Marcel Kolaja FOTO: Evropská unie
FOTO: Evropská unie
ROZHOVOR / „Nové pirátské reformy povedou k tomu, že se politika bude dělat více za zavřenými dveřmi. To je pro mě nepřijatelné,“ říká bývalý europoslanec Marcel Kolaja, který po volbě nového vedení Pirátů ze strany odešel. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také prozrazuje, co si myslí o setrvání Jana Lipavského v pozici ministra zahraničí nebo jaký má názor na nové složení Evropského parlamentu.
Po pirátském sjezdu, kde se volilo nové vedení strany v čele s předsedou Zdeňkem Hřibem, jste ze strany odešel. Jaké byly ty hlavní důvody? S čím konkrétně jste nesouhlasil?
Já jsem odešel ze strany z toho důvodu, že jsem nesouhlasil s novým směřováním strany, které bylo představené právě novým předsedou Zdeňkem Hřibem; ten vlastně spojil s funkcí předsedy i prosazení balíku reforem, které nazval Nová pirátská vlna. Nové směřování strany mi prostě nebylo vlastní a rozhodl jsem se, že v tomto okamžiku je nejlepší stranu opustit. Ke konkrétním důvodům patří nové směřování, v jehož rámci chce Zdeněk Hřib stranu tzv. vycentrovat. To si myslím, že z politického hlediska příliš nedává smysl. Tím ta strana spíš zapadne, bude nevýrazná a nepovede to k dalším volebním úspěchům. Co se týká té reformy jako takové, tak ta vlastně vede k tomu, že se moc ve straně více centralizuje, a pirátská strana byla vždycky známá tím, že má velmi silnou vnitřní demokracii.
Čímž neříkám, že nebylo potřeba některé předpisy upravit a fungování určitým způsobem změnit. Drtivá většina členů se určitě shodla na tom, že je potřeba nějakým způsobem chod strany upravit a navenek stranu více kultivovat, ale ten způsob, kterým to bylo provedeno, byl pro mě naprosto nepřijatelný. Zásadně se omezily kompetence celostátního fóra, což je nejvyšší orgán strany. Dle mého názoru to povede k tomu, že politika se bude dělat víc někde za zavřenými dveřmi mezi politiky, kteří jsou zvoleni do veřejných funkcí, a ti budou prakticky stranu kompletně ovládat. V minulosti se ukázalo, že zpětná vazba od členské základny je někdy velmi důležitá. Tím ta strana byla naprosto unikátní. Já jsem nikdy neměl potřebu být součástí politické strany, která je naprosto standardní, a tímto krokem se Piráti právě stávají standardní politickou stranou a z mého pohledu už moje další fungování v ní nedává smysl.
Vy jste nebyl zastáncem toho, aby byli Piráti součástí vládní koalice. Myslíte si, že jejich účast ve vládě je tím hlavním důvodem, proč jim klesly volební preference?
V roce 2021 jsem po sněmovních volbách, které se z pohledu Pirátů dají nazvat masakrem, prosazoval, abychom nevstupovali do vlády, která početně pirátské poslance vůbec nepotřebuje, protože sněmovní většina existovala i bez nich. Koalice byla od začátku poměrně hodně konzervativní a Piráti tam byli trochu trnem v oku. Bohužel jsem byl v menšině a vládní a sněmovní tým prosadil, abychom do koalice vstoupili. Myslím, že se to pojí i s pádem preferencí, protože pirátská strana byla ve velmi složité pozici, kdy může málo věcí ovlivnit. A to, co se nám podařilo ovlivnit, bylo velmi těžké komunikovat. Současně jsme museli skousnout celou řadu kompromisů, které naši voliči neradi viděli. Z pohledu voličů prostě strana nedoručila to, co slibovala. Nicméně otázkou je, jestli v té vládě měla šanci to, co slibovala, doručit.
