Bývalý americký mariňák Andy Milburn, který sloužil v Iráku i Afghánistánu a velel speciální operační jednotce proti Islámskému státu, původně přijel na Ukrajinu napsat pár článků pro jeden americký deník zabývající se obranou. Už během prvního týdne mu to ale začalo připadat lehkovážné. „Nechtěl jsem být jen pozorovatelem,“ uvedl. A tak se rozhodl Ukrajině pomoci i jinak než psaním. 

Ukrajinská armáda prošla rychlým rozvojem. Přijala tisíce rekrutů, což vytváří značný problém s výcvikem, píše bývalý mariňák. Milburn tedy začal v Kyjevě s hrstkou mužů s výcvikem ukrajinských speciálních jednotek se zaměřením na odpor, protože v té době se bojovalo na okraji Kyjeva, necelých 10 km od nich. A tak vznikla takzvaná Mozartova skupina.

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM hledá kořeny ruského zla

Nové vydání Týdeníku FORUM se na obálce ptá: Kde se v Rusku rodí zlo? V přilehlém textu pak čtenář nalezne sedm…

Poskytovali základní taktický výcvik. Učili, jak zacházet se zbraněmi. „Začínali jsme se základními postupy, protože spousta lidí si myslí, že jsou velmi pokročilí, ale nevědí, jak se takticky pohybovat, aniž by byli vidět, nebo nerozumějí maskování a základnímu zacházení se zbraněmi či formacím. Prováděli jsme výcvik odstřelovačů, ale ve skutečnosti to byl spíše střelecký výcvik,“ píše Andy Milburn pro Newsweek.

Veškeré jejich interakce probíhaly s ukrajinskými speciálními jednotkami a ministerstvem obrany. Výcvikem procházela široká směsice Ukrajinců, od mužů, kteří strávili několik let v armádě, odstřelovačů a těch, kteří působili nějaký čas v teritoriální obraně, až po ženy středního věku.

Podle Milburna jsou Ukrajinci v mnoha věcech dobří, a v řadě klíčových oblastí jsou dokonce lepší než britští a američtí vojáci. Zároveň mají pozoruhodně vysokou morálku. A jistota, že Rusové nevyhrají, se zvyšuje s tím, s čím většími zvěrstvy se setkávají.

Bývalý mariňák se zkušenostmi z Iráku, Afghánistánu a Mogadišu, který bojoval i proti Islámskému státu, moc dobře ví, že ve válce se dějí špatné věci a jak zvrácení lidé mohou být. Ale po tom, co nyní na Ukrajině zažívá, má větší respekt k etickému chování Islámského státu než k Rusům: „Nikdy jsem se nedopustil žádného válečného zločinu, vždycky jsem svým chlapům říkal, že bojujeme s hodnotami, které reprezentujeme, nepřijímáme hodnoty našeho nepřítele. Nemyslím si o sobě, že jsem zlý člověk, ale v současné době jsem naplněn nejhlubším opovržením a hněvem.“

Dále čtěte

Cesty za ruskou duší: Svědectví české fotografky Dany Kyndrové

Dana Kyndrová, jejíž fotografie přinášíme na těchto stranách, navštívila Rusko nesčetněkrát. Vytvořila tu podstatnou část svého díla. Pohybovala se…

Jako jeden z prvních lidí se Andy Milburn dostal po ústupu Rusů do Buči, kde viděl naházená těla, včetně těch dětských: „Ve válce se dějí věci. Když máte vojáky, kteří jsou nervózní, tak se jim spoušť líbí, ale tohle byl zřejmě velmi, velmi promyšlený přístup k zabíjení civilistů. Lidé byli vyvlečeni z domovů a zabiti, ženy hromadně znásilněny ve sklepích a popraveny… Snad to udává měřítko krutosti, která se tu děje.“ Ani Ukrajinci podle něj nemají ruce bez krve, ale těm to těžko vyčítat.

K Mozartově skupině se připojuje čím dál více dobrovolníků, a to i z řad zdravotníků. Provádí tak nyní první průzkum stanovišť za frontovou linií, kam mají v plánu vyvézt zdravotnické vybavení a poskytnout zdravotnický výcvik.

Milburnův tým nyní funguje kompletně z darů. Nemohou totiž využívat žádné granty, protože se nejedná o nevládní organizaci. I přesto se ale podle jeho slov snaží dělat více než jen nalepit náplast na problém.