Ačkoli prezident republiky na neuvěřitelně trapné „tiskovce“, kde se vysmál novinářům, že přišli, legendární červené trenýrky spálil, nesprovodil je tím ze světa. Naopak. Trenky přesně jako bájný Fénix vzlétly znovuzrozené z popela prezidentského ohniště. K veliké nelibosti Zemanova věrného poštěkávače, ředitele tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka, se rozletěly do světa.

Lidé je nosí na klopách jako odznáčky, na taškách jako přívěsky, mají je jako obrázky na tričkách. A na sociálních sítích se objevila iniciativa „Když nepromluví prezident, promluví národ“, vyzývající k vyvěšení červených trenýrek 21. srpna, v den 50. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. A to v reakci na smutný fakt, že tento důležitý den nestojí českému prezidentovi ani za slovo. Zato mluvčí Ovčáček slovy nešetřil a spustil hradní rozmetač mrvy na plný výkon. 

„Vlastenci vyvěsí 21. 8. státní vlajku. Zrádci a kolaboranti vyvěsí rudé trenky. Rudá je barvou okupantů,“ vyhlásil.

A co teprve, když se dozvěděl, že skupina horolezců za účasti mj. Kateřiny Krejčové a Jiřího Sázela, umístila červené trenky na vrchol himálajské šestitisícovky Stok Kangri. A neodpustili si poznámku, že teď by se pan mluvčí měl rovněž vydat nahoru, aby se je pokusil spálit. I oni se pochopitelně dočkali urážek.

„Takže místo české vlajky jste vyvěsili rudý prapor. Jste tak ubozí!“ soptil na sociálních sítích rozpálen doruda. 

Pozoruhodné jsou na tom dvě věci. 

První – co bývalého snaživého autora komunistických novin přivedlo k tak vášnivé averzi k rudé barvě a rudým praporům? Když už je tedy vidí i ve spodním prádle. A to se přitom v loňském roce svěřil redaktorům Seznamu, že na něco z těch dob sice není příliš hrdý, ale že tam získal mnoho zkušeností, ze kterých čerpá dodnes. No, to je vidět. 

Že mu rudá vůbec a ani trošku nevadila, je jasně znát i z titulků jeho tehdejších výplodů. Namátkou: Vojtěch Filip jedná vždy férově. Podejme ruku antikapitalistickým hnutím. KSČM odsuzuje odklon od Marxova poselství. Jak dlouho bude Svobodná Evropa ohrožovat centrum Prahy?

A druhá – pan ředitel tiskového odboru Hradu neví, kdo je to kolaborant. Slovo kolaborovat přece odjakživa znamená spolupracovat s mocností, která je kolaborantově vlasti otevřeně nepřátelská, nebo ji dokonce přímo okupuje. Stručně řečeno, kolaborant je ten, kdo zrazuje vlastní zemi v zájmu nepřítele. 

Za druhé světové války jsme tu například měli kolaboranty s nacisty, později, po okupaci zahájené v srpnu 1968 kolaboranty se sovětskou mocí.

S jakou ale probůh České republice nepřátelskou mocností kolaborují v chorobných představách Jiřího Ovčáčka čeští horolezci nebo občané vyvěšující trenky, symbol své nespokojenosti s výkonem funkce prezidenta? S jakým nepřítelem svou vlast zrazují? Příznivci Miloše Zemana a přátelé komunistických pořádků takové žvásty ale moc rádi slyší, tak proč by jim z Hradu neudělali radost. Že by právě oni měli oním nepřítelem na mysli Rusko, moc pravděpodobné není.

Ovčáček by se tedy měl místo chrlení dalších a dalších nesmyslných urážek raději připravovat na vysokohorský výstup, pokud možno s výkladovým slovníkem v ruce. Něco mi ale říká, že se nadále bude věnovat spíš své velkovýrobně nadávek. A že si jich teď asi užijeme.