Jak tedy tipujete pirátský výsledek ve sněmovních volbách v příštím roce? Po odvolání Ivana Bartoše z funkce ministra a následné „slavné“ tiskové konferenci pirátských poslanců nejsou vztahy zejména s ODS vůbec ideální. Dovedete si představit, že by se Piráti znovu podíleli na vládě se současnými koaličními stranami? Není ta strana v opačném případě navždy odsouzená k tomu být v opozici?
Nepřísluší mi věštit z křišťálové koule, abych říkal, jak pirátská strana dopadne ve sněmovních volbách. Nejsem ani v pozici, abych té straně radil, jestli by měla vstupovat do nějaké koalice, nebo zůstat v opozici, protože již nejsem její součástí. Jde také o to, o jaké pirátské straně se bavíme. Pokud se bavíme o vycentrované straně Zdeňka Hřiba, tak tam nemám žádné zásadní politické názory, co by ta strana měla dělat, protože to není strana, se kterou bych souzněl. Pokud se bavíme obecně o nějaké sociálně-liberální straně, což jsem chtěl, aby pirátská strana byla, tak tam jsem přesvědčen o tom, že není odsouzená k tomu, aby navždy byla v opozici. Je k tomu ale samozřejmě potřeba, aby politické síly, které jsou té straně blízké, také získaly nějaké solidní volební výsledky. Potom můžete samozřejmě skládat koalice. Pokud jste ve svém názoru osamoceni, tak jste pochopitelně odsouzeni být v opozici. To je prostě politická realita.
Myslíte si, že by Ivan Bartoš a další současní poslanci Pirátů měli kandidovat i v příštích sněmovních volbách?
To bych si dovolil komentovat v případě, že bych byl členem té strany, ale v tomto případě je to skutečně jejich suverénní rozhodnutí a já jim nechci přednášet o tom, jakým způsobem by se měli vyvíjet.
V momentě, kdy Piráti odcházeli z vlády, jste však ještě součástí strany byl. Jak jste tehdy vnímal to, že ministr zahraničí Jan Lipavský zůstal ve své funkci jako nestraník? Považoval jste to za zradu?
Skutečně mi to přišlo velmi podivné, protože Jan Lipavský vyrostl díky pirátské straně až do pozice ministra zahraničí. Velmi nelibě jsem nesl jeho prohlášení v médiích o tom, že by ze strany měli být vyhozeni nějací „komouši“, což je s prominutím úplný nesmysl. Historicky existuje pouze jedno konkrétní prohlášení dnes už bývalé členky Jany Michailidu, které z mého pohledu bylo velmi nešťastné. To byla skutečně jediná členka strany, která něco v tomto smyslu řekla. Takže celý příběh o tom, že snad v pirátské straně existuje nějaké komunistické křídlo, byl zcela vymyšlený. V nejtěžších chvílích tu stranu takhle hodit přes palubu bylo podle mě naprosto nepatřičné.
Co v současné době děláte? Plánujete pokračovat v politice například v nějaké jiné straně?
Já jsem momentálně na rodičovské dovolené, takže se věnuji rodině. V tuhle chvíli neplánuji vracet se do politiky. Zejména tedy ne jako člen nějaké politické strany. Vnímám nyní tuhle kapitolu svého života jako zcela uzavřenou. To neznamená, že se třeba někdy v budoucnu neobjeví nějaká zajímavá příležitost v nějaké jiné politické straně, ale v tuto chvíli to není na stole.
Jaký máte názor na nové složení Evropského parlamentu? Podpořil byste například předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou?
To je poměrně komplikovaná otázka. Co se týká složení Evropského parlamentu, tak pochopitelně změna, která nastala po volbách v roce 2024, jde proti mému politickému přesvědčení. Evropa se posouvá směrem k většímu konzervatismu a dokonce ke krajní pravici a je to v rozporu s tím, jak by se podle mě společnost měla vyvíjet. Co se týká zvolení Ursuly von der Leyenové, tak tam je potřeba odlišit dvě věci. Jedna věc je obsah té její kandidatury na předsedkyni Evropské komise, její kandidátské řeči a to, s jakým programem ona kandidovala. Tam je jistě celá řada některých velmi dobrých věcí. Na druhou stranu, pokud se podíváme například na digitální agendu té budoucí Evropské komise, tak je otázka, jestli z pirátského pohledu dává smysl takovou komisi podpořit. Pak je třeba oddělit otázku politické strategie.
