Komentátor Fareed Zakaria poskytuje jeden pohled na to, proč dopadla válka v Afghánistánu zrovna takhle. Dokonce říká, že byla prohrána už před lety a někteří lidé to tušili. Ohromný byrokratický aparát ale nebyl schopen na zprávy z vnějšku pružně reagovat.

V komentáři v The Washington Post (19. srpna) své závěry ilustruje číslem: „Pokud chcete vysvětlit neúspěch amerického stažení z Afghánistánu, pak je to tato statistika: Národní bezpečnostní rada se od dubna sešla 36krát, aby o něm jednala. Ještě pozoruhodnější je, že toto číslo bylo sděleno médiím, aby ilustrovalo, jak dobře administrativa věci zvládla. Americký zahraničněpolitický aparát se proměnil v dinosaura s obrovským tělem a malým mozkem, v byrokracii, kde se proces stal politikou.“

Dále čtěte

Jourová posílá Babišovi 149 tisíc. Týdeník FORUM píše o hnutí ANO a funkcích na prodej

Týdeník FORUM, který najdete v trafikách právě od čtvrtka 26. srpna, přináší informace o tom, kolik který zvolený člen (ale…

Připomíná období studené války, které USA vedly také s rozsáhlou byrokracií, která však byla, zejména na nejvyšších místech, „překvapivě štíhlá a efektivní“. „Například moderní Rada národní bezpečnosti, kterou vytvořil Henry Kissinger, neměla více než 50 lidí. Na této úrovni se držela po většinu 20. století, ale i tak se do roku 2000 počet členů zvýšil na 100. Během osmi let vlády George W. Bushe se počet členů opět zdvojnásobil. Za vlády Baracka Obamy se opět zdvojnásobil. Donald Trump ji trochu zmenšil, ale prezident Biden ji vrátil na více než 350, se spoustou náměstků, vrstev a složitostí.“

Problém je v tom, že jak se organizace zvětšuje a má mnoho vrstev, je stále obtížnější se v nich orientovat. Ministerstvo obrany USA má roční rozpočet více než 700 miliard dolarů a je pravděpodobně nejsilnější byrokracií na světě. Jak se uvnitř takové byrokracie vůbec orientovat vyžaduje víc pozornosti než samotná tvorba politiky. „Nic zvenčí do budovy nepronikne.“ Zakaria tvrdí, že „americká vláda po dvacet let klamala sebe i svět, že dosahuje skutečného pokroku a že zejména afghánská armáda sílí a je stále efektivnější“.

„V roce 2011 armádní generálporučík William Caldwell IV, tehdejší šéf velitelství výcviku v Afghánistánu, tvrdil, že afghánská armáda je ‚nejlépe vycvičená, nejlépe vybavená a nejlépe vedená‘, a dodal, že ‚se postupem času jen zlepšuje‘. O dva roky později generál Mark A. Milley, tehdejší zástupce velitele amerických sil v Afghánistánu, prohlásil: ‚Jsem mnohem optimističtější, pokud jde o zdejší výsledek, pokud budou afghánské bezpečnostní síly pokračovat v tom, co dělají.‘“

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Informace zvenčí se pak nikdy zcela nedostaly tam, kam měly. Například zjištění Michaela O’Hanlona, experta z Brookings, který zjistil, že „afghánská armáda má roční úbytek 20 až 30 procent kvůli dezercím a ztrátám. Zvláštní generální inspektor pro rekonstrukci Afghánistánu opakovaně upozorňoval na problém ‚vojáků duchů‘.“ Znepokojení vyvolala zpráva agentury Associated Press, podle níž navzdory oficiálnímu počtu více než 300 000 vojáků čítají afghánské bezpečnostní síly ve skutečnosti pouze 120 000 vojáků.

V článku, který Fareed Zakaria napsal několik dní předtím (16. srpna), ještě polemizuje s názorem, že se se stažením mohlo ještě počkat. Podle něj by to na věci nic nezměnilo: „Když sledujeme tragédii, která se odehrává v Afghánistánu, zbavme se nejprve představy, že Spojené státy tam udržovaly mír jen s několika tisíci vojáky a že by se tato situace dala zvládnout s tímto malým nasazením. Posledních několik let to tak Američanům připadalo, protože Washington uzavřel s Tálibánem dohodu a v důsledku toho Tálibán záměrně neútočil na americké a koaliční síly. Pro samotné Afghánce se válka zintenzivňovala. V létě 2019 utrpěla afghánská armáda a policie nejhorší ztráty za dvě desetiletí bojů. Bylo to také nejhorší období pro ztráty afghánských civilistů za posledních deset let…

Slyšeli jste, že lidé navrhovali, že stažení mělo proběhnout o rok nebo dva později. Vezměte si tuto zprávu v deníku Guardian z roku 2016: ‚Afghánské síly ztrácejí půdu pod nohama Tálibánu navzdory opožděnému stažení amerických jednotek“. Příběh poukazoval na to, že americká armáda přesvědčila Baracka Obamu, aby odložil stahování vojsk, které odložil již o rok dříve, ale přestože má k dispozici výrazné americké síly (a významnou leteckou sílu), kontrola centrální vlády klesla jen na zhruba 65 procent okresů v zemi‘.“

Roli sehrálo i to, že vláda byla sice demokraticky zvolena, ale volit šlo v roce 2019 v zemi s 39 miliony obyvatel jen něco málo přes 1,8 milionu lidí. „Korupce byla endemická a miliardy dolarů americké pomoci, bezstarostně rozhazované, ji ještě zhoršovaly. Vláda nikdy skutečně nezačlenila venkovskou paštunskou komunitu, z níž Tálibán čerpá největší sílu.“

Nakonec konstatuje: „Mohlo stažení probíhat lépe, pomaleji, v jiném období, po dalších jednáních? Určitě. Toto stažení bylo špatně naplánováno a provedeno. Ale holá pravda je taková: Neexistuje žádný elegantní způsob, jak prohrát válku.“