Bývalý předseda slovenské vlády Ján Čarnogurský prohlásil, že jeho země je připravena přijmout památník sovětského maršála Ivana Koněva, který byl před dvěma týdny v Praze odstraněn ze svého místa.
Na on-line konferenci Valdajského klubu se nechal Ján Čarnogurský slyšet: „Dovolte mi připomenout, že maršál Koněv byl velitelem armády, která procházela Karpaty na východní Slovensko. Pokud Češi chtějí odstranit pomník maršála Koněva, chtěli bychom jej přesunout na Slovensko. Bude tedy sloužit jako pomník, nejen jako muzeální exponát“ cituje 76letého politika Komsomolská pravda.
Podle Čarnogurského jsou takové památky „místem shromažďování“ (v doslovném i přeneseném slova smyslu) lidí, kteří uznávají ruský příspěvek k osvobození východní Evropy od nacismu. A odstranění Koněvova pomníku je (spolu s dalšími podobnými případy v sousedních zemích) „pokusem o boj za změnu geopolitického výsledku druhé světové války“. Komsomolská pravda ještě píše, co je to Valdajský klub: „Je autoritativní diskusní platformou pro diskusi o mezinárodních bezpečnostních otázkách v novém vícepolárním světě.“
Je úplně jedno, co vykládá jakýkoli nacionalista na nějakém „autoritativním fóru“. Autoritativní fóra jsou nám celkem ukradená. Pokud Čarnogurský chce, může si vytvořit z takových soch celou alej, ještě tam dát Stalina, který přece jako generalissimus Rudé armádě velel. Přidat může z domácích velikánů prezidenta Tisa a také Gustáva Husáka. Husákovi šel přece na pohřeb, protože to podle něj byl významný Slovák.
Jak se z disidenta, který byl v opozici proti komunistům, stane stoupenec autoritativního ruského režimu? Jako i v jiných případech, ožily prostě rysy, které měl nejspíš vždycky. Za určité konstelace pak takový člověk prostě začne sloužit jinému hnusnému režimu, jen když má ty správné nálepky, je třeba nacionalistický, v jeho chápání správně konzervativní, a potlačuje zhoubu liberální demokracie. Tihle lidé si neuvědomují, že sami jsou příslušníky menšiny a jen díky liberální demokracii mohou volně hlásat své názory. Druhou možností by bylo, že by se sami dostali k moci a lidem na krk šlapali oni.
V roce 2015 se Čarnogurský, který se svými rusofilskými sklony nikdy netajil, stal prezidentem Slovensko-ruskej spoločnosti. „Valné zhromaždenie“ tohoto spolku pak hned vydalo prohlášení „o súčasnej politike EÚ voči Rusku, ako aj výzvu vláde SR, aby Slovensko nehlasovalo za sankcie EÚ proti Rusku“. Čteme tam: „Súčasná politika Európskej únie a NATO voči Ruskej federácii nezodpovedá podľa Slovensko-ruskej spoločnosti predstavám a záujmom slovenského obyvateľstva, ktoré tradične vníma Rusko ako svojho priateľa. ‚Súčasná európska politika by mala viac zohľadňovať postoje slovenskej a európskej verejnosti,‘ povedal Čarnogurský… Podľa neho snaha riešiť rozpory na Ukrajine bez zohľadnenia záujmov ruskojazyčného obyvateľstva bola jedným z dôvodov súčasného konfliktu na Ukrajine. Súčasné postoje EÚ a jednotlivých jej členov, ktoré sa prejavujú hlavne tzv. sankciami, sú podľa neho kontraproduktívne a komplikujú vyriešenie krízy na Ukrajine.“
Prosím vás, dovezte někdo tomu nebohému muži našeho Koněva. Ať si ho dá na zahrádku, do obýváku, do kuchyně nebo do špajzu. Bude mít radost a my budeme mít radost, že on má radost. Jinak je to celé ovšem dost smutné.
