Bývalá manželka expremiéra Jiřího Paroubka Zuzana stála u zrodu nadace pro děti bez rodin. Za sponzorské peníze pořídila penzion v Krkonoších, ten ale nyní podle zjištění HlídacíPes.org připadl spolku vedenému soukromým podnikatelem. Paroubková poskytla serveru HlídacíPes.org exkluzivní rozhovor.

Příběh penzionu v Krkonoších vzbuzoval pochybnosti od samého počátku, kdy jej sdružení Zuzany Paroubkové koupilo z peněz nadace pro děti z dětských domovů.

Za nemovitost v atraktivní části Krkonoš s výhledem na Sněžku tehdy zaplatila ze sponzorských darů 5,2 milionu korun, dalších zhruba 14 milionů padlo na nákladnou rekonstrukci. Žádné děti se však do něj rekreovat nejezdily. A nyní penzion získal spolek podnikatele Jaroslava Syrového, aniž by za něj zaplatil jedinou korunu.

Zuzana Paroubková v otevřeném rozhovoru zpětně připouští, že se stala chyba, a lituje, že to takto dopadlo. „Dneska lituji, že se to vůbec stavělo,“ říká. „Když jsme jezdili do dětských domovů, tak to bylo fajn. To bylo čisté, jasné, ale tohle se nemělo stát.“

Váš spolek byl na sklonku loňského roku přejmenován, vy jste z něj odešla a nemovitost v řádu milionů korun, kterou spolek vlastnil, přešla do vlastnictví spolku převzatého Jaroslavem Syrovým. Byla tato transakce za úplatu?

Neprodala jsem to za nic.

To je ale zarážející. Koupili jste za 5,2 milionu, zrekonstruovali za 14 milionů a nyní jste penzion zadarmo přenechala spolku ovládanému soukromým podnikatelem?

Ano, je to přepsané na něj.

Dobře, ale sehnala jste na to peníze, koupili jste to a zrekonstruovali za charitativní peníze. A teď to de facto spadlo zadarmo spolku pana Syrového do klína…

Asi tak.

A není to špatně?

Sháněla jsem peníze, zkraje docela hodně peněz, aby se to opravilo a vybavilo. Pak tam ale nastaly s panem Syrovým věci, na kterých jsme se neshodli, absolutně jsem s nimi nesouhlasila. Šlo o zásadní věci. Tím pádem už jsem s tím nechtěla mít nic společného.

Co vám konkrétně vadilo?

To nelze říci. Chci zkrátka zůstat čistá a nechci, aby se dělo něco nekalého.

Myslíte si, že se nyní v případě penzionu bude dít něco nekalého?

Ano. Ale spíše v horizontu příštích let.

Myslíte, že jej pan Syrový prodá, zpeněží to?

Ano, ale řekla jste to vy.

Vy sama jste slibovala, že penzion bude sloužit dětem z dětských domovů, ale nikdy tam žádné nebyly. Jak to?

Chtěla jsem, aby to tak bylo, ale pan Syrový pořád říkal, že to ještě nemá připravené… Ale nechci ho pomlouvat. Byla jsem hodně naivní, představovala jsem si to úplně jinak. Ale pořád mi říkal, že tomu nerozumím, všechno chtěl dělat sám. Pravda, že jsem moc nerozuměla těm administrativním věcem. Ale neměla jsem v úmyslu na tom něco získat. On možná ano. To je také jeden z důvodů, proč jsem z toho nakonec odešla. S panem Syrovým nebyla dohoda, tak jsem z toho vystoupila. Byla to moje naivita. Je to těžká situace. Můžu ale odpřisáhnout, že jsem z toho neměla ani korunu.

Ale sponzoři dali peníze na pomoc dětem z dětských domovů, a místo toho se nakoupil a opravil dům, který teď získal spolek vedený soukromým podnikatelem… Nešlo to v tuto chvíli ošetřit alespoň tak, že musí zaplatit tu částku, která byla vložena do nákupu a rekonstrukce penzionu?

Řekl by, že nemá peníze. Vzdala jsem ten boj s ním, chci mít pokoj a nechci být zapletená do čehokoli nekalého.

Vy jste přece byla předsedkyní sdružení, měla jste pravomoci, mohla jste tu nemovitost dát třeba jiné charitativní organizaci, pokud už nemáte čas se tomu věnovat. Proč jste to neudělala a přenechala ji panu Syrovému?

Samozřejmě jsem přemýšlela o tom, že bych ten penzion dala na nějaké dobročinné účely, třeba dětské nemocnici. Ale vzdala jsem to, protože on by mě zničil. Má lepší právníky, vyhrál by to.

Vnímáte zpětně, že jste udělala nějakou chybu?

Dneska toho lituji, že se to vůbec stavělo. Když jsme jezdili do těch dětských domovů, tak to bylo fajn. To bylo čisté, jasné, ale tohle se nemělo stát.