To by byla myslím trefná věta pro případné referendum. Pan premiér se rád odvolává na vůli lidu (neplést prosím se zvůlí) a mohl by si ji tímto způsobem ověřit.

Skorovlastník českého státu je něco jako přírodní živel, také se nezastaví před ničím a zbourá vše, co se mu postaví do cesty. Nízké čelo a vysoké sebevědomí mu opravdu nechybí. Často platí, že jediným, kdo člověku věří a dovede ho utěšit, je právě jeho vlastní sebevědomí. Ovšem, pokud je to sebevědomí nezdravě vysoké, pak se dotyčný chová k ostatním povýšeně a arogantně, a má tendenci ostatní podceňovat, nebo dokonce ponižovat. A to nejen jedince, ale celé skupiny lidí. Dává tím na odiv svou sebestřednost, výlučnost a údajnou výjimečnost. Ale znáte to, všeho moc škodí. Ona ta vynucená dominance se dříve nebo později obrátí vůči predátorovi samotnému. Příkladů z minulosti by se našla celá řada, a to i v českých luzích a hájích.

Na co je slovenský oligarcha, trestně stíhaný předseda české vlády, toho času v demisi, soudně potvrzený udavač a bývalý kariérní komunista vlastně tak pyšný? Na ten marketingový obraz, který mu vytváří elastičtí iluzionisté Prchal, Hanč, Léko, Plesl a další? Umělé obrazy mají jen jednu velkou vadu – jsou umělé. Tak už to bývá, že lhář nejvíce obelhává sám sebe, a aby ten permanentní tlak ustál, těm svým lžím a fíglům začne věřit. Vytěsňuje ze svých myšlenek pochybnosti a nahrazuje je nově stvořenou realitou, a tu nabízí jako svůj další produkt davu konzumentů. Jednou mi říkal jeden člověk, který měl se soudruhem Burešem velmi nemilou osobní byznysovou zkušenost, že den, kdy nikoho (jak to slušně napsat?) neošulí, je pro něj ztraceným dnem a důvodem k mrzutosti. Stejně tak zachází i se svými voliči i nevoliči, se všemi. On to jinak neumí. Netouží po ničem jiném než po absolutní nadvládě (a také udržení všech profitů a osobní beztrestnosti), jako umanutý sociopat. A to je zároveň odpověď na to, na co je tak pyšný. Přesně na to, na tu svou osobní zvrácenost, pro níž jsme my všichni jen potravou, jistým druhem spotřebního zboží s nízkou trvanlivostí. To jsou zároveň ty jeho soudružské a estébácké geny. Často slyším, že je schopný apod. Ano, to určitě, ale schopný všeho, a to doslova.

Některé jeho obraty připomínají akrobatické veletoče na hrazdě. Je to taky takový cirkus. V plné nahotě nám to předvedl v posledním příběhu esenbáka Ondráčka. Cudně mimo jiné zamlčel, že s ním byl v kontaktu již od roku 2012, kdy mu dokonce nabízel pozici v bezpečnostní divizi Agrofertu, a to společně s dalším bývalým expolicistou Veselým. Poté se stal Ondráček placeným publicistou v Lékově portálu Česká pozice, na níž Babiš přispíval částkou 20 mil. Kč. ročně. Ono to bezprostřední okolí vládce z Průhonic má mnohdy opravdu hodně pevné normalizační kořeny. Podobně jako okolí jeho přítele Fica na Slovensku, kterému kdysi pomohl a dostal pak za to luxusní vratku. V kuloárech se proslýchá ledacos, ale k tomu, aby si člověk udělal úsudek o tom, kdo je kdo, stačí jen ověřené, potvrzené a již publikované zdroje. V případě čaroděje Babiše dokonce i několik faktografických knih.

Zaplněná pondělní náměstí v Čechách a na Moravě svědčí o tom, že těch eskamotérských fíglů bylo už dost. Babiš získal jen cca 30 procent hlasů při šedesátiprocentní účasti voličů. Nemůže si myslet, že mu patří vše a může vše. A to i když má s kumpány od komunistů a okamurovců pohodlnou hlasovací většinu, a k tomu ještě podporu barrandovského baviče Zemana. Dobrá zpráva, že demokracie prozatím ještě nezemřela, že jsme si nenechali vzít naději na uchování vlastní důstojnosti. A pak – malá skutečnost je lepší než velká předpověď, a ta pondělní navíc nebyla malá. To je hlavní poselství pondělního večera, byť si duo Ovčáček a Ondráček myslí něco jiného. Vzpomínáte na kůl v plotě anebo na Štěpána v ČKD? A pak, že se historie neopakuje, figu borovu, …

Nuže, tak co třeba to referendum s otázkou z názvu tohoto textu? Soudruzi po těch referendech tak rádi volají (přesně podle návodů ruské hybridní války), tak by si to mohli vyprubovat na vlastní kůži.

Tato úvaha není obhajobou minulých předbabišovských vlád, a už vůbec ne voláním po dalíkovských a jiných časech, ale zcela zjevné je, že Babiš je jiný level, který destruuje vše a vrací nás do normalizačních schémat, a hlavně bez zábran a pravidel realizuje svůj plán na state capture (uchvácení státu). To není žádná ritualizace či fascinace Babišem. Je to vážné varování před skutečným zlem. Prostě a jednoduše – s ďáblem se nesmlouvá. On chce vše, netouží po žádné dohodě, týmové spolupráci, dělbě a kontrole moci, férových pravidlech či otevřené diskusi. On to jednak nechce a pak platí, že on to prostě neumí, i kdyby dělal den co den smutné psí oči do kamery a posílal na forbínu plačtivého Pelikána či Stropnického. To je jen hra hlavně pro koblížkáře. Měla by to mít den co den na zřeteli i tzv. demokratická opozice. Opozice by totiž měla vládu kontrolovat a nabízet opoziční alternativy, a ne s uzurpátorem kšeftovat, jak navrhuje Babišův a Zemanův výsadek v ODS Klaus junior. Dnešní kolaborace s Babišem může mít zítra charakter vlastizrady. Nebylo by to u nás poprvé. Babiš likviduje politiku jako takovou a dělá z ní jen účinný instrument svého uzurpátorského byznysu, který vysává veřejné zdroje, včetně těch evropských. Proto se snaží hrát roli velkého Evropana. Jeden z mnoha oněch umělých obrazů, neboť stále platí v jeho podání to hlavní, že stát je firma a firma je on. Drží se zásady, že slibem nezarmoutí a papír snese vše. A pak – Prchal překryje dnešní průšvih zítřejším, a aby se odvedla pozornost, prohrábnou se složky. Pamatujete na agilního Přibila?

Jediné, čeho se diktátoři obávají, je nevole ulice. To pak nepomůže ani rafinovaný textík na obličejové knize. Proto není důvod k rezignaci, naopak. Dere se mi na jazyk text jedné legendární písně skupiny Jasná páka.