Premiér v demisi Andrej Babiš se nedohodl na sestavení koaliční vlády s ČSSD, protože sociální demokracii odmítl dát ministerstvo vnitra. Hovoří se o tom, že za vším je kauza Čapí hnízdo a snaha ohrozit její vyšetřování. Byla by ovšem chyba zjednodušovat Babišovy problémy pouze na padesátimilionovou dotaci pro jeho farmu, jde totiž o mnohem víc. O kauzy, které nejsou tolik medializovány a jejich vyšetřování je mnohem složitější než tento jasný podvod.

Kvůli zkomplikování vyšetřování Čapího hnízda potřebuje Babiš zejména znevěrohodnit vyšetřovatele Nevtípila, kterého se nejprve pokusil zlikvidovat přes své Lidové noviny, později se rozhodl ovládnout Generální inspekci bezpečnostních sborů. Ale u miliardáře Babiše se zrovna o tyhle drobné vůbec nehraje.

Připomeňme si proto, jaké kostlivce ve skříni Andrej Babiš ještě má, tak, jak je pro deník FORUM 24 sepsal Petr Havlík.

Převzetí Agrofertu

Společnost Agrofert je do obchodního rejstříku zapsána 25. ledna 1993 jako společnost s ručením omezeným, 1. července 1994 je pak přeměněna na akciovou společnost.V té době je Agrofert českou dceřinou společností slovenské společnosti Petrimex (slovenská obdoba českého Chemapolu, odkud vzešel Andrej Babiš), Andrej Babiš je v té době zaměstnancem (manažerem) Agrofertu.

7. června 1994 JUDr. Eva Hlaváčková zakládá společnost Imoba, s.r.o., se sídlem Roháčova 83, Praha 3, které je v té době rovněž sídlem Agrofertu. Obratem, 17. června 1994, ji prodává společnosti Plastagra SA se sídlem v Ženevě (zajímavé je, že Plastagra SA je založena až 16. ledna 1995, zrušena pak k 29. říjnu 2015, ale možná se švýcarští úředníci o rok „překlepli“). 16. prosince 1994 se Imoba vrací z výletu do Ženevy a 100% podílníkem se stává Agrofert. Neznáme cenu, za kterou si Agrofert Imobu sídlící na stejné adrese jako Agrofert od svých švýcarských přátel pořídil, nicméně se můžeme domnívat, že takto si Andrej Babiš nabil ve Švýcarsku kasu, aby mohl společnost získat.

13. února 1995 se koná valná hromada Agrofertu, které se účastní Anton Rakický, předseda představenstva Petrimexu a předseda dozorčí rady Agrofertu, Elena Trenčianská, členka představenstva Petrimexu, Andrej Babiš, člen představenstva Petrimexu a předseda představenstva Agrofertu, a Pavol Hanuš, člen dozorčí rady Agrofertu. Dušan Válko, autor na Slovensku zakázané knihy Počestný Andrej Babiš, tvrdí, že valná hromada byla zfalšovaná, resp. antedatovaná, neboť Trenčianská se toho dne nenacházela na území České ani Slovenské republiky, byla pracovně ve Velké Británii. V sobotu 29. dubna 1995 bylo odvoláno celé vedení Petrimexu včetně Andreje Babiše a v úterý 2. května 1995 bylo zapsáno navýšení základního jmění Agrofertu.

Výše zmíněná valná hromada rozhodla o navýšení základního jmění Agrofertu z 1 mil. Kč na 4 mil. Kč, a to tak, že 65 % nového základního jmění upsala švýcarská společnost O.F.I. a 10 % Spolana Neratovice; 25 % pak zůstalo původnímu 100% vlastníkovi – Petrimexu. Pro úplnost, upisovat nové akcie bylo možno v sídle Agrofertu nebo v advokátní kanceláři JUDr. Eva Hlaváčková se sídlem Krokova 10, Praha 2.

Konsolidace vlastnictví Agrofertu do rukou Andreje Babiše

K 31. prosinci 1996 měl Agrofert následující akcionářskou strukturu – O.F.I. (prý kamarádi ze Švýcarska) 65 %, Duslo Šala 25 % (pravděpodobně vykoupili podíl od Petrimexu) a Spolana Neratovice 10 %. Za léta 1997 a 1998 se Agrofert neobtěžoval účetní závěrku založit na rejstříkový soud a ta z roku 1999 údaje o akcionářích neobsahuje, nicméně máme k dispozici konsolidované výsledky hospodaření Agrofertu za rok 2000. A z nich citujeme: „Před koncem loňského roku (myšleno v roce 2000) také došlo k významným změnám v akcionářské struktuře společnosti Agrofert, a. s. Z uskutečněných kapitálových transakcí vyplynul vstup dvou nových akcionářů. Tuzemský kapitál je reprezentován společností Agroter, s. r. o., (10 %), dále Ing. Andrejem Babišem (35 %). Zahraniční kapitál je zastoupen společností Ameropa AG, Švýcarsko (5 %) a společností O.F.I. Finanz + Investment A.G., Luxembourg (50 %)“.

Vzhledem k tomu, že výroční zpráva Spolany za rok 1999 uvádí vlastnictví 10% podílu Agrofert a v roce 2000 již mezi akcionáři Agrofertu nefiguruje, je zřejmé, že v roce 2000 Spolana prodala 10% podíl v Agrofertu Agroteru. Agroter byla účelová společnost ve 100% vlastnictví  Andreje Babiše. Pořizovací cena byla 2,5 mil. Kč (lze vyčíst z účetní závěrky Agroteru).

