Ivan Bartoš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Co mají společného prezidentský kandidát Al Gore a končící předseda Pirátů Ivan Bartoš? Al Gore kdysi sám sebe charakterizoval jako bývalého budoucího prezidenta Spojených států amerických. Vyhrál v lidovém hlasování, ale ve volebním systému z doby dostavníků mu chybělo pár hlasů na Floridě. Bartoš by se mohl nazvat bývalým budoucím premiérem Česka. Vypadalo to jednu dobu podle preferencí nadějně, ale dopadlo to úplně jinak.
Paralel teď najdou komentátoři víc, například se připomíná osud Zelených, kteří se za Martina Bursíka stali vládní stranou s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, načež se po vnitřních sporech o autentickou zelenost propadli na celostátní scéně do bezvýznamnosti. Čeká Piráty po odchodu Ivana Bartoše z funkce podobný pád?
Bartoš patří k nové generaci politiků, v listopadu 1989 mu bylo devět let, takže nehrozilo, že by na něj vypadli nějací kostlivci ze skříně z dob normalizačního socialismu. Možná i to způsobilo, že Piráti nemají některé instinkty, které jsou vlastní pamětníkům, co bývalý režim nemají rádi. Na jejich slovníku a postojích je to znát, byť to nejde vždycky tak daleko jako u pirátky Janky Michailu, která o sobě prohlásila, že je komunistka. Ona tím myslela komunismus ve stylu dávného revizionisty Karla Kautského, kterého ovšem nebude znát ani promile naší populace. Stejně tak dosti „volný vztah“ k duševnímu vlastnictví vedl k podezření, že nová generace by zase ráda znárodňovala.
Bartoš je v něčem zástupce části své generace. Vystudoval informační studia, semestr pobýval v USA na Fakultě počítačových věd na University of New Orleans, pracoval pro české i zahraniční firmy, jako diskžokej mixuje psychedelický trance, hraje na akordeon a zpívá v punkové kapele Nohama napřed.
Ve všech těchto ohledech nepatří k té vrstvě politiků, co se nedomluví žádným cizím jazykem, počítač je pro ně lepší psací stroj a jinak nutné zlo, ale mají rádi národní kroje. Po určitou dobu to jako náboj stačilo, pak ovšem pirátská loď zabrouzdala do mělčin velké politiky a skončila po boku kdysi velkých korábů, co jim teče do podpalubí už dost dlouho.
Dnes už Bartošovy Piráty z komunismu podezírá méně lidí, image se změnilo spíše na konstatování „mají ve svých řadách i komunisty“. Každopádně je to strana, která musela pořád něco vysvětlovat.
V říjnu 2017 Bartoš objasňoval některé pirátské postoje v rozhovoru pro Novinky.cz., třeba postoj vůči Rusku.
„My jsme v roce 2014 v březnu vydali poměrně kompletní stanovisko k ruské okupaci Krymu, kde jsme ji odsoudili. V současné době prostě platí sankce na Rusko, které dohromady nic moc neřeší. Ale my jsme pro věci řešit mírovou cestou. Já osobně jsem teda pacifista, což neznamená, že nemůžu mít názor na otázky obrany. Je potřeba tu situaci na Ukrajině uklidnit a ty sankce proti Rusku, ať jsou třeba nefunkční, jsou jediný mírový způsob, jakým lze v tuto chvíli tu situaci řešit.“
Reagoval na obvinění, že jsou „vítači migrantů“.
„Piráti rozhodně nejsou vítači. My už jsme v roce 2015 vydali stanovisko, kde jsme začali řešit, kdo je ekonomický migrant a kdo je migrant z míst zasažených válkou. To musím říct za Piráty, a pokud Tomio Okamura toto nerozlišuje, tak to nerozlišuje záměrně, protože se alibisticky vyhýbá tomu, že v demokratické zemi platí ústava a platí zde Ženevské konvence po druhé světové válce.“
Tehdy říkal, že by Piráti nikdy nešli do vlády, kde by byli lidé, které podezírají z korupční minulosti a které si zobrazili na svém volebním autobuse: Andrej Babiš, Miroslav Kalousek, David Rath, Bohuslav Sobotka, Petr Nečas.
V některých věcech tehdy nepůsobil předseda Pirátů úplně zorientovaně, jak bylo patrné v jeho rozhovoru pro Seznam Zprávy v roce 2017. Je to vidět například na jeho výrocích o roli NATO a našem členství.
„Já bych preferoval, kdyby se řešila obrana na úrovni EU, protože mně se některé intervence NATO v rámci celosvětové politiky nezamlouvají a mám s nimi zásadní potíže jako pacifista.“ Na dotaz, zda Piráti podporují naše členství v NATO, odpověděl, že „na to nemáme konsenzus“. Jeho osobní postoj z něj také nešlo vydolovat. „Já nevím, jestli to je důležité pro rok 2017,“ vytáčel se a nakonec přiznal, že neví, jak by v hypotetickém referendu hlasoval a co by lidem doporučil.
Piráti tehdy měli v programu i to, že jsou proti tomu, aby vláda navrhovala zákony. Na otázku, co mu na tom vadí, pravil: „Na to teď nedokážu odpovědět.“ Přímou demokracii pojímali velmi důkladně. Bartoš řekl, že „si dovede představit“, že by bylo možné lidovým hlasováním odvolat ministra. Je pravda, že zkušenost se zvolením Miloše Zemana jeho nadšení pro hlas lidu poněkud přibrzdila. „Prvky přímé demokracie jsme zatím ochutnali ve volbě prezidenta na té nejvyšší možné pozici a výsledek vidíte,“ připustil nejvyšší pirát. Měla by se prý pohlídat kvalifikovanost kandidátů, soudil.
Je pravda, že Bartoš čelil i některým absurdním obviněním, třeba že je svobodný zednář, jak tvrdil anonymní materiál kolující na sociálních sítích.
„Předseda Pirátské strany ČR zednář Ivan Bartoš spolu s manželkou, též zednářkou, pózovali v Barceloně na Zednářské výstavě Černého světla před zednářskými symboly. Zednářské symboly utvořili též pomocí svých rukou, a to sepjetím rukou do formace vidoucího oka a symbolu vah bohyně Kálí! Fotografii si teď mezi sebou posílají členové Pirátské strany. Bartošova manželka v České republice dokonce kandidovala do komunálu jako ‚Kněžka chaosu‘!“
SPD Tomia Okamury zase tvrdila, že Bartoš je příznivcem radikální organizace Antifa, protože šéf Pirátů se vyfotil s její vlajkou. Nic kromě této fotografie doložit nemohli a Bartoš jakékoli vazby popřel, ale už to nebylo nic platné.
V každém případě je jasné, že koncem (v historii strany již druhého) Bartošova předsedání začne nějaká nová etapa a není jasné, jak to skončí. Jemu se povedlo stranu udržet pohromadě, dovedl ji do sněmovny, senátu i do vlády, zbavil ji podezření, že je nastrčeným „béčkem“ Andreje Babiše nebo protizápadní silou.
Rok 2021 znamenal ale volební propad a ztrátu poslaneckých křesel. Posměch „bývalému budoucímu premiérovi“ nebyl úplně spravedlivý, protože Piráti byli kroužkováním přeskákání na společné kandidátce lidmi ze STAN, což nemělo nic společného s preferencemi. Neúspěch v eurovolbách a krajských volbách už jde ale na vrub jim samotným, stejně jako nešťastný rozběh digitalizace stavebního řízení, což je spojeno se jménem předsedy.
V podstatě se Bartošovi stalo to samé jako jiným politikům. Několik úspěchů, pak potíže, neúspěchy a odchod od kormidla. Nakolik to pirátskou loď v neklidných vodách rozkolísá, asi sotva někdo ví.
