Bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Kandidatura Roberta Šlachty jako by mne vrátila o desetiletí života nazpátek. Před mnoha lety se řešilo něco podobného. Tehdy to byl případ někdejšího ředitele BIS Karla Vulterina, který se postavil do čela kasina. Se svým obrovským informačním potenciálem se tak v podstatě nechal zaměstnat „druhou stranou“. Dnes jsme dál, Šlachtova partaj vedená skupinou bývalých policistů nesměřuje do byznysu, ale rovnou do parlamentu.
Šlachtova kandidatura je vyvrcholením letitého problému, který tato země má. Tedy zatím vyvrcholením, my optimisté věříme, že bude hůř. „Někdejší ředitel civilní kontrarozvědky (BIS) Karel Vulterin (53) způsobil bezpečnostním expertům šok. Stal se ředitelem pražského Casina Šimek, které sídlí v bývalé budově Mezinárodního svazu studentstva. Některé prameny kasino spojují s činností KGB a považují je za rezidenturu ruských tajných služeb,“ psalo před dvaceti lety euro.cz.
Tato zpráva vyšla 30. července 2001. A ještě dlouho potom byla celá věc považována za tak skandální, že o ní referovala BBC: „Případ Karla Vulterina bývá někdy používán jako svého druhu memento – stát se musí o své představitele postarat, jinak dopadnou jako bývalý ředitel BIS. Navíc služba státu vytváří na straně státu morální závazek.“
A léta běží, vážení
Od té doby se mnohé změnilo. Proměnily se normy, ztratily se morální hodnoty jako pravda, poctivost, čest a ostatní hlouposti z pražské kavárny, kterým se dnes mnozí jen vysmívají. Dopad je zdrcující. Na celou společnost.
A tak Aktuálně.cz přináší 26. června tohoto roku zprávu o formování nového, perspektivního a nadějného politického subjektu – Přísahy. „Členové hnutí Přísaha v sobotu zvolili v Ostravě prvním předsedou hnutí jeho zakladatele Roberta Šlachtu. Prvním místopředsedou se stal Tomáš Sochr a druhým místopředsedou Jaroslav Pelc, oba jsou bývalými Šlachtovými kolegy od policie.“
Šlachta byl policistou více jak čtvrt století. Vysoce postaveným policistou. Přes osm let ředitelem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Pan Šlachta byl také velitelem slavného policejního tyátru zvaného „šťára na vládě“. Bezesporu skandální poměry na Úřadu vlády, kdy si premiéra Nečase podmanila vedoucí jeho sekretariátu, které ovšem mohli vyřešit dva důstojníci v civilu, pan Šlachta pojal nájezdem malé armády policistů a tiskovkou, na níž se bájilo o hromadách zlata. Zdrcující většinu skandálních obvinění, jimž udělal na tiskovce takovou reklamu, soudy shodily ze stolu. Pro to, co vyšetřování potvrdilo, by bylo adekvátní spíše předvolání tehdejší vedoucí Nečasova sekretariátu na policii doporučeným dopisem. Ano, i osobní návštěva dvou policistů by byla nakonec trochu nadhodnocená vzhledem k závažnosti případu.
Šťára na vládě však shodila Nečasovu vládu a de facto uvedla Andreje Babiše do nejvyšší politiky. Přivedla jej k moci. Však také Babiš nyní Šlachtu chválí, i když je ve volbách jeho konkurentem. U policie Šlachta skončil v červnu 2016 – uváděl, že na protest proti plánované reorganizaci a vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu. Odešel do jiné silové složky – působil na generálním ředitelství Celní správy. Nyní vstoupil do politiky a obklopuje se dalšími bývalými policisty.
Moc a síla informací
Tři špičkoví policisté, kteří nyní vedou Šlachtovu politickou stranu, představují doslova informační jadernou zbraň. Co všechno ví velmi vysoce postavený policista po čtvrt století služby na stovky, možná tisíce vlivných lidí, si já jako civil ani nedovedu představit. Jsou-li takoví policisté v jedné politické straně tři, nedokážu si to představit třikrát. Jejich informační, nátlakový a vlivový potenciál je obrovský. Upozorňuji – píšu o potenciálu, neobviňuji ani pana Šlachtu, ani jeho spolustraníky-expolicisty, že své informace a kontakty z dob u policie nějak využívají či dokonce zneužívají. Osobně ty pány vůbec neznám a nemám důvod zpochybňovat jejich dobré úmysly. Zpochybňuji něco jiného: Skutečnost, že je v demokratické zemi vůbec možné, aby si bývalí policisté založili politickou stranu a vstoupili – s informačním a sociálním kapitálem z dlouhých let působení v represivních složkách – do politiky.
A samozřejmě nejde jen o policisty, v jejich případě je nehoráznost politického angažmá v podstatě nejslabší. Ještě děsivější je představa, že by si politickou stranu založila skupina bývalých vysokých státních zástupců. A představa, že by si partaj založili dva či tři bývalí ředitelé tajných služeb, už asi vyvolá jistý pocit mrazení i v notorických optimistech. Přesto „se to smí“, a na té nejnižší úrovni ohrožení pro demokratický systém – na úrovni strany expolicistů – už je to součástí reality. Policejní strana kandiduje už letos do podzimních voleb.
Nikdo to nemohl vědět
Připouštím, že ještě před deseti lety – před Šlachtovým zásahem na vládě – by něco podobného asi vůbec nebylo možné a představitelné. U veřejnosti by to neprošlo. Po osmi letech Babišova ministrování a premiérování je však veřejnost zcela otupělá. Když sedí ve Strakově akademii místo „chlípného Nečase“ jako premiér „poctivý Bureš stíhaný za Čapák a čerpající evropské dotace do svého Agrofertu, kterého se zbavil jen papírově“, je pochopitelné, že občany už nic nepřekvapí. Sama existence Přísahy však ukazuje, že je potřeba – a to pokud možno přímo do Ústavy – zakotvit jistá moratoria na angažmá v politice pro bývalé vyšší funkcionáře represivních složek státu. Tedy zákaz činnosti v politice – samozřejmě kompenzovaný finančně.
Stát zcela jistě vyjde levněji, když budou expolicisté, exstátní zástupci a exředitelé tajných služeb dostávat rentu zvanou „držhubné“, než když budou muset kvůli obživě pracovat pro síť kasin či sedět jako poslanci v poslanecké sněmovně. Myslím, že takový doplněk Ústavy by měl být prvním úkolem nového parlamentu vzešlého z podzimních voleb. Pokud tedy nezvítězí povolební koalice ANO – SPD – Přísaha.
