Petr Drulák FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí / se souhlasem
Bývalý velvyslanec ve Francii a někdejší náměstek ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka Petr Drulák napsal článek, kde vyjádřil pochopení pro obavy Ruska. Také soudí, že je třeba, aby diplomaté na všech stranách „přistřihli křídla“ jestřábům. Provozuje určitý druh politické psychoanalýzy, která je nám momentálně k ničemu. Vzhledem k povaze ruského režimu nám nebude k ničemu nikdy.
Na iDnes Drulák 5. června napsal:
„Vstupem do Severoatlantické aliance mohou oba státy ukonejšit bezprostřední obavy, dlouhodobě ale své bezpečnosti neprospějí. Neutralita se jim osvědčila.“
„Pokud Finsko a Švédsko do NATO vstoupí, vzroste militarizace baltské oblasti a riziko střetů.“
„Byť bych měl jen obranné úmysly, vlastním zbrojením či vstupem do aliance znepokojím ostatní.“
Ne že by v tom všem bylo podle Petra Druláka Rusko úplně nevinně:
„Rusko sice opakovaně varovalo, že kroky Západu vnímá jako hrozbu, ale neuvědomovalo si, že samo svým jednáním k hrozbě přispívá. Státy v bližším i vzdálenějším sousedství Ruska měly oprávněné obavy ze zasahování Moskvy. Přezíravost, kterou Rusko oprávněně vyčítá USA, samo uplatňovalo ve svém sousedství. Moskva svým jednáním vůči Moldávii, Ukrajině, Gruzii, ale i Bělorusku posiluje oblibu USA ve východní a severní Evropě jako nikdo jiný.“
A ještě o Rusku:
„Těžko se pak Rusko může divit, že hrozby nepřestávají růst. Přispívá svým dílem k eskalaci bezpečnostního dilematu. Nikoliv tím, že by ohrožovalo USA, ale žene jim do náruče státy, jako je Ukrajina – a pak má obavy z amerických základen u svých hranic.“
Pak ovšem přechází autor k tomu, že vyvolání války bylo „chybnou reakcí“. Doslova:
„Útok na Ukrajinu byl chybnou reakcí na tuto jinak pochopitelnou obavu. Ruskou bezpečnost neposílil, pouze prohloubil bezpečnostní dilema. Stejně chybná je i odpověď Západu, jehož zahraničněpolitičtí jestřábi se pokoušejí konfliktu využít k vyčerpání Ruska a vyprovokování změny režimu.“
A pak na konci opakuje svoji teorii o eskalační spirále, ve které podle něj Západ není nevinně:
„Nejhorší na eskalační spirále je to, že důsledky chybných rozhodnutí slouží k jejich obhajobě. Pokud agresivní politika vyvolá agresi druhé strany, lze tím obhájit počáteční agresi. Pokud někomu dáte pěstí, poněvadž soudíte, že je nebezpečný, a on ránu vrátí, lze to vydávat za potvrzení počátečního odhadu. Proto se jestřábi na Západě i v Rusku dnes tak přemnožili a navzájem se posilují. Pokud jim diplomaté nepřistřihnou křídla, doletí s námi všemi do jaderné války.“
Jistě by mohlo působit trochu podivně, kdybychom bývalého diplomata poučovali o diplomacii. Ale řekněme, že nás napadne několik otázek. Tak například, jaké diplomaty na ruské straně, kteří by přistřihávali křidélka například Vladimiru Putinovi a jeho generálům, má na mysli? Snad ne Sergeje Lavrova? Ten sice nevypadá, že by byl nějak nadšený z válečného konfliktu, ale stal se oddanou hlásnou troubou svého šéfa v Kremlu. Opakuje naprosté lži, ví, že jsou to lži, a ani se nečervená. Lži ostatně opakuje několik let. Třeba o tom, jak na východní Ukrajině nejsou žádní ruští vojáci. Mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharovová působí dojmem, že je pod vlivem nějakých látek měnících osobnost, a to ne zrovna k lepšímu.
Petr Drulák vychází zřejmě z předpokladu, že Vladimir Putin byl kdysi jiný a pak se, pod vlivem toho, jak nehezky se k němu Západ choval, začal taky chovat nehezky. Jako by tady byly dvě rovnocenné strany. Kdyby na obou stranách diplomaté umírnili své jestřáby, všechno by bylo lepší. Jenže představa, že Putin byl kdysi jiný a pak se nám nějak zhoršil, je jen jedna možnost, jak se na něj dívat. Tou druhou je, že o tolik jiný nebyl a jen se u něj projevují rysy, které měl vždycky. Co je zač, mohli všichni vidět už od druhé čečenské války. Choval se jako válečný zločinec, který nechal masakrovat civilisty. Je to postava ovlivněná blouznivými ideologiemi a historickými fantasmagoriemi, čekistickými legendami, duchem „pobědoběsije“ a kultem Velké vlastenecké války.
