Rok 2020 právě končí. Považuje se obecně za tragický. Každý si vybaví nesmírně smutné situace, ať už souvisí s epidemií čínské chřipky, či nikoli. V naší zemi zemřelo nejméně o 10 tisíc lidí více, než by muselo podle dosavadních statistik zemřít. V rodinách najednou chybějí lidé, kteří v nich ještě před rokem byli.
Byl to ale také rok, kdy došlo k tragédii cestujících na horské trati u obce Pernink v Krušných horách a ke katastrofě v panelovém domě v Bohumíně, při jehož požáru zahynulo 11 lidí. Také to byl rok, kdy shořel překrásný pravoslavný karpatský kostel svatého archanděla Michaela v pražské zahradě Kinských. Na podzim došlo k tajemné ekologické katastrofě na řece Bečvě, kde uhynuly tuny ryb.
Ve Spojených státech po usmrcení Afroameričana George Floyda vybuchl sud s prachem a ultralevicová chátra bořila pomníky. Demonstranti kupříkladu zničili pomník Kryštofa Kolumba v Bostonu. Urazili objeviteli Ameriky hlavu.
Ztráty roku jsou velké. Zemřel předseda senátu a oblíbený demokratický politik Jaroslav Kubera. Byl to vtipný a pozoruhodný člověk. V oblasti kultury svět oplakával odchod Seana Conneryho, Češi herce Ladislava Mrkvičku nebo Karla Fialu ze slavného filmu Limonádový Joe. Nás ale také bolí odchod evangelického kazatele a písničkáře Sváti Karáska. Je velmi smutné a těžké, že nás opouštějí lidé, kteří by mohli pomoci v obraně před návalem kolektivní hlouposti.
Byl to také rok, kdy tisíce lidí přišly o obživu. Rok zničených životů i zmařené práce a nadějí. Je těžké vyjádřit smutek nad zlikvidovanými živnostmi, restauracemi, penziony a hotely. Za každým takovým podnikem jsou léta dřiny odvážných a kreativních lidí. Naše vláda nedokázala a možná ani nechtěla těmto lidem opravdu a účinně pomoci. Budeme se za ně i nadále stavět.
Navzdory tomu všemu je ale třeba říci, že nás nepotkaly jen katastrofy a ztráty. V této chvíli bych si jako novinář z deníku FORUM 24 chtěl připomenout i dobré věci, které jsme tento rok prožili a za které jsme vděční. Je třeba myslet také na to, co nám tento rok přinesl dobrého.
Především to byl rok solidarity, kdy tisíce lidí nasazovaly krk za záchranu nemocných. Byl to rok hrdinů mezi zdravotníky. Ale také to byl rok, kdy se další tisíce lidí snažily pomáhat existenčně ohroženým živnostníkům.
Na globální úrovni je třeba připomenout smlouvu Evropské unie s Velkou Británií o budoucích vztazích. Její dojednání je vynikající zprávou, ať už prožíváme brexit jakkoli smutně. Téměř na poslední chvíli se podařilo udržet normální a moderní soužití, a to má nesmírně pozitivní význam pro soudržnost západního světa. Tedy světa svobody, demokracie a práva. V Moskvě ten den truchlili, my jsme ale měli radost.
V Česku jsme ale také zažili dobré zprávy. Z hlediska veřejného zájmu bylo nejdůležitější to, že hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše fakticky prohrálo krajské i senátní volby. Opticky viditelné první místo v součtu hlasů je pro Babiše hořkou náplastí na bolest, že přišel o tolik hejtmanů a ztratil vládu nad většinou krajů v zemi. Měli bychom se už jen naučit sebevědomě říct podstatu věci: Babiš poprvé prohrál volby. Příští rok je, doufejme, prohraje podruhé, a to by už mohl být konec tohoto absurdního experimentu.
Dalším přínosem roku 2020 byla mise europoslanců ohledně šetření Babišova konfliktu zájmů. Tato akce vedená seriózní a věcnou poslankyní Monikou Hohlmeierovou ukázala, že si naši partneři společně s námi lámou hlavu nad tím, jak zastavit naprosté barbarství a cynismus, který reprezentuje náš premiér na české i evropské scéně. Nejsme v tom sami, jakkoli je řešení tohoto problému především českou zodpovědností. Následné usnesení Evropského parlamentu, přestože ho většina českých médií zazdila, vstoupilo do dějin Evropské unie jako společný odpor vůči pohrdání právem. Celou věc by ale měli dokončit čeští voliči v příštích volbách.
Další pozitivní věcí roku 2020 je integrační proces v demokratické opozici. Vznik volebních koalic nám dává naději, že se zbavíme nadvlády koalice Agrofertu s ruskou pátou kolonou.
