FOTO: Profimedia
Převládající mentalita českých novinářů je jedním z vážných problémů české veřejné debaty. Jde o tabuizované téma, protože v branži se nikdo nechce nikoho dotknout. Klíčovou charakteristikou této mentality je přitom relativismus, kterým si vytváříme falešný dojem serióznosti a objektivity.
V případě našeho nejsilnějšího opozičního lídra a předtím premiéra minulé vlády tato mentalita velí: „Nepřehánějte to s kritikou Babiše, nebuďte antibabiš.“ Psychóza, že být antibabiš je něco špatného, naprosto ovládla na řadu let česká média. Přitom jde o zřejmě nejgeniálnější produkt Babišova marketingu, který efektivně dusil kritické myšlení a kritické psaní. Kdo je antibabiš, ten je psychopat. Toto hledisko Babiš vnutil politické a mediální scéně a povedlo se mu to. Šlo o perfektní alibi pro občanskou pasivitu a kapitulaci před Babišem.
Psychóza „nebýt antibabiš“ dokonce ovládla i tiskové tajemníky demokratických stran. Proto jsme zažili i takovou absurditu, že se třeba Petr Fiala, tehdy předseda opoziční strany, dušoval v rozhovoru pro Babišovy Lidové noviny, že on není žádný antibabiš. A Babišovi novináři ho za to pochválili. V takové mentální spoušti jsme tu v Babišově éře žili a podobně jako v éře normalizace jsme si tu nalhávali, že je to normální.
Tato demoralizující psychóza navzdory změně vlády stále trvá. Ovládá kupříkladu vedení zpravodajství České televize a řídí se jí i redakce řady seriózních redakcí. Hlavně nevypadat, že jsme nějací antibabišové.
Proto nyní mohl kupříkladu vyjít na serveru Seznam Zprávy dětinský komentář velice slušného a milého novináře o tom, že by Andrej Babiš mohl být dobrým prezidentem. Přeci nejde o žádný boj dobra se zlem. A tak jako seriózní novináři musíme Babišovi přiznat, že by mohl být v něčem přínosný.
Tato psychóza je od podstaty trapná a nemorální. Je holou pravdou, že tu v této volbě stojíme tváří v tvář naprostému zlu. Věta o boji dobra se zlem platí v plné míře, ovšem v tom smyslu, že tu nikdo, ani generál Pavel – a ani nikdo z nás – nepředstavuje dobro, ale zato Andrej Babiš zcela objektivně představuje veliké zlo pro naši zemi. A to proto, že nemá sám od sebe žádné hranice. Když to je pro něj výhodné, spojí se klidně s komunisty, s Okamurou i s Putinem. Jeho politika je jeden velký kanál, kterým může proudit jakýkoli odpad. Zastavit tento kanál neznamená ještě samo o sobě vítězství absolutního Dobra. Ale je to prostě správné. Je správné být antibabiš. Jako je správné být antilhář a antibarbar. My všichni musíme být principiálními antibabiši, jestli chceme být civilizovanými a slušnými lidmi.
Klást si otázku, zda by barbarský lhář nemohl být dobrým prezidentem, je ve slušné společnosti naprosto nepřijatelné. Nemohl. Nemohl právě proto, že je to barbarský lhář.
Morální relativismus není projevem seriózní publicistiky a žurnalistiky. Morální relativismus je prostě jen nemorální a veskrze zbabělý a alibistický postoj. Andrej Babiš představuje to nejhorší, co tu v politice kdy bylo. Kombinace ohromné finanční síly s naprostým cynismem a s mafiánskými a estébáckými praktikami je hrozivým zlem pro český národ. A proto je nutné ho konečně zastavit.
