Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová FOTO: FB Z. Čaputové
FOTO: FB Z. Čaputové
„Událost, kterou si dnes připomínáme, nám z hloubky historie ukazuje, že společenské hodnoty se musí bránit ještě v předpolí, dříve, než se objeví byť první náznaky jejich ohrožení, ne až na poslední hradbě, jako se to stalo během druhé světové války,“ vyzvala Slováky prezidentka Zuzana Čaputová na oslavách 76. výročí Slovenského národního povstání (SNP) v Banské Bystrici.
Slovensko dnes slaví výročí Slovenského národního povstání, vlny odporu proti fašismu, do níž se krátce po jejím vypuknutí v srpnu 1944 zapojilo množství bojovníků z okolních zemí včetně Česka. Ačkoliv bylo povstání poraženo, pomohlo Slovensku, které bylo do té doby spojencem nacistického Německa, zařadit se mezi členy vítězné protinacistické koalice.
Prezidentka Čaputová ve svém projevu zdůraznila odkaz povstání a potřebu ochrany společenských hodnot. Zároveň občany vyzvala, aby přijali osobní odpovědnost za stav své země: „Sami sebe se ptejme: dokázali bychom i my to, co generace povstalců? Kdybychom byli na vašem místě, zachovali bychom se stejně odhodlaně a statečně? Našli bychom v sobě odvahu postavit se na správnou stranu, i kdybychom tím riskovali svůj život? Jak se nám daří obstát na našich hodnotových křižovatkách?“ vyzvala přihlížející k zamyšlení.
„Na každém z nás záleží, na kterou stranu se ve sporech své doby postaví a jestli se zasadí za hodnoty, které Slovensku pomohou, aby bylo svobodnou, nezávislou, demokratickou, humánní a prosperující zemí,“ zdůraznila hodnoty, o jejichž udržení by Slováci měli usilovat.
Celý projev si můžete přečíst zde:
Vážení účastníci povstání, drazí spoluobčané,
tak jako před rokem, kdy jsem k vám mohla promluvit při oslavách Slovenského národního povstání poprvé, i tentokrát musím říci, že je pro mne velkou ctí, že mohu oslovit přímo vás, aktivní účastníky a aktéry naší velké historické události.
Jeden z takových hrdinů, jeden z vás, pan Vladimír Strmeň, který byl členem partyzánské jednotky Španie Doliny, mi jednou na otázku, co považuje v životě za nejdůležitější, řekl: „Já se vždy dívám dopředu. Nikdy ne dozadu, protože co bylo, to už se nedá napravit. Vždy je třeba jít s úsměvem dopředu a vždy s nadějí, že mohu někomu pomoct nebo udělat to, z čeho bude mít radost.“
Já se ale na chvíli podívám i dozadu, a to proto, že ve vašich činech je spousta důležitých vzkazů i pro naši přítomnost.
Slovenské národní povstání je pro mě odjakživa spjaté s hrdinstvím. Dnes o mnoho lépe chápu, co vše jste museli podstoupit, aby se povstání uskutečnilo. V srpnu 1944 jste věděli, že žijete v době, kdy lidský život jako by ztratil svou cenu, kdy lidé umírali nejen na frontě, ale trpěli i v zázemí. Kdy se každý odpor vůči tehdejšímu režimu trestal buď smrtí, nebo vězením. Za každý váš odvážný čin jste mohli zaplatit ti nejvyšší cenu, a to nejen vy, ale i vaši blízcí. Ale navzdory tomu riziku, do kterého se dnes nedokážeme možná ani do důsledků vcítit, jste v sobě našli sílu a odhodlání a zapojili jste se do ozbrojeného boje proti nacismu a fašismu.
Vaše odvaha, odvaha všech účastníků protifašistického povstání, nám, vašim potomkům, nastavuje zrcadlo. Sami sebe se ptejme: dokázali bychom i my to, co generace povstalců? Kdybychom byli na vašem místě, zachovali bychom se stejně odhodlaně a statečně? Našli bychom v sobě odvahu postavit se na správnou stranu, i kdybychom tím riskovali svůj život? Jak se nám daří obstát na našich hodnotových křižovatkách?
Každý, kdo si na tyto otázky upřímně odpoví, pocítí celou hloubku toho, před čím jste stáli a jak jste se své velké výzvě postavili. Za vaše hrdinství vám chci upřímně poděkovat. Udělali jste pro nás, pro svou vlast, nejvíc, co jste ve své době mohli. Kéž by to mohl někdo s odstupem tři čtvrtě století říci i o naší generaci.
Milí spoluobčané, jeden ze zajímavých historiků si všiml, že když hovoříme o povstání, máme sklony mluvit více o lidu než o lidech, o národu, a ne o občanech, o armádě, nikoliv o vojákovi, o vůdcích, a ne o bezejmenných účastnících událostí. Přitom právě konkrétní lidé, občané či bezejmenní účastníci historických proměn jsou těmi, kdo na svých bedrech nesli a nesou celou tíhu dějin. Nesli ji před více než tři čtvrtě stoletím a nesou ji i teď. Na každém z nás záleží, na kterou stranu se ve sporech své doby postaví a jestli se zasadí za hodnoty, které Slovensku pomohou, aby bylo svobodnou, nezávislou, demokratickou, humánní a prosperující zemí.
Událost, kterou si dnes připomínáme, nám z hloubky historie ukazuje, že společenské hodnoty se musí bránit ještě v předpolí, dříve, než se objeví byť první náznaky jejich ohrožení, ne až na poslední hradbě, jako se to stalo během druhé světové války. Tento vzkaz povstání mějme, prosím, na paměti, protože je to vzkaz vykoupený krví a oběťmi. Přijměme proto svou zodpovědnost za Slovensko a nesme ji tak statečně, jako to dokázala generace povstalců.