V roce 1997 projednávala valná hromada Agrofert, a. s., nepeněžitý vklad části podniku do dceřiné společnosti Agrofert holding, a. s. Pro tyto účely bylo vyhotoveno znalecké ocenění podniku Agrofert, a to hned dvakrát. Jedno znělo na 897 702 940 Kč, druhé na 901 856 680 Kč. Konsolidovaná účetní závěrka Agrofertu za rok 2000 uvádí, že vlastní jmění společnosti činilo k 31. prosinci 2000 6,237 mld. Kč. Z toho hospodářský výsledek minulých let a běžného účetního období činil 3,687 mld. Kč (to je ta část rozvahy, kterou si akcionáři mohou vyplatit na dividendě). Jednoduchou konzervativní metodou (4krát EBITDA – úročený dluh + hotovost) lze Agrofert ocenit na cca 8,472 mld. Kč. Mezi léty 1997 a 2000 se tedy hodnota 10% podílu Agrofert pohybovala mezi 90 a 847 mil. Kč. Spolana nabyla akcie Agrofertu při památném úpisu v únoru 1995 (viz výše) za 400.000 Kč. V pořadu Reportéři ČT se velice správně ptají, proč předlužená Spolana v roce 2000 prodává 10 % Agrofertu Andreji Babišovi (zastoupenému Agroterem) za 2,5 mil. Kč. Spolana se v té době topila v dluzích a potřebovala každou korunu (v roce 2000 měla 3,5 mld. bankovních úvěrů a jenom na úrocích musela platit 380 mil. Kč ročně). Andrej Babiš na to konto odvětil, že měl opci koupit akcie za 2,5 mil. Kč.

Mezi lety 1996 a 2000 Andrej Babiš jako fyzická osoba nabyl 35 % Agrofertu. Zde se nabízí, že vykoupil 25 % od Duslo Šala a 10 % od svých kamarádů z O.F.I. Duslo Šala s největší pravděpodobností své akcie odkoupilo od Petrimexu, který v únoru 1995 svou „neúčastí“ na úpisu navýšení základního jmění Agrofertu přišel o majoritu. Nevíme, kdy k tomu došlo, ale Duslo Šala pravděpodobně muselo Petrimexu zaplatit „rozumné peníze“, neboť tím hojilo část hříchů Andreje Babiše na Slovensku. Za kolik kupoval 10 % od údajných kamarádů z O.F.I., také nevíme. Do konce roku 2000 si Andrej Babiš podle jím zveřejněných příjmů vydělal cca 8,3 mil. Kč. Základní jmění Agroteru (v majetku byl také dům v účetní hodnotě necelých 6. mil. Kč) bylo 8,530 mil. Kč, které Andrej Babiš splatil. Jistěže Andrej Babiš vydělával i před rokem 1996, od kterého zveřejnil své příjmy, nicméně nabízejí se otázky, kde tedy vzal na 35 % Agrofertu, který v roce 1997 měl hodnotu cca 300 mil. Kč.

Současně ke konci roku 2000 Andrej Babiš nevlastnil 55 % akcií Agrofertu. A na konci roku 2003 již Andrej Babiš vlastní přímo či nepřímo (přes Agroter) 100 % Agrofertu. Výše uvedené ocenění (na základě výsledků hospodaření za rok 2000) Agrofertu na 8,472 mld. Kč nám implikuje hodnotu 55% podílu Agrofertu ve výši cca. 4,6 mld. Kč. Dle svého vlastního „auditu příjmů“ si Andrej Babiš do roku 2003 vydělal něco přes 32 mil. Kč čistého. Zde je na místě zopakovat, že již v roce 1997 znalci ocenili podnik Agrofert na cca 900 mil. Kč, tedy hodnota 5 5% podílu činila 495 mil. Kč. Že by se všichni zúčastnění zavázali prodat své podíly zpět Andreji Babišovi za 6násobek pořizovací ceny jako Spolana?

V roce 2003 už máme 100 % akcií Agrofertu a je třeba trochu poklidit. Pro snazší pochopení si uveďme následující: Andrej Babiš (90 %) a Agroter (10 %) vlastní Agrofert. Agrofert vlastní 100 % Agrofertu holding a Agrofert holding vlastní 100 % AGFtrading. Důležité je připomenout, že Agrofert vlastní přímo či nepřímo veškerá aktiva „skupiny“. Takže nejdříve vezmeme Agrofert holding a nafúzujeme ho do AGFtrading, který obratem přejmenujeme na Agrofert holding (stejné jméno, jiné IČO). Při té příležitosti vezmeme Agroter a nafúzujeme ho do Agrofertu (vše zapsáno k 31. srpnu 2004). Následně vezmeme Agrofert a nafúzujeme ho do Agrofertu holding (původně AGFtrading) a rázem mám z vnučky matku (zapsáno k 30. červnu 2005). Pak ještě přejmenujeme Agrofert holding na Agrofert a máme hotovo.

Nemáme! Jak na potvoru potřebujeme posudky znalce. A nejdříve potřebujeme ocenit Agroter. Takže do hry vstupují pánové Ing. František Prodělal a Ing. Borise Mišun, aby nám Agroter ocenili. Pánové se zamyslí a řeknou, že Agroter má hodnotu 27 422 558 Kč. Ale vždyť tam je 10 % Agrofertu. To není možné! Ale je, my ty cenné papíry oceníme podílem na vlastním kapitálu Agrofertu, který činí 211 903 000 Kč, a tedy 10 % Agrofertu má hodnotu 21,1 mil Kč. K tomu nějaké ty baráky, pohledávky atd., takže suma sumárum výše uvedených 27,5 mil. Kč. Super, rok se sejde s rokem a je třeba ocenit Agrofert znova. V roce 2005, kdy je Andrej Babiš 100% akcionářem Agrofertu, který vlastní 100% Agrofertu holding (AGFtrading po fúzi z 2004 přejmenovaný na Agrofert holding). Opět si vzpomeneme na pana Ing. Františka Prodělala (který si k tomu tentokráte přizve paní Ing. Hanu Mitickou), aby nám vyrobil nové ocenění. Ale když jsme tu samou společnost oceňovali loni na 212 mil. Kč, tak by se nám to nemělo moc lišit, že jo. Ale my tam máme na bilanci 628 ks akcií s nominálem 1 mil. Kč. Přes vlastní kapitál to taky moc nepůjde, protože ten je něco přes 3 mld, Kč. Tak co s tím? Na ocenění 100 % akcií Agrofert holding použijeme „účetní“ pořizovací cenu a rázem nám vyjde pěkných 216 272 000 Kč (akcie Agrofert holding mají účetní hodnotu 229 788 000 Kč). Je vám to divné, jak mohl někdo 100 % společnosti, jejímž v zásadě jediným majetkem je 100 % akcií ve společnosti s (nekonsolidovaným) obratem 20 mld. Kč, ocenit na 200 mil. Kč (jen tak mimochodem, účetní závěrka Agrofert holding za rok 2014 má začerněné součtové řádky, svého času jeden z obvyklých žertů místních chytrolínů, nicméně, vzhledem k tomu, že splatná daň byla 207 mil. Kč, tak zisk před zdaněním mohl být 800+ mil. Kč).

Jak je možné, že znalecký ústav (Audit and Consulting Experts, s. r. o.) reprezentovaný pány Prodělalem a Mišunem ocenil v roce 2004 10% podíl Agrofertu na 21,1 mil. Kč. Vždyť už v roce 1997 měl tento podnik podle znaleckých posudků hodnotu 900 mil. Kč? Nebylo to náhodou proto, aby při fúzi nevznikl masívní „rozdíl“, který by bylo třeba zdanit?

Jak je možné, že tentýž znalecký ústav o rok později ocenil 100% podíl Agrofertu na 216 mil. Kč, když víme, že vlastní kapitál Agrofertu holding (jediné aktivum) měl v té době hodnotu přes 3 mld. Kč (oceňovací metoda použitá při předchozím, taktéž pochybném, ocenění)? Nebyla zde opět důvodem snaha tzv. optimalizovat daňovou povinnost?

Dluhopisy

Miroslav Kalousek emisemi státních reinvestičních dluhopisů „posvětil“ výklad o „nedanění“ korunových dluhopisů a s korporátními emisemi se roztrhl pytel. Zde je na místě konstatovat, že takových výlupků, jako je Andrej Babiš, jsou v České republice desítky, možná stovky. Žádný z nich však nebyl ministrem financí – bijcem všech daňových podvodníků.

„V roce 2012 plánoval Agrofert jenom do chemických podniků investovat v letech 2012–2015 částku převyšující 22,6 mld. Kč.“ Zde nutno poznamenat, že Agrofert pravděpodobně nic neinvestoval, investovaly společnosti, jež byly součástí skupiny (dceřiné společnosti Agrofertu). Agrofert teda plánoval, ale na financování jaksi zapomněl, neboť registraci dluhopisů získal jen tak tak. Totiž 28. prosince 2012, poslední pracovní den platnosti zákona, umožňující vydání „nedaněných“ dluhopisů. Solární elektrárny byly do sítě taky připojovány na Silvestra, že?

Celková výše emise je 3 mld. Kč. V roce 2013 si Andrej Babiš kupuje dluhopisy za 1,252 mld. Kč, v roce 2014 pak za 250 mil. Kč. Agrofert potřebuje jen na investice do svých chemických provozů 22,6 mld. „dlouhých“ peněz a najednou polovina emise leží ladem? To jako Agrofert najednou už nepotřebuje ty dlouhé peníze, na které tak spěchali? Nebo je to za 6 % příliš drahé a najednou si umí půjčit jinde levněji? Jenom pro pořádek, v letech 2012 až 2014 (období registrace a vydávání dluhopisů) Agrofert Andreji Babišovi (včetně odvodů) vyplatil 1,087 mld. Kč. Takže Agrofert touto operací získal něco přes 400 mil. Kč, za které však musí platit cca 90 mil. Kč ročně na úrocích.

„Jenže úroková sazba vycházela ze znaleckého posudku a nijak se neodlišovala od srovnatelných emisí.“ To je pravda, pohledem do registru dluhopisů najdete i výrazně vyšší sazby. Ale také nižší, zejména u emisí, které evidentně šly na trh. Bohuslav Sobotka OKD také prodával na základě znaleckého posudku. Znalec dnes pravidelně chodí k soudu.

Profrost

26. května 2006 přicházejí pánové Ing. Andrej Babiš a JUDr. Květoslav Hlína v Karviné za paní notářkou JUDR. Marcelou Veberovou a zakládají společnost Profrost, a. s. Pan Hlína upisuje 10 ks akcií na majitele o nominální hodnotě 1000 Kč. Pan Babiš upisuje zbytek akcií na majitele, tj. 16 ks akcií s nominální hodnotou 100 000 Kč, 6 ks akcií s nominální hodnotou 50 000 Kč a 9 ks akcií s nominální hodnotou 10 000 Kč (celková výše základního jmění je 2 000 000 Kč). Proč pan Hlína upisuje 0,5 % akcií? Nevíme, ale nelze vyloučit, že to bylo proto, aby Andrej Babiš nebyl formálně 100% akcionářem a nebylo ho třeba zapisovat jako jediného akcionáře do obchodního rejstříku.

V roce 2007 vyslovilo Ministerstvo obchodu a průmyslu ČR souhlas s poskytnutím investiční pobídky formou slevy na dani z příjmů. Tato byla na základě veřejnosprávní kontroly potvrzena Finančním ředitelstvím v Ostravě dne 3. června 2010. Celková výše slevy na dani byla stanovena na 109 940 000 Kč.

Společnost Profrost dne 24. dubna 2007 zveřejňuje na svých stránkách následující: „Akciová společnost Profrost, která patří do skupiny Agrofert Holding podnikatele Andreje Babiše, dnes v Prostějově slavnostně otevřela nový závod na výrobu hluboko mraženého pečiva.“ O den později, tedy 25. dubna 2007 toto na svých stránkách zopakuje: „Společnost Profrost, a. s., včera v Prostějově slavnostně otevřela nejmodernější výrobní závod ve střední Evropě na výrobu hluboce zmraženého pečiva. Profrost, a. s., patřící do skupiny Agrofert, investuje do výstavby ve dvou etapách 250 milionů korun.“

Výroční zpráva z roku 2007 uvádí: „Osoby podílející se na základním kapitálu účetní jednotky více než 20 % nejsou.“ V roce 2008 pak výroční zpráva uvádí jako ovládající osobu Andreje Babiše. Z téže výroční zprávy vyplývá, že Agrofert poskytuje Profrostu peníze formou půjčky a současně ručí za Profrost u bank. Toto se pokusíme přeložit pro lepší porozumění: Nebylo-li by Agrofertu a jeho ručení/půjček, nebylo by žádné podnikání Profrostu. Žádná banka by vám na ksicht nepůjčila přes 200 mil. Kč.

Dne 29. dubna 2010 přichází v Karviné k paní notářce Veberové pan Mgr. Štěpán Schenk. Ten je vybaven plnou mocí od Andreje Babiše, jediného akcionáře Profrost, a. s. Ten rozhoduje o zvýšení základního jmění Proforst o 100 000 000 Kč s tím, že 80 mil. Kč. upíše Agrofert Holding a 20 mil. Kč Andrej Babiš. 16 ks akcií Proforst o nominální hodnotě 100.000 Kč je v té době zastaveno ve prospěch banky HSBC, přičemž notářský zápis říká, že tato zástava nebude uvolněna dříve, než dojde k rozhodnutí o zvýšení základního jmění. Jinými slovy, dokud neproběhne navýšení základního jmění (které z 80 % realizuje Agrofert Holding), Andrej Babiš se svými 16 ks akcií nemůže nakládat, tedy je případně prodat.

Z dokumentů zveřejněných Andrejem Babišem vyplývá, že dne 11. května 2010 uzavřel smlouvu o prodeji 16 ks akcií Profrost za cenu 527 468 800 Kč. Někdy v průběhu roku 2010 pak Andrej Babiš prodává 20 % akcií Profrostu společnosti Rapaces Group, s. r. o. za 20 400 000 Kč, tedy za nominální hodnotu. Rapaces Group je účelová s. r. o. vlastněná vedením Profrostu, zejména PhDr. Simonou Sokolovou (vlastní 75 % s. r. o.), ředitelkou Profrost. Rapaces Group financuje nákup akcií půjčkou (20 mil. Kč) od Simony Sokolové.

Pojďme si to shrnout. Andrej Babiš za cca 607 mil. Kč prodává Agrofertu Holding, kde je předsedou představenstva, 80 % procent akcií Profrost, kde je předsedou představenstva. Aby se podnikání Profrost mohlo rozběhnout, musel Agrofert Holding poskytnout Profrostu půjčku, resp. se za Profrost zaručit u banky. Aby mohl Andrej Babiš prodat své akcie, muselo se nejdříve zvýšit základní jmění Profrostu, které ovšem z 80 % realizoval Agrofert Holding. Že na to existoval posudek znalce? Pokud ho vypracovala společnost Audit and Consulting Expert, s. r. o. (pánové Ing. František Prodělal a Ing. Boris Mišun), která v roce 2004 ocenila 10 % podíl v Agrofertu na 21 190 300 Kč, tak se tomu vůbec nedivíme.

Je vcelku irelevantní, jak absurdní ocenění Andrej Babiš pro prodej svých akcií sobě samému zvolil. To, co je na celé věci nejzajímavější, je skutečnost, že Andrej Babiš prodal daňovou pobídku ve výši 109 mil. Kč, za kterou nezaplatil ani korunu, a z jejího prodeje nezaplatil ani korunu na dani z příjmů. Jinak řečeno, Andrej Babiš vyloudil na státu 109 mil. Kč a obratem je prodal, aniž by z toho zaplatil byť jedinou korunu na daních.

Afeed

V říjnu 2007 si Gabriela Knapová a Václav Knotek zakládají akciovou společnost Hi-Medica (mimochodem výše uvedení v lednu 2008 vystupují coby akcionáři ZZN Agro Pelhřimov na valné hromadě, jež společnost přejmenovala na Farmu Čapí hnízdo a přestěhovala ji do Olbramovic). Společnost má akcie na majitele. V únoru 2009 Andrej Babiš jako jediný akcionář tuto přejmenovává na Afeed, a. s. (koncovku CZ získává společnost v listopadu 2010). Společnost celou dobu spí, pouze v roce 2010 zobchoduje zboží za 3 486 000 Kč, na čemž vydělá 20 000 Kč.

29. března 2011 společnosti Afeed CZ, a. s., ZZN Pomoraví, a. s., a NAVOS, a. s., vypracovávají dva projekty a) rozdělení (a zánik) společnosti ZZN Pomoraví, a. s., a její fúze do společností NAVOS, a. s., a Afeed CZ, a. s., a b) odštěpení (bez zániku) části společnosti NAVOS, a. s., a její fúze do Afeed CZ, a. s., Jeden by řekl fajn, Agrofert konsoliduje výrobu krmných směsí, ale ono tomu tak úplně není, neboť Afeed CZ, a. s., si v roce 2011 současně pronjímá šest provozů od dalších společností skupiny Agrofert, a to od společností CEREA, a. s., a ZZN Polabí, a. s. To, co je na projektech z 29. března 2011 nejzajímavější, je skutečnost, že v obou předkladatelé uvádějí, že 100% akcionářem všech tří společností je Agrofert holding, a. s., a tudíž netřeba stanovovat výměnný poměr akcií mezi akcionáři (v opačném případě by Andreji Babišovi po sloučení připadlo cca 1 % akcií Afeed CZ, a. s.). Projekt je soudem schválen 2. května 2011 (zapsáno k 1. červnu 2011 s účinností od 1. ledna 2011) a bác ho, Andrej Babiš 2. května 2011 prodává za 59 mil. Kč Agrofertu holding, a. s., akcie společnosti Afeed CZ, a. s., které Agrofert holding, a. s., 29. března 2011 vlastní. Aby se v tom čert vyznal.

Afeed neměl vůbec nic. Tedy pardon, asi 5 mil. Kč na účtu. Kupní cena 59 mil. Kč. Bez povinnosti platit daň z příjmu. Nepochybně i zde byl na výši kupní ceny vypracován posudek znalce.

Příjmy Andreje Babiše

V letech 2008–2012 si Andrej Babiš nechal vyplatit z Agrofertu celkem 1 261 238 344 Kč hrubých příjmů. V těchto letech byl zaveden strop na sociální a zdravotní pojištění (z příjmů nad 1 034 880 Kč ročně se pojištění neplatilo), a to jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele. Takže Andrej Babiš z těch zhruba 1,255 mld. Kč zaplatil 15 % (na dani z příjmů). Pokud by tytéž peníze chtěl dostat do kapsy standardní cestou, zaplatil by nejdříve Agrofert 19% daň z příjmů a potom Andrej Babiš 15% srážkovou daň z dividendy. Chcete vědět, kolik nás stála tato „daňová optimalizace“ budoucího ministra financí? Něco přes 200 mil. Kč nezaplacených daní.

V souvislosti s příjmy Andreje Babiše si připomeňme některá další fakta. V roce 2014, tedy v roce, kdy Andrej Babiš k 21. lednu ukončil svá členství v orgánech skupiny Agrofert, aby se mohl stoprocentně soustředit na výkon funkce ministra financí – bijce všech daňových podvodníků. Nicméně v tomto roce inkasuje od skupiny příjmy ve výši 244 mil. Kč (devítičlenné představenstvo Komerční banky za rok 2015 inkasovalo 65 mil. Kč). Ty samozřejmě zdanil, v tom problém není. Problém je, za co mu ty peníze byly vyplaceny. Jakékoliv plnění ze strany Agrofertu vůči Andreji Babišovi by mělo mít jasný právní titul. Pokud by se tento neprokázal nebo byl shledán zástupným, manažeři Agrofertu by se svým konáním pravděpodobně dopustili porušení povinnosti při správě cizího majetku a společnosti by tím způsobili škodu. V České republice pravděpodobně neexistuje manažer, který by si za rok vydělal více než 200 mil. Kč. Tedy pardon, až na Andreje Babiše. A to tam ani nemusel chodit, stačilo, že makal z kanceláře ministerstva financí. Andrej Babiš se pořád ohání, že se mu někdo vrtá v tom, co bylo předtím, než se stal ministrem. Toto se naopak stalo za jeho ministrování.

V kauze Oleo Chemical, jednoho z úhlavních konkurentů Andreje Babiše v oblasti bioplaiv (taky mu to nechtěli prodat), byli statutárové (a současně vlastníci) společnosti nepodmíněně odsouzeni za údajné fiktivní poradenské smlouvy uzavřené s třetí stranou (tedy nikoliv se sebou samým). Údajně tunelovali společnost. V tomto případě Agrofert (Andrej Babiš) zaměstnává Andreje Babiše (občana), který na plný úvazek pracuje na ministerstvu financí (ministr). A Andrej Babiš dostává asi 138 000 Kč na hodinu (220 pracovních dní po 8 hodinách). Mimochodem údajná škoda ve výše uvedeném případu byla cca 20 mil. Kč (zdroj: www.lidovky.cz).

Imoba

Ještě zpátky k „nemovitostní divizi“ Agrofertu. Jak uvedeno výše, společnost Imoba, s. r. o., zakládá 7. června 1994 JUDr. Eva Hlaváčková. Obratem, 17. června 1994, ji prodává společnosti Plastagra SA se sídlem v Ženevě (zajímavé je, že podle dostupného výpisu ze švýcarského rejstříku společností je Plastagra SA založena až 16. ledna 1995, zrušena pak k 29. říjnu 2015, ale možná se švýcarští úředníci o rok „překlepli“). 16. prosince 1994 se Imoba vrací z výletu do Ženevy a 100% podílníkem se stává Agrofert. 27. prosince 1999 je společnost zrušena bez likvidace přeměnou na Imobu, a. s., 20. března 2000 jedeme opět na výlet do Švýcarska, 100% akcionářem se stává Fertagra SA (100% dcera Agrofertu). Fertagra SA je založena 30. června 1995, zrušena je pak k 26. únoru 2016. Základní kapitál je 100.000 CHF, předmětem podnikání obchod s chemickými a zemědělskými produkty (stejně jako u Plastagra SA). A tentokráte tam pobudeme mnohem déle, do Agrofertu se vracíme se až 14. srpna 2008. Mezitím nám Fertagra šedesátkrát navýší základní jmění (z 5 na 343,2 mil. Kč), opakovaně přitom kapitalizuje půjčky poskytnuté Imobě. Andrej Babiš opakovaně argumentuje, že nepoužívá „off-shory“, tedy zahraniční entity, k podnikání.

Chvíli je poměrně klid, ale pak začíná masivní navyšování kapitálu Imoby. 24. července 2012 o 1 mld. Kč, 20. března 2013 o 3 mld. Kč a 14. července 2013 o dalších 5 mld. Kč. Tedy během jednoho roku o 8 mld. Kč. Všechna navýšení mají „stejný“ rukopis, 30 % upsaného kapitálu je třeba splatit do šesti měsíců, zbytek pak do dvou let. 26. října 2013 je podepsán Projekt rozdělení odštěpením sloučením. Andrej Babiš jako jediný akcionář společností Agrofertu a společnosti SynBiol, a. s. (spící akciovka, která mu „zbyla“ po Sythesii, resp. Aliachemu), rozhoduje o rozdělení Agrofertu a sloučení odštěpované částí se Synbiolem. Odštěpovanou částí je 100 % akcií Istrochem Reality, a. s., a Imoba, a. s. Tímto se nám k 1. lednu 2014 Synbiol stává „gigantickou“ společností, základní kapitál 2 mil. Kč, vlastní kapitál 13,274 mld. Kč (z toho výsledek hospodaření minulých let – možno vyplatit na dividendě – 9,645 mld. Kč, ostatní kapitálové fondy – o to lze snížit vlastní kapitál – 3,362 mld. Kč. 20. října 2014 SynBiol rozhoduje o snížení základního kapitálu Imoby o 2,034 mld. Kč (prý se ukázalo, že není třeba). V roce 2015 tato pohledávka Synbiolu z rozvahy mizí, což znamená, že byla Imobou uhrazena (nebo započtena). Vcelku elegantní způsob, jak do prázdného Synbiolu „čistě“ nasypat přes 2 mld. Kč kapitálu na další investice. Pokud by takto činil Andrej Babiš jako fyzická osoba, musel by z těchto 2 mld. Kč zaplatit minimálně srážkovou daň z dividendy, tedy nějakých 300 mil. Kč.

Kauza „U Rytířů“

Duo Slonková – Kubík rozjelo na Seznamu zajímavý případ „řízení“ firem Andrejem Babišem. Ponechme stranou, že Andrej Babiš najíždí do České republiky z Kypru (proč asi?), vezměme otevřené zdroje (www.justice.cz), a podívejme se na tu „kauzu“  faktograficky.

Milan Sládeček si vzal život. Podle všeho se dostal z rakoviny, ale z čeho se pravděpodobně nedostal, je „spolupráce“ s Andrejem Babišem.

18. října 1996 je do rejstříku zapsána společnost U Rytířů, s. r. o. Jde o rodinnou firmu, podíly se stále pohybují mezi jednotlivými příslušníky (manželka, dcera, syn). Poslední účetní závěrka, založená na soud, je z roku 2009. Společnosti se, zdá se, daří (obrat meziročně vzrostl ze 160 na 220 mil. Kč, počet zaměstnanců pak z 25 na 48), trošku se asi s čísly čaruje (tvorba a rozpouštění rezerv, ostatní provozní výnosy/náklady), nicméně firma vydělává (5,5 mil. Kč v roce 2009, 7 mil. Kč v roce 2008).

Úkrok stranou. 12. prosince 2008 Krajský soud v Ústí nad Labem povoluje reorganizaci dlužníka Masný průmysl Česká Lípa, s. r. o. (podle účetní závěrky za 2007 společnost s obratem cca 200 mil. Kč, zjevně předlužená, hospodářský výsledek kolem nuly, spíše ztráta). Insolvenčním správcem je jmenován Ing. Aleš Klaudy se sídlem Masarykovo nám. 191/18, Děčín (prosím zapamatovat). Společnost U Rytířů přihlašuje pohledávku ve výši 5 795 849 Kč (současně ale společnost eviduje závazek společnosti U Rytířů ve výši 4 529 805 Kč). V rámci reorganizace dochází ke kapitalizaci podstatné části pohledávky společnosti U Rytířů a ta se stává 7,22% podílníkem společnosti Masný průmysl Česká Lípa.