Stalo se toho za jeho vlády pozoruhodného dost. Zběhlý agent FSB Alexandr Litviněnko byl v Londýně ruskými agenty zavražděn poloniem v roce 2006. V tom samém roce byla zastřelena novinářka Anna Politkovská. Otrávit se ji někdo pokusil už dva roky předtím, když letěla do Beslanu, aby zprostředkovala vyjednávání s čečenskými teroristy, kteří drželi rukojmí.
Opoziční politik a někdejší vicepremiér Boris Němcov byl zastřelen v Moskvě v roce 2015. Alexej Navalnyj, další opoziční politik, byl otráven novičokem v srpnu 2020. Novinář a politik Vladimir Kara-Murza byl poprvé otráven v květnu 2015, podruhé v únoru 2017. V patách mu byli pořád agenti FSB, stejně jako v případě Alexeje Navalného. Teď je zrovna Kara-Murza ve vazbě a hrozí mu až 15 let za údajné lži o ruské armádě. Ruský režisér Askold Kurov říká, že ví o 86 novinářích, kteří byli od roku 1992 v Rusku zavražděni.
Tohle není normální země. Od rozpadu SSSR byla kontrola moci v Rusku buď značně mizerná, nebo žádná. Jak si někdo může představovat, že by tam nějakou roli hráli „diplomaté“? To je jako myslet si, že by měl nějakou možnost ovlivnit Josifa Stalina třeba Vjačeslav Molotov.
Ruské impérium (čas od času nějak přejmenované) je v zásadě pořád stejné. Někdy, když už je zle, se trochu ustoupí technokratům, aby všichni neumřeli hlady a ekonomika trochu fungovala, načež se zase utáhnou šrouby. Věčný cyklus.
Teď je zrovna fáze, kdy Kreml vypustil všechny své běsy. Problém je, že s tím nemůžeme moc dělat, protože to v každém případě dopadne nějak špatně. Stoprocentně špatně pro Rusko, s velkými škodami pro druhé. Když budeme Putina konejšit a ustupovat mu, vzroste jeho chuť. Když se mu neustoupí, bude se ve svém bunkru moc a moc zlobit.
Především ale tyhle psychoanalýzy politických režimů k ničemu nevedou. Je nějaká konkrétní situace a je třeba se podle ní zařídit.
Petr Drulák, jak výše zmiňujeme, píše: „Stejně chybná je i odpověď Západu, jehož zahraničněpolitičtí jestřábi se pokoušejí konfliktu využít k vyčerpání Ruska a vyprovokování změny režimu.“ Na to ale člověk nemusí být jestřáb, aby chtěl vidět Rusko oslabené a s vyměněným režimem. Je něco rozumného chtít, aby zůstalo stejně silné a se stejným režimem? To je hezké, že někdo chce zabránit jaderné válce. Putin už ale plošně vypaluje celá města. Vyjednávat o ničem nechce, leda o kapitulaci Ukrajiny. Ta to samozřejmě neudělá, protože je tam lidem život milý a navíc vidí, jak se Rusové chovají na okupovaných územích.
Putin možná není blázen v psychiatrickém slova smyslu. Je ale zcela ovlivněn bludy, protože vychází z nesmyslných předpokladů. Vyjednávat se s ním jistě dá, ale asi jako s teroristou, který drží rukojmí. Ne jako s normálním rovnocenným partnerem.
Jestli by byl Putin schopen použít jaderné zbraně, o tom ví Petr Drulák asi tolik jako my všichni. Nic. Možná to neví ve své zatemnělé mysli ani sám kremelský vůdce. Jak se ale máme v takových nejistotách zařídit? Odevzdat mu Ukrajinu? I kdyby ji všichni přestali podporovat, nejspíš by pokračovala v obraně, i kdyby to mělo být v podobě vleklé partyzánské války. Pak bychom se ovšem dočkali takové vlny uprchlíků a takových následků, že dnešní situace by proti tomu byla jen takovou malou předehrou. Kdo by byl v plánech Kremlu další na řadě? Třeba ne formou nějaké invaze, ale zvýšeným úsilím o rozklad všech „nepřátelských“ zemí. Je snad nějaká rozumnější možnost než Ukrajinu podporovat?
