alibi na krušnější chvíle, kdy bude potřeba vyvanulou kauzu opětovně okomentovat. Pak bude moci rozšafně prohlásit: „Prosim vás, ale já jsem to muzeum přece chtěl postavit.“
Věznicí v Uherském Hradišti se můžete projít ve virtuální prohlídce.