15. června 2010 je soudu doručen návrh na přeměnu reorganizace v konkurz, 16. června 2010 soud rozhoduje o konkurzu Masného průmyslu Česká Lípa a 18. června 2010 konkurzní správce Ing. Aleš Klaudy uzavírá se společností U Rytířů smlouvu o nájmu podniku dlužníka v konkurzu. V rámci této smlouvy se společnost U Rytířů zavazuje platit nájemné ve výši 30 000 Kč měsíčně (za majetek v pořizovací hodnotě cca 25 mil. Kč, v té době již značně odepsaný). Spolu s tím odkupuje zásoby dlužníka (cca 10 mil. Kč), přebírá vztahy s dodavateli/odběrateli, smlouvu s pronajímatelem nemovitostí (dlužník areál nevlastní) a závazky vůči zaměstnancům (cca 2 mil. Kč měsíčně). Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, vypovědět je ji možno vždy ke konci účetního období s minimální výpovědní lhůtou šest měsíců (tzn. vždy mezi lednem a červnem běžného roku smlouvu můžete vypovědět s účinností ke konci roku). Na řezníka z Mělníka docela divoká operace.

1. října 2010 Milan a Zdeňka Sládečkovi prodávají 100 % společnosti U Rytířů kyperské společnosti Romneya Limited. Za společnost Romneya Limited jedná Mgr. Gabriela Knapová (ano, to je ta paní, která v říjnu 2007 spolu s Václavem Knotkem spoluzakládá společnost Hi-Medica, ze které se následně stává Afeed CZ a v lednu 2008 si spolu s Václavem Knotkem hrají na akcionáře ZZN Agro Pelhřimov při jeho přejmenování na Farmu Čapí hnízdo). Převodci (Sládečkovi) v rámci smlouvy přebírají na 42 měsíců záruky za stav společnosti a v případě vad/porušení se zavazují nabyvateli poskytnout slevu. Maximální výše slevy je však omezena na 10 mil. Kč (Slonková s Kubíkem ve své reportáži hovoří o následném uznání dluhu ve výši 30 mil. Kč). Nabyvatel (Romneya) se současně zavázal společnosti U Rytířů do 15. října 2010 poskytnout (nebo způsobit, aby někdo poskytnul) půjčku ve výši 16,5 mil. Kč, aby společnost mohla splatit své závazky vůči Komerční bance a vyvázat tak převodce (manžele Sládečkovy) z osobního ručení za závazky společnosti vůči bance (pamatujte si datum podpisu smlouvy o prodeji obchodních podílů).

Téhož 1. října 2010 valná hromada společnosti U Rytířů schvaluje převod obchodních podílů na Romneya Limited, odvolává Zdeňku a Terezu Sládečkovou z funkce jednatele společnosti, jednatelem společnosti (k Milanu Sládečkovi) jmenuje Ing. Františka Pešla a mění stanovy společnosti v článku 10 – jednání a podepisování za společnost. Za společnost od 1. října 2010 jednají a podepisují vždy dva jednatelé společně. Ing. František Pešl, zdá se, není ze stáje Agrofertu (pouze od 28. července 2011 do 7. září 2012 zasedá v dozorčí radě AGF Food Logistics), historicky jej lze dohledat v orgánech společností Spolana (1993–1994), Petrotrans – dcera Benziny (1999–2001) a Čepro (2004–2009).

Valná hromada konaná 30. prosince 2011 (Romneya zastoupena Gabrielou Knapovou) schvaluje dohodu o ukončení nájmu podniku Masný průmysl Česká Lípa a mění stanovy tak, že je-li jmenován jenom jeden jednatel, tento může jednat a podepisovat za společnost samostatně. Zde si zacitujme ze zpráv insolvenčního správce (Aleše Klaudy) o stavu řízení. 24. listopadu 2011: „Nájemce podniku dlužníka mne požádal o zvážení možnosti předčasného ukončení smlouvy o nájmu podniku, neboť ani jemu (a to ani za využití synergického efektu masné divize Agrofertu) se nedaří provozovat podnik dlužníka se ziskem …“. 20. dubna 2012: „30. listopadu 2011 byla podepsána dohoda o ukončení nájmu podniku (k 31. prosinci 2011). Nájemce se m.j. touto dohodou zavázal uhradit závazky vzniklé v souvislosti s ukončením pracovních poměrů zaměstnanců podniku“.

Valná hromada společnosti (Romneya zastoupena Gabrielou Knapovou) dne 9. května 2012 přemisťuje sídlo společnosti do Brna, odvolává Milana Sládečka a Františka Pešla z funkce jednatele a jednatelem jmenuje Ing. Milana Šťastného (panu Štastnému byly následně v prosinci 2013 exekuovány některé z jeho podílů, které vlastnil ve společnostech). 2., resp. 7. července 2012 je dohodnuto cenové ujednání ke smlouvě o převodu obchodního podílu mezi Romneya Limited, společností Bergan, s. r. o., a Jarmilou Puklovou. Společnost Bergan (100% vlastněná Jarmilou Puklovou) kupuje 80% podíl ve společnosti U Rytířů za 400 000 Kč, Jarmila Puklová jako fyzická osoba pak 20% podíl za 100 000 Kč.

18. března 2013 podává společnost U Rytíře na sebe u soudu v Brně návrh na konkurs. V návrhu se uvádí, že společnost má závazky minimálně 31,230 mil. Kč, hmotný majetek je nulový (kam se jenom poděl), pohledávky činí 11,440 mil. Kč. Z přiloženého seznamu pohledávek a závazků vyplývá, že tyto vznikaly na přelomu let 2011 a 2012 (nejmladší závazky mají splatnost únor 2012), tedy společnost na přelomu let 2011/2012 přestala vykonávat činnost. Mezi věřiteli jsou mj. Agrotec (733 480 Kč), Animalco (43 996 587 Kč), Kostelecké uzeniny (971 169 Kč), Penam (27 861 Kč), Procházka (2 461 879 Kč), Vodňanská drůbež (4 103 456 Kč) a mimochodem také Masný průmysl Česká Lípa (1 105 526 Kč). Jenom podle výše uvedeného tam Agrofert visí 12,7 mil. Kč.