Nejlepším výkonem tohoto roku je ale úžasně rychlá příprava očkovací vakcíny proti covidu. Máme opravdu šanci, že se tohoto temného případu čínské chřipky zbavíme. Rychlost vývoje i schvalovacího procesu je omračující. Díky za to.
Uplynulý rok nám ale přinesl i dobré věci mimo politiku a mimo nejvýraznější téma roku – mimo epidemii koronaviru. Kupříkladu v kultuře. Jmenujme třeba skvělé výstavy Národní galerie: „Mikuláš Medek – Nahý v trní“ a „Rembrandt: Portrét člověka“. Viděli jsme také skvělé filmy. Ivan Trojan zazářil ve filmu Agnieszky Hollandové Šarlatán. Radost mi udělal i nedoceněný film Bourák od Ivanova bratra Ondřeje Trojana. Je to pozoruhodná sudetská romance, což zde ještě nějaký čas publikum nedokáže ocenit.
Redakce deníku FORUM 24 a časopisu Revue FORUM má povinnost vyjádřit navzdory všemu zlému za tento rok vděčnost. Po katastrofálním pádu výnosů z reklamy, který byl způsoben důsledky epidemie koronaviru, nás zachránila úžasná vlna podpory a solidarity našich čtenářů. Pomohl nám také Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Obrovské poděkování patří všem našim podporovatelům ve veřejné sbírce. Díky tomu, že jsme tento rok zažili těžko popsatelný a naprosto neuvěřitelný zázrak podpory od stovek jednotlivců, mohli jsme rozšířit naši redakci o nové kolegy a obohatit také naši nabídku článků. Rád bych poděkoval za příležitost vytvořit naši výkladní skříň publicistiky, tedy rubriku, kterou jsme pojmenovali Nová Orientace. Jako zakladatel intelektuální přílohy Orientace Lidových novin, která se bohužel dostala do zajetí premiérova holdingu na výrobu hnojiv, jsem velice hrdý na to, že se nám podařilo Novou Orientaci zavést a že zde vycházejí texty předních českých publicistů. Poděkování za tento výkon patří docentu Petru Hlaváčkovi, editorovi Nové Orientace.
V uplynulém roce se nám také podařilo vydat celkem čtyři knihy, které v našem e-shopu dobře doplňují naši nabídku čtení. Je to jednak kniha Obrana před Babišem, kterou jsme s kolegyní Johanou Hovorkovou doplnili o kapitolu Jak z toho ven. Snažili jsme se navrhnout koncepci opatření, aby se babišismus už nikdy v budoucnu neopakoval. Téma obrany demokracie jsme se dále snažili rozvinout vydáním knihy našeho váženého spolupracovníka Bohumila Doležala V zemi babišismu a buranokracie. Kniha má fantastický úspěch a také za to jsme vděční. Johana Hovorková na závěr roku připravila knihu rozhovorů s Miroslavou Němcovou První dáma české politiky. Chtěli jsme tím ukázat, že politika nemusí být svinstvo, jak to hlásají falešní mesiáši.
Osobně jsem zažil potěšující zájem o moji knihu Češi mezi pravdou a lží. Těší mě, že kniha o národních lžích upoutala tolik pozornosti čtenářů, a s radostí čtu desítky reakcí.
Nakonec bych rád poděkoval za to, co nás těší nejvíce. To je vysoká čtenost internetového deníku FORUM 24. Dvakrát za tento rok jsme se dotkli hranice dvou milionů reálných uživatelů za měsíc. Jsou dny, kdy máme 300, a dokonce i 400 tisíc čtenářů. Moc děkujeme za zájem, ať už jej tvoří přímí návštěvníci našeho webu, uživatelé na našich stránkách na sociálních sítích, či příchozí z odkazů na Seznamu. Naše průměrná čtenost se meziročně zvýšila zhruba o dalších 20 procent. Je to velká vzpruha a silná satisfakce, když si vzpomeneme, jak nám Babišovi přisluhovači v médiích před pěti lety říkali, že jsme jenom takový „blogísek“.
Byl to pozoruhodný rok. Těžký, smutný a občas zoufalý. Tou chmurnou temnotou ale prozařovala lidská solidarita. A my jsme na vlastní kůži zažili touhu našich čtenářů po svobodném a civilizovaném světě. Díky za to.
Navzdory všemu těžkému je třeba vyjádřit vděčnost. A zároveň solidaritu s postiženými i vzpomínku těm, kteří odešli.
V roce 2021 se budeme znovu snažit přispět k tomu, aby Česká republika byla dobrým místem k životu pro svobodomyslné a dobré lidi.