Je důležité, jakým způsobem dokážete politiku po zvolení komise ovlivňovat. Já si umím představit, že v případě, kdy byste se nacházel v pozici, kdy dokážete politiku dále ovlivňovat, tak dává smysl takovou komisi podpořit, protože tím si otevíráte dveře ke své další politické práci pro evropské občany. Pokud v té pozici nejste, tak pak je logickou otázkou, proč takovou komisi podpořit, protože vlastně vám to nic nepřináší a vy z toho nedokážete pro občany nic vytěžit. Potom je možná lepší zůstat v opozici a přenechat podporu komise těm, kteří umějí s evropskou politikou hýbat, protože voliči zkrátka rozdali karty tímto způsobem.
Nedávno se objevily informace, že Zdeněk Hřib dostával neoprávněné peníze za angažmá v představenstvu městské firmy Pražská energetika Holding. Místopředseda Pirátů v Praze 10 Michal Kočí pak prý používal digitální identitu místostarosty Prahy 10 Tomáše Peka (TOP 09). Jak byste tyto kauzy okomentoval?
Detaily těchto kauz neznám, takže je nedokážu nějak hlouběji komentovat. Nicméně v politice musí platit „padni komu padni“, takže pokud by byly prokázány nějaké nekalosti, tak to samozřejmě musí mít dopad politický. Pokud je to něco závažnějšího, tak i trestněprávní.
Jak jste spokojen s výsledkem amerických prezidentských voleb? Co podle vás nastane s novou administrativou Donalda Trumpa a jaký vliv to bude mít na válku na Ukrajině a na další směřování USA?
Spokojen samozřejmě nejsem. Vůbec ten politický systém ve Spojených státech dává voliči malý manévrovací prostor, jak zvolit takovou reprezentaci, která ho podle jeho názoru bude reprezentovat nejlépe. Z těch dvou reálných alternativ, které se nabízely, jsem na základě mého politického přesvědčení pochopitelně preferoval Kamalu Harrisovou. Myslím si, že tím největším zklamáním z výsledků těch voleb není ani to, že se USA ubírají jiným směrem, než je mi vlastní, ale spíše to, že se prezidentem znovu stane politik, který má na hrbu bezpočet závažných kauz a nikdy neuznal legitimitu těch předchozích prezidentských voleb, které prohrál. Působí velmi nedemokratickým způsobem. Největším problémem je to, že Donald Trump je velmi nepredikovatelný politik. Nikdy nevíte, co z něho vypadne. Ty jeho politické sliby jsou velmi vágní. Co se týká podpory Ukrajiny, tak samozřejmě není úplně zjevné, co přesně chce dělat. Myslím si, že dobrá zpráva pro občany Ukrajiny, kteří se brání ruské agresi, to v žádném případě není.
Sněmovna schválila státní rozpočet na rok 2025 se schodkem 241 miliard korun. Podpořil byste ho v této podobě?
Nemám to nastudované do té míry, abych dokázal odpovědět na takto formulovanou otázku. V minulosti jsem byl zcela jistě zastáncem toho, aby ten schodek státního rozpočtu klesal rychleji. Je potřeba si říct, že ta sekyra, kterou do toho rozpočtu zasekla předchozí vláda, byla skutečně gigantická a velkou součástí toho problému bylo také zrušení superhrubé mzdy, na kterém měla podíl nyní vládnoucí ODS, která to odhlasovala společně s ANO a SPD. Myslím si, že vláda nedělá dostatečné reformní kroky, aby ty státní finance krotila. Když se podívám na průzkumy veřejného mínění, tak je to názor i celé řady voličů vládních stran a v těch sněmovních volbách, které nás čekají příští rok, se jim to může vymstít.