18. března 2013 je soudem v Brně zahájeno insolvenční řízení a 7. červne 2013 je na majetek společnosti U Rytířů prohlášen konkurz, insolvenčním správcem je jmenován Mgr. Jaroslav Fejta. Přezkumné jednání a schůze věřitelů je svolána na 12. srpna 2013, schůze věřitelů se neúčastní žádný z věřitelů. K 1. listopadu 2013 je platně evidováno 64 věřitelů, kteří platně přihlásili pohledávky za více než 103 mil. Kč. 12. prosince 2013 je pak soudem jmenován věřitelský výbor ve složení Kostelecké uzeniny, Vodňanská drůbež a Penam.

Pojďme se podívat na vybrané pohledávky. Kostelecké uzeniny mají přihlášeno celkem 55 948 899 Kč. Z toho 55 518 129 (jistina činí 53 054 947 Kč) je z titulu úvěru poskytnutého dlužníkovi na základě smlouvy ze dne 28. července 2010 (ve znění dodatků). Milan Sládeček si však 1. října 2010 ve smlouvě o převodu obchodního podílu vymiňuje poskytnutí půjčky ve výši 16,5 mil. Kč.

Ing. Aleš Klaudy má platně přihlášeno 12 884 636 Kč, a to na základě ústní kupní smlouvy v období 30. června až 20. srpna 2010 a smlouvy o nájmu podniku dlužníka v úpadku ze dne 18. června 2010. Smlouva o nájmu podniku říká, že nájemce odkupuje zásoby podniku. K 31. květnu 2010 byla výše zásob vyčíslena na 9 729 508 Kč. Splatnost kupní ceny zásob byla sjednána 50 % kupní ceny do 30 dní, 25 % kupní ceny do 45 dní a 25 % kupní ceny do 60 dní od účinnosti smlouvy. Z výše uvedeného bychom se domnívali, že první pohledávky Aleše Klaudy mohou být po splatnosti až 18. července 2010, nicméně Aleš Klaudy má přihlášeno osm pohledávek splatných před tímto datem. Ledaže by společnosti U Rytířů prodával ještě něco jiného. A proč Aleš Klaudy obratem nevypovídá smlouvu o nájmu (když mu již v červnu 2010 vzniká pohledávka po splatnosti), ale naopak setrvává ve smlouvě o nájmu, ze které protistrana neplní (poslední faktura Aleše Klaudyho je splatná 3. března 2012). V žádné ze zpráv o průběhu řízení není žádná zmínka, že by s nájemcem bylo něco v nepořádku (kromě výše uvedeného předčasného ukončení smlouvy o nájmu). A přestože na velkou část pohledávky (8 539 630 Kč) má platební rozkaz Krajského soudu v Praze a ve svých zprávách výslovně jmenuje pohledávky, které na dlužnících vymáhá, o pohledávce za společností U Rytířů není nikde ani zmínka.

Firma Procházka má přihlášenou pohledávku ve výši 2 859 199 Kč, která vznikla tak, že Komerční banka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. března 2012 firmě Procházka postoupila pohledávku za společností U Rytířů v celkové výši 4 206 000 Kč. Ta ji následně částečně započetla se svými závazky.

Jenom tak mimochodem, když už jsme u placení daní, Finanční úřad pro Jihomoravský kraj má přihlášeno 820 094 Kč. Komerční banka, jejíž běžný účet byl k 6. únoru 2013 (podle návrhu na konkurz) přečerpán o 815 162 Kč, nemá přihlášenou žádnou pohledávku.

Insolvenční správce společnosti U Rytířů to nemá lehké. Teprve 5. února 2015 mu byly Policií ČR vydány počítače a účetnictví dlužníka zadržené pravděpodobně v souvislosti s trestním oznámením na pana Sládečka. 13. února 2017 pak insolvenční správce informuje soud, že se mu ze 48 pohledávek v celkové výši 10 846 126 Kč podařilo vymoci celých 230 448 Kč, které ovšem s odvoláním na jakýsi paragraf nemohou sloužit k uspokojení věřitelů. Závěrečná zpráva o konkurzu prý bude následovat neprodleně.

Čapí hnízdo

Nejlepší nakonec. Stručně. Není třeba opakovat všechna fakta tohoto podvodu. Stačí si odpovědět na dvě otázky. Vlastní Andrej Babiš Čapí hnízdo? Vlastní. Dostalo Čapí hnízdo 50 mil. Kč dotace? Dostalo. V době fúze s Imobou mělo Čapí hnízdo dlouhodobá aktiva ve výši cca 650 mil. Kč v pořizovacích cenách. Myslí si někdo, že nemovitostní podnik za 650 mil. Kč je malý nebo střední? Myslíme, že nemyslí. Myslí si někdo, že projekt, jehož součástí je restaurace, kde kulajda je za 85 Kč, studený předkrm za 149 až 325 Kč, resp. hlavní chod za 320 až 495 Kč, je malé a střední podnikáni (nemáme nic proti vysoké gastronomii)?

Právě v této době je nutné bránit nezávislou žurnalistiku. Předplaťte si Revue FORUM ZDE. Děkujeme